Tento příběh se mi stal před několika lety. Rozešla jsem se právě se svým klukem a byla jsem z toho opravdu dost špatná, v noci jsem téměř nespala.

Hodně jsem tenkrát myslela na svého zemřelého dědečka, kterého jsem měla vždycky moc ráda. Už také proto, že jsem si s ním mohla pokaždé o všem popovídat. Vyslechl mě, i když to byla třeba jen nějaká hloupost.

Když jsem se takhle jednou vrátila z práce do prázdného bytu, propadla jsem opět hluboké depresi ze samoty. Najednou jsem měla pocit, jako bych už nebyla sama. Cítila jsem, že je tu dědeček se mnou. Nebylo to tak děsivé, jak se může zdát.

Spíš jsem v duši pocítila velký klid, smutek odešel pryč. Lehla jsem si do postele a konečně se pořádně vyspala. Našla jsem si nového přítele a začala žít zase radostný život. Dědeček za mnou ovšem přijde pokaždé, když se cítím špatně. A vždycky mi pomůže. Děkuji, dědečku.

Pavlína, Nový Bor