Domů     Soused vzal na mého manžela sekeru
Soused vzal na mého manžela sekeru
6 minut čtení

Spoustu let jsme se manželem těšili, až jednoho dne koupíme chalupu a odstěhujeme se na venkov. Když jsme si konečně splnili svůj sen, stal se pro nás hroznou noční můrou. Kvůli podivným sousedům dostal můj manžel infarkt a já skončila na psychiatrii.

Já a můj manžel Jirka jsme si už dávno vysnili chalupu na venkově. Když děti vylétly z hnízda a my odešli do důchodu, prodali jsme náš městský byt, a konečně si splnili svůj velký sen.

Koupili jsme si kouzelný domek v jižních Čechách, i když vyžadoval rekonstrukci, nám to vůbec nevadilo. Právě naopak, vždyť jsme ještě byli plní sil, měli jsme nějako korunu ušetřenou, a také najednou plno volného času.

Asi neměli moc peněz

S chutí jsme se proto pustili do práce na našem domečku a užívali si krásné okolní přírody a vytouženého klidu. Ovšem jen do chvíle, než se do sousední chalupy přistěhovala velice podivná rodina.

Muž, žena, dvě děti školou povinné, a přesto všichni byli celý den doma. Nikdy jsem si nevšimla, že by jeden z nich odešel do práce nebo školy. Z čeho všichni po celý ten čas žili pro mě bylo dlouho tajemstvím.

Každopádně moc peněz asi neměli, protože netrvalo dlouho, a vodárny jim pro neplacení účtů zavřeli vodu.

Manžel chtěl zavolat policii

V tu chvíli oba začali chodit po sousedech s kanystry v ruce a prosit o malou výpomoc. Je pochopitelné, že jsme jim alespoň zkraje vždy pomohli. Ti dva navíc vždy slibovali, že své účty co nejdříve zaplatí, a že nás už brzy přestanou obtěžovat.

Jenže ubíhaly týdny a u našich sousedů se nic nezměnilo. A co hůř, nezůstalo jen u pár litrů vody. Tu potřebovali půjčit pár vajec, tu trochu oleje a jednoho dnes si dokonce řekli o hotovost.

To už ale mému Jirkovi došla trpělivost a toho nevycválaného chlapíka vyhnal. Prostě mu oznámil, že se už nenecháme nadále vysávat, a že pokud nám nedá pokoj, zavolá na něj policii.

Zuřící soused nám rozbil auto

Tehdy se ale můj Jirka, který nikdy nikomu neřekl hrubé slovo, dočkal spousty vulgárních nadávek. A to nebylo zdaleka všechno.

Když Jirka definitivně zabouchl před nezvaným návštěvníkem dveře, obrátil se hněv toho muže proti našemu automobilu, který stál před domem. Údery pěstí rozbil naší škodovce výplň dveří u místa řidiče, čelní sklo, karoserii a kopancem urazil zpětné zrcátko.

Škoda byla určitě alespoň za patnáct tisíc. Zatímco já jsem jen v němém úžasu pozorovala z okna ten děsivý výjev, můj muž zavolal policii. Ti útočníka odvezli na služebnu.

Začaly se nám ztrácet věci z garáže

Pokud jsme tehdy doufali, že teror ze strany našich sousedů přestane, šeredně jsme se mýlili. Sousedé nám naprosto nepokrytě vyhlásili válku. Zakrátko se nám z garáže ztratila kola a dokonce sekačka na trávu.

Ačkoli jsme si byli téměř jistí, kdo za to může, nebylo nám to nic platné. Mohli jsme si stěžovat na policii jak jsme chtěli, dokud jsme neměli v ruce jediný důkaz, byli jsme nahraní. Je pochopitelné, že se celá situace odrazila i na našem psychickém stavu.

Vždyť místo toho, abychom si užívali klidného důchodu, neustále jsme řešili nějaké problémy. Jirkovi se brzy zhoršily problémy se srdíčkem a já jsem bez prášku na spaní nedokázala usnout.

Oplakali jsme našeho Beníka

Tím spíš, že nám soused často chodil vyřvávat pod okna a jednou na mě dokonce poštval svého obrovského psa. Navíc mě on i jeho manželka neustále slovně napadali, takže jsem si během několika týdnů vyslechla spoustu odporných urážek.

To už jsem se doslova bála vystrčit z naší chalupy nos. A brzy jsem se přestala cítit v bezpečí i na vlastní zahradě. To když náš milovaný vlčák Beník sežral otrávenou návnadu.

Když jsme Beníka oplakali, definitivně jsem se rozhodli, že náš domek prodáme a znovu se odstěhujeme zpátky do města.

Manžel se rozhodl, že už jim nebude ustupovat

Došlo nám totiž, že proti takové zlobě a pomstychtivosti vlastně nemáme žádnou šanci. Vždyť jsme bydleli až na samém konci vesnice, takže jsme na žádný z těch incidentů neměli svědky.

Pak se ale můj vždy tak mírný manžel rozhodl, že zlu se nemá ustupovat, a znovu začal místní policii bombardovat stížnostmi na lidi, kterým se ani při nejlepší vůli nedalo říkat sousedé.

Nakonec docílil alespoň toho, že si na tu podivnou rodinku posvítila sociálka. Tehdy se zjistilo se, že ti povedení rodiče opravdu neposílají své děti do školy. Bohužel, sousedská pomsta na sebe nenechala dlouho čekat.

Oba dva skončili ve vězení

Když jsme jednoho dne přijeli domů z nákupů, zaútočil soused na mého manžela sekerou. Zatímco se mu Jirka pokoušel ze všech sil bránit, já zoufale vytáčela číslo policie. Naštěstí tehdy policisté přijeli brzy a s jednou provždy ukončili řádění toho šílence.

Soused totiž okamžitě putoval do vazby, kam ho jeho povedená manželka brzy následovala. Při následném vyšetřování se totiž zjistilo, že ti dva mají doma varnu pervitinu a že do prodeje drog zapojili i své dvě děti.

Po dlouhých měsících psychického i fyzického teroru sousední domek najednou osiřel. Ačkoli by se dalo předpokládat, že si v ten moment já i manžel zhluboka oddychneme, nebyla to tak docela pravda.

Kvůli sousedům jsem skončila na psychiatrii

Doba, během které jsme museli žít v neustálém stresu, si na zdraví nás obou vybrala krutou daň. Jirka jen krátce po těchto událostech prodělal masivní infarkt, a já skončila na psychiatrii. Ale i to jsme nějak zvládli.

Zatímco se Jirka zotavoval po operaci, já se pustila do zvelebování zahrádky. Když se můj milovaný muž konečně vrátil z nemocnice domů, teprve mi došlo, že je snad všechno zlé už konečně za námi.

Jindřiška S. (65), Litoměřicko

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která