Na muže jsem neměla štěstí. Opravdu jsem se zamilovala jen dvakrát. Poprvé do otce svých dětí, který nás po třech letech opustil a žije na druhém konci světa. Na toho druhého „vysněného prince“ jsem zase po ročním vztahu musela volat policii.
S Viktorem jsem se poznala v době, kdy jsem prožívala krizi. Deset let jsem žila s dětmi sama a přestávala jsem si připadat jako ženská. Práce, domácnost, škola a kroužky. Na sebe jsem neměla vůbec čas a když jsem míjela zrcadlo, křičelo na mě: Dělej něco, nebo zůstaneš do smrti sama! Holky v práci na tom byly podobně, ale sjednat si rande přes seznamku neměly odvahu. Já jsem to zkusila. Brzo jsem si domluvila pár schůzek. Byla to katastrofa – vztek, slzy a klesající sebevědomí. Když už jsem se smiřovala s tím, že nezadaní prima chlapi nejsou k mání, objevil se Viktor.
Nebyl to krasavec, ale zato sympaťák. Měl smysl pro humor a byl galantní. Po dvou měsících randění, jsem ho seznámila s dětmi. Brzo musel opustit svůj pronajatý byt, a tak jsem mu nabídla, že za příspěvek na nájem se může nastěhovat k nám. Ani minutu nezaváhal: „Tak než mi klapne nová práce, můžu ti pomoct s něčím doma.“
Nedoceněný dobrák
Už první den, jsem valila oči. Doma mě čekaly zapečené brambory s uzeným. Děti se u večeře chechtaly a já měla sto chutí, si ten obrázek pohody vyfotit. A když večer zapálil svíčku, nalil víno a pochválil mi šaty, které na mě ještě neviděl, věřila jsem, že mě konečně potkalo štěstí. Báječná společná dovolená mě v tom utvrdila, takže mi ani nevadilo, že ji zaplatily moje úspory. Dokonce mě občas napadlo, co to asi bylo za ženskou ta jeho bývalka, když se rozvedli. „To si tak některé ženské neumí vážit fajn chlapů,“ pomyslela jsem si pyšná sama na sebe. Jenže od té doby se karta začala obracet. Tehdy jsem ale ještě netušila, že prstýnek po matce, který mi dal jako zásnubní, bude hrát roli u soudu.
Práce nebyla jeho hobby
Viktorova pomoc doma byla milá, ale znervózňovalo mě, že stále nemá práci. „Nejsem blázen, abych šel někam, kde nedocení moje schopnosti. Za pár drobnejch dělat nebudu,“ odpověděl mi, když jsem se ho na to zeptala, mimo jiné i proto, že přestal přispívat na domácnost. Později mě i obvinil, že mi jde jen o jeho prachy. Ve skutečnosti šlo o ty moje. Pomalu jsem začala otevírat oči a přicházela zklamání. Ukázalo se, že víc než moji rodiče mu padl do oka jejich domek na Vysočině. Tehdy se vytasil s myšlenkou, že jsou staří a že my bychom se o dům mohli postarat místo nich, kdyby nám ho darovali jako svatební dar. Krátce na to se zase snažil využít blížících se voleb, aby se co nejdříve mohl natrvalo přihlásit do mého bytu. Nechápala jsem, proč tak spěchá. Z beránka se však změnil na vlka, když jsem mu prozradila, že byt není můj, ale mé tety. Pak už jsem ho nikdy neviděla tak okouzlujícího, jako kdysi.
Z beránka vlk
Hádky byly intenzívnější, kdykoli nebylo po jeho, káral mě nevybíravým způsobem. „Do konce týdne se odstěhuj,“ zařvala jsem na něj celá ubulená po jedné takové scéně. V tom zase změnil tvář a utěšoval mě, že si nesmím všechno tak brát, že mám jen pocuchané nervy z práce a pubertálních dětí. Pár dní byl zase milý a starostlivý, ale další „bouřky“ přišly brzo. Domácnost ho přestala zajímat, naopak nechával se obskakovat mnou i dětmi. Čím dál častěji odcházel na pohovory, ale práce a výplata stále nikde. Nechápala jsem, co se děje, až jsem náhodou potkala bývalou kolegyni. Vypadala zamilovaně a ukázala mi foto svého „nového objevu“. Byl to Viktor. Zbytek dne jsem probulela a domů jsem přišla, když už spal. Jakmile ráno zase odjel „shánět práci“, sbalila jsem mu těch pár věcí, co u nás měl, tašku zavřela do kočárkárny a vyměnila vložku v zámku. Bylo mi hrozně.
Obvinil mě z krádeže
Vrátil se až druhý den a ztropil poplach. „Otevři, víš, že tě miluju, udělal bych pro vás cokoli, a ty mě chceš odkopnout?,“ doprošoval se a když neuspěl, řval, nadával, mlátil do dveří. Zavolala jsem policii. Strážníci mu domluvili a on odešel. Jenže příští den byl u bytu zas. A když neuspěl, posílal mi nejdřív zamilované, ale pak i výhružné smsky, psal mi, že mě zničí, že na sociálce nahlásí, že střídám chlapy a ohrožuju tím mravní výchovu dětí, na facebooku mě pomlouval, dokonce zmínil i zaměstnavatele, což nebylo příjemné, protože jsem pracovala ve veřejných službách. E-maily i smsky (denně mi jich poslal desítky) jsem si na radu policie archivovala a ty mi pak posloužily jako důkaz, když jsem ho po víc než měsíci zažalovala za stalking. Začala jsem se totiž bát o bezpečnost děti. Několikrát si na ně počkal u školy a vyhrožoval, že si to s náma ještě vyřídí, že jsem mu ukradla věci po matce atd. Byl to samozřejmě nesmysl a nebylo těžké to u soudu prokázat. Viktor dostal podmínečný trest a od té doby máme od něj pokoj. Nedávno jsem se potkala s bývalou kolegyní znovu. Její „dokonalý objev“ ji prý opustil, krátce po našem minulém setkání, jakmile zjistil, že je těhotná a že ji rodiče – majetní podnikatelé – vydědili.
Judita V. (62), Most
