Nepomohly pamlsky ani podlézání. Už mě nebavilo se stále ucházet o přízeň někoho, kdo mě nenávidí a neudělá mi nic dobrého. Nezbývalo než bojovat. I nečestně a lstivě!
Zpočátku mi všechno přišlo úsměvné, dokonce milé. Můj nový přítel, o kterého jsem velmi stála, měl raději svoji kočku než mě! Neustále ji zahrnoval přízní i těmi nejdražšími pamlsky. Trůnila ve svém sametově růžovém pelíšku a pyšně blýskala svým luxusním obojkem.
Princezna mě nenáviděla
Můj přítel, stejně jako já, ještě chodil do práce a ta jeho urozená kočka mu byla dlouhé roky jedinou společnicí. Jednal s ní, jako by byla nějaká princezna! No, vlastně byla. Jmenovala se tak: Princezna. „Mám jí vykat nebo mohu začít s tykáním?“ zeptala jsem se na první návštěvě jen tak z legrace, ale rychle jsem pochopila, že na toto téma se nežertuje! Ani jsem si netroufla vyndat z kabelky kočičí konzervičku, kterou jsem pořídila té chlupaté krasavici na uvítanou. Jen bych jí urazila. Tahle kočka jedla jen vybrané lahůdky! Králičí jatýrka, losůska nebo nejraději kousky krůtích prsíček. My měli k večeři obložené chlebíčky ze sámošky a ona si pochutnávala na takových mlscích! Princezna mě od prvního okamžiku nesnášela. Načůrala mi do boty, rozdrápala punčochy a nakonec mi skočila na hlavu. Strašně jsem se lekla!
Vymyslela jsem na ni lest
„Dej jí čas,“ prosil mě Honza a já se tvářila, že souhlasím. V duchu jsem ale sváděla boj sama se sebou. Měla jsem chuť to zvíře zničit! Vyhodit z domu, přestěhovat, nebo alespoň zpacifikovat. Nějaká kočka mi přece nezničí tak nadějný vztah! O radu jsem poprosila kamarádku. Také měla kočky. „Kdyby byla Princezna alespoň z poloviny tak hodná, jako tvoje Mína. Nebo Pepík,“ povzdechla jsem si. Kamarádka se rozesmála. Prý o kočce mluvím, jako by byla nějaká moje sokyně. Jako by byla člověk! „Ale ona je víc než člověk. Je to vykutálená potvůrka. Navíc žárlivá!“ tvrdila jsem, ale kamarádka mi nevěřila. Myslela, že přeháním. Její nedůvěra mě přesto přivedla na myšlenku. Už jsem věděla, jak Princeznu přechytračím. Pořídím jí sokyni. Krásnější a mladší! Prozkoumala jsem inzeráty a měla jsem štěstí. Byla k mání koťata nádherné kočky!
Místo na mě, žárlila na koťátko
Měla šedomodrou barvu a očka jim zářila, jako malé brilianty. Do jedné malé slečny jsem se okamžitě zamilovala. Neodradila mě ani horentní cena, kterou majitelka požadovala. Domů jsem odešla o notných pár tisíc lehčí, ale o malou krasavici bohatší. „Mám překvapení,“ sdělila jsem příteli hned při příští návštěvě. „Novou kamarádku, aby si měla tvoje Princeznička s kým hrát!“ Moji lest neprohlédnul a byl nadšený. Skoro dojetím slzel, když si moje koťátko choval. Princezna výhrůžně švihala ocasem. Potom se urazila! To když ji Honza napomenul, aby se chovala slušně. Posadila se na svoji škrabací věž a z výšky po mě naštvaně pokukovala. Já na ni potichu, aby mě můj Honza neslyšel, ševelivě promlouvala: „No tak vidíš, Princezničko. Rozmysli si, s kým se pouštíš do souboje. Příště bych si také mohla pořídit pěkného bernardýna!“
Renata B., 59 let, Mladá Boleslav
