Domů     Koupili jsme dceři zuby
Koupili jsme dceři zuby
5 minut čtení

Spořili jsme na pěknou chatku u rybníka, ale potom jsme se rozhodli pro něco potřebnějšího. Dceři jsme zaplatili nové zuby!

Naše jediná dcera byla odjakživa smíšek. Když se nesmála, tak se alespoň usmívala. Už coby miminko téměř neplakala a později v pubertě se ani nezamračila. Na rozdíl od jejích vrstevníků, kteří se tvářili jako čerti!

Vždycky, když si Evička přivedla nějaké kamarády, uvědomila jsme si, jak je výjimečná! Poslední dobou mi ale začala dcera dělat starosti. Přestala se usmívat!

Bála jsme se o dceru

„Pavle,“ oslovila jsem svého manžela důrazně, aby konečně odlepil oči od televizní obrazovky a věnoval mi trošku pozornosti. „Pavle, naši dceru určitě něco trápí. Tváří se smutně.

Už se neusmívá!“ řekla jsem mu a pro jistotu jsem si stoupla před televizi, aby na ni neviděl. Manžel jen mávnul rukou, jako že přeháním. Potom se ale zamyslel a rozpačitě přikývnul: „No jo, máš pravdu.

Taky jsem si toho všimnul!“ Celý večer jsme se dohadovali, co té naší holce může být. „Není nemocná? Nemá starosti v práci? Nebo s tím svým?“ Přemýšleli jsme oba usilovně, ale nic kloudného nás nenapadlo. Dohady nakonec ukončil manžel. Chtělo se mu spát.

„Víš co? Nebudeme hádat a rovnou se jí zeptáme. Jsem přece rodiče, tak snad nám řekne pravdu!“ zívnul.

Těšili jsme se na pohodu u rybníka

Já spát nemohla. Obávala jsem se něčeho hrozného. Nějaké katastrofy, co se na nás řítí. Něčeho, co změní náš život navždy k horšímu! Život, který měl být zanedlouho ještě hezčí. Konečně jsme totiž naspořili na malou chatku.

Byla postavená přímo na břehu rybníka. Od ní vedla lávka do vody a patřila dokonce i loďka! Za chatkou byl les plný hub a borůvčí. Majitelem byl náš dobrý známý, který si vymínil možnost pobývat na chatce každý druhý víkend. Nevadilo nám to, spíš naopak.

Měli jsme ho rádi a jeho společnost jsme vítali. Oba s manželem jsme se na chvíle, až budeme sedět na zápraží chatky a pozorovat západ slunce, nedočkavě těšili. „Nemohu se dočkat, až budu sedět ve své loďce a chytat ryby…“ básnil manžel a já mu přitakala:

„Na plotně mi bude bublat borůvková marmeláda… V troubě vonět koláč s ostružinami! A když osud dá, i vnoučátka se tam budou batolit. Ale co je s tou naší Evičkou?“

Nechtěla se mi svěřit

Hned, jak nás přišla dcera navštívit, jsme na ni oba společně udeřili. Po dobrém, samozřejmě! Ale i tak nám ta holka nic neřekla. Tvářila se jako hromádka neštěstí a tvrdila, že se nic neděje. Nechápala jsem, že se nám nesvěří.

Vždyť jsme chtěli pro ni jen to nejlepší! Udělali bychom pro ni cokoliv! „Evi, domlouvala jsem jí. Řekni, co tě trápí, nebo kvůli tobě dostanu infarkt! Z toho napětí!“ Teprve když uslyšela moje pádné argumenty, smutně na mě pohlédla a rozplakala se.

Jak plakala, pootevřela ústa a já pochopila příčinu jejího smutku. Mojí Evičce chyběly přední zuby! Vlastně jí asi chyběly všechny, ale viděla jsem jen ty přední. „Evi, proč nemáš zuby? Vždyť jsi mladá a zdravá!

Nebo ne?“ zeptala jsem se opatrně a odpovědí mi ještě větší pláč. Slzy jako hrachy brzy zmáčely dceřino tričko, jako by ji někdo polil vědrem vody. Vůbec jsem nechápala, co se děje.

Nemoc ji připravila o zuby

„Mami, vzlykala ta nešťastná holka. „Dostal jsem nějakou nemoc dásní a zuby mi vypadaly. Doktor už je nemohl zachránit. Dostanu umělé, ale jsou ošklivé. Na lepší nemám, jsou strašně drahé a my splácíme hypotéku. Ale Renému se budu hnusit.

Dokonce mi to už řekl!“ Udělalo se mi úplně slabo. „Tak ono nestačí, jak je moje dcera nešťastná. On jí ještě navíc deptá její přítel! Chlap, který jí byl doposud oporou. Životní láskou!“ lamentovala jsem rozhořčeně, ale Pavel mě zarazil: „Já mu rozumím.

Sám bych nechtěl, abys měla na nočním stolku skleničku s umělým chrupem!“ Nechala jsem jeho přiznání bez komentáře. Nebyl čas se hádat. A že jsem na pořádnou hádku měla velkou chuť!

Už se zase může smát

Párkrát jsem se nadechla, aby mě přešel vztek. Pohladila jsem dceru po tváři a ujistila, že jí pomůžeme. Sama jsem ale nevěděla jak! „No to je snad jasné. Zaplatíme naší Evičce zuby. Pořádné, jako mají filmové hvězdy.

Ať to stojí třeba majlant!“ bouchnul pěstí do stolu manžel a hned se hnal k počítači. Na internetu hledal mnoho hodin informace. Už jsem spala, když se mnou zatřásl: „Rozmysli se. Buď bude chatka, nebo zuby.

Ta nová kusadla jsou totiž dražší, než chata s loďkou!“ Štěstí naší dcery bylo přednější. Místo chatky jsme za uspořené peníze zaplatili Evičce nové zoubky. Krásné a běloučké! Nikdo by nepoznal, že nejsou její. Naše dcera se už zase může usmívat. A to je pro nás ta nejkrásnější odměna!

Hanka T., 58 let, Kostelec nad Orlicí

Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud