Domů     Koupili jsme dceři zuby
Koupili jsme dceři zuby
5 minut čtení

Spořili jsme na pěknou chatku u rybníka, ale potom jsme se rozhodli pro něco potřebnějšího. Dceři jsme zaplatili nové zuby!

Naše jediná dcera byla odjakživa smíšek. Když se nesmála, tak se alespoň usmívala. Už coby miminko téměř neplakala a později v pubertě se ani nezamračila. Na rozdíl od jejích vrstevníků, kteří se tvářili jako čerti!

Vždycky, když si Evička přivedla nějaké kamarády, uvědomila jsme si, jak je výjimečná! Poslední dobou mi ale začala dcera dělat starosti. Přestala se usmívat!

Bála jsme se o dceru

„Pavle,“ oslovila jsem svého manžela důrazně, aby konečně odlepil oči od televizní obrazovky a věnoval mi trošku pozornosti. „Pavle, naši dceru určitě něco trápí. Tváří se smutně.

Už se neusmívá!“ řekla jsem mu a pro jistotu jsem si stoupla před televizi, aby na ni neviděl. Manžel jen mávnul rukou, jako že přeháním. Potom se ale zamyslel a rozpačitě přikývnul: „No jo, máš pravdu.

Taky jsem si toho všimnul!“ Celý večer jsme se dohadovali, co té naší holce může být. „Není nemocná? Nemá starosti v práci? Nebo s tím svým?“ Přemýšleli jsme oba usilovně, ale nic kloudného nás nenapadlo. Dohady nakonec ukončil manžel. Chtělo se mu spát.

„Víš co? Nebudeme hádat a rovnou se jí zeptáme. Jsem přece rodiče, tak snad nám řekne pravdu!“ zívnul.

Těšili jsme se na pohodu u rybníka

Já spát nemohla. Obávala jsem se něčeho hrozného. Nějaké katastrofy, co se na nás řítí. Něčeho, co změní náš život navždy k horšímu! Život, který měl být zanedlouho ještě hezčí. Konečně jsme totiž naspořili na malou chatku.

Byla postavená přímo na břehu rybníka. Od ní vedla lávka do vody a patřila dokonce i loďka! Za chatkou byl les plný hub a borůvčí. Majitelem byl náš dobrý známý, který si vymínil možnost pobývat na chatce každý druhý víkend. Nevadilo nám to, spíš naopak.

Měli jsme ho rádi a jeho společnost jsme vítali. Oba s manželem jsme se na chvíle, až budeme sedět na zápraží chatky a pozorovat západ slunce, nedočkavě těšili. „Nemohu se dočkat, až budu sedět ve své loďce a chytat ryby…“ básnil manžel a já mu přitakala:

„Na plotně mi bude bublat borůvková marmeláda… V troubě vonět koláč s ostružinami! A když osud dá, i vnoučátka se tam budou batolit. Ale co je s tou naší Evičkou?“

Nechtěla se mi svěřit

Hned, jak nás přišla dcera navštívit, jsme na ni oba společně udeřili. Po dobrém, samozřejmě! Ale i tak nám ta holka nic neřekla. Tvářila se jako hromádka neštěstí a tvrdila, že se nic neděje. Nechápala jsem, že se nám nesvěří.

Vždyť jsme chtěli pro ni jen to nejlepší! Udělali bychom pro ni cokoliv! „Evi, domlouvala jsem jí. Řekni, co tě trápí, nebo kvůli tobě dostanu infarkt! Z toho napětí!“ Teprve když uslyšela moje pádné argumenty, smutně na mě pohlédla a rozplakala se.

Jak plakala, pootevřela ústa a já pochopila příčinu jejího smutku. Mojí Evičce chyběly přední zuby! Vlastně jí asi chyběly všechny, ale viděla jsem jen ty přední. „Evi, proč nemáš zuby? Vždyť jsi mladá a zdravá!

Nebo ne?“ zeptala jsem se opatrně a odpovědí mi ještě větší pláč. Slzy jako hrachy brzy zmáčely dceřino tričko, jako by ji někdo polil vědrem vody. Vůbec jsem nechápala, co se děje.

Nemoc ji připravila o zuby

„Mami, vzlykala ta nešťastná holka. „Dostal jsem nějakou nemoc dásní a zuby mi vypadaly. Doktor už je nemohl zachránit. Dostanu umělé, ale jsou ošklivé. Na lepší nemám, jsou strašně drahé a my splácíme hypotéku. Ale Renému se budu hnusit.

Dokonce mi to už řekl!“ Udělalo se mi úplně slabo. „Tak ono nestačí, jak je moje dcera nešťastná. On jí ještě navíc deptá její přítel! Chlap, který jí byl doposud oporou. Životní láskou!“ lamentovala jsem rozhořčeně, ale Pavel mě zarazil: „Já mu rozumím.

Sám bych nechtěl, abys měla na nočním stolku skleničku s umělým chrupem!“ Nechala jsem jeho přiznání bez komentáře. Nebyl čas se hádat. A že jsem na pořádnou hádku měla velkou chuť!

Už se zase může smát

Párkrát jsem se nadechla, aby mě přešel vztek. Pohladila jsem dceru po tváři a ujistila, že jí pomůžeme. Sama jsem ale nevěděla jak! „No to je snad jasné. Zaplatíme naší Evičce zuby. Pořádné, jako mají filmové hvězdy.

Ať to stojí třeba majlant!“ bouchnul pěstí do stolu manžel a hned se hnal k počítači. Na internetu hledal mnoho hodin informace. Už jsem spala, když se mnou zatřásl: „Rozmysli se. Buď bude chatka, nebo zuby.

Ta nová kusadla jsou totiž dražší, než chata s loďkou!“ Štěstí naší dcery bylo přednější. Místo chatky jsme za uspořené peníze zaplatili Evičce nové zoubky. Krásné a běloučké! Nikdo by nepoznal, že nejsou její. Naše dcera se už zase může usmívat. A to je pro nás ta nejkrásnější odměna!

Hanka T., 58 let, Kostelec nad Orlicí

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může