Domů     Přízrak vojáka z dávných dob
Přízrak vojáka z dávných dob

Hrůzné příhody přicházejí nečekaně. Stačí být místo někoho jiného v určitou předem danou chvíli na domluveném místě.

S manželem Tomášem jsme rádi jezdili na víkendové výlety. Byli jsme na to vlastně zvyklí už z dřívějška, kdy jsme se po vlastech českých toulali s našimi dětmi.

Jakmile ale oba synové i dcera vyrostli a začali žít svým vlastním životem, zůstali jsme s Tomášem na tyto malé cesty sami. Ale nevadilo nám to.

Oba jsme měli dobrodružnou povahu, dokonce ani v našem věku nám nevadilo spát jen tak v přírodě ve spacáku pod stanem, a jako bonus jsme se pokaždé z těchto výletů vrátili plní nových a pěkných zážitků.

Hledali jsme ubytování

Na jeden podzimní víkend jsme si s manželem naplánovali cestu do severních Čech. Někdy jsme si ubytování sháněli dopředu přes internet, tentokrát jsme ale jeli „naslepo“.

Pro jistotu jsme si vzali i stan, kdybychom na místě žádný příjemný a cenově přijatelný penzion neobjevili. Vyrazili jsme v sobotu brzy ráno.

Navštívili jsme polovinu z míst, která jsme chtěli vidět, a pak jsme se začali poohlížet po nějakém malém penzionu nebo hotelu k přenocování.

Štěstí nám přálo

Cesta nás zavedla do jedné menší vesnice. Už se stmívalo, navíc začal padat drobný déšť, takže spaní ve stanu nepřicházelo v úvahu. Také jsme nechtěli jezdit po kraji moc dlouho, proto jsme vzali zavděk prvním vhodným místem, které se naskytlo.

Jednalo se o malý, dvoupatrový penzion ve stavení, které připomínalo zemědělskou usedlost. Pro nás, jako pro lidi z velkoměsta, to byla každopádně romantika.

Příjemný večer

Paní, které penzion patřil, řekla, že máme velké štěstí. Ještě před hodinou měli všech osm pokojů obsazených, ale jeden host na poslední chvíli zavolal a svou rezervaci zrušil. Dopřáli jsme si dobrou večeři, sklenku vína, a pak jsme šli s Tomášem na pokoj.

V útulném prostředí jsme si při svíčce dlouho povídali, absolvovali jsme telefonické hovory s dětmi, a krátce po půldvanácté jsme se rozhodli jít spát.

Hodiny začaly náhle bít

Pokoj byl zařízen jako dávná venkovská místnost, včetně starých kyvadlových hodin, které tu ale byly už jen na ozdobu. Manžel sfoukl svíčku, zalezli jsme do velké postele s klasickými duchnami a těšili jsme se na klidnou noc.

Ještě jsme ale ani pořádně nestačili zamhouřit oči, když jsem se šíleně vylekala. Kyvadlové hodiny začaly hlasitě tikat a po chvilce se ozvalo dokonce jejich odbíjení. Byla totiž přesně půlnoc.

Přízrak vojáka v modrém světle

Vyděšeně jsem chytila Tomáše za ruku. I když se snažil, aby byl jeho stisk pevný, cítila jsem ve tmě, že se také třese jako já. Druhou rukou hledal vypínač stolní lampy.

Než ji ale stačil rozsvítit, místnost se prozářila sama – studeným, modrým světlem, ve kterém jsme spatřili mladého muže ve starobylé vojenské uniformě! Chtěla jsem nahlas vykřiknout, ale nedostala jsem ze sebe ani slovo. Jen jsem vyděšeně zírala na to zjevení, stejně jako můj manžel.

Vyslechli jsme starý příběh

Pevně jsme se s Tomášem drželi na ruce, ani jsme nedutali. Naše panika se ještě zvýšila, když postava v modravém světle promluvila. Chraplavý tlumený hlas se nás zeptal na naše jména. Manžel je tajemné noční návštěvě nakonec tichým, přiškrceným hlasem sdělil.

Z následujících slov jsme pochopili, že přízrak čekal někoho jiného – někoho, s kým si přišel vyřídit staré účty!

Přišel si pro omluvu

Zastřeně, tak, že jsme rozuměli každému druhému slovu, nám pak vyprávěl dávnou historii z doby napoleonských válek, ve které došlo k souboji dvou vojáků. Ten voják, jehož duch byl s námi v místnosti, tehdy prohrál.

Ještě než zemřel, slíbil mu vítěz, že se mu každé dvacáté výročí jeho smrti přijdou jeho potomci omluvit. A právě tu noc, kdy jsme s manželem v penzionu přenocovali, nastalo ono výročí a přízrak si tak přišel pro svou omluvu.

Já i manžel jsme stále vyděšenými hlasy řekli, že nás jeho tehdejší smrt mrzí. Přízrak vojáka se nato rozplynul a pokoj se ponořil zpátky do tmy.

Pochopili jsme, že šlo o záměnu

Manžel pak konečně rozsvítil lampu na nočním stolku. Oba jsme byli úplně propocení strachem a napětím. Jeden druhého jsme ujišťovali, že se nám to nezdálo.

Rozhodli jsme se o noční návštěvě raději před majitelkou penzionu pomlčet, aby si nemyslela, že jsme blázni. Přesto to manželovi nedalo a druhý den ráno, kdy v nás děsivá noční příhoda ještě doznívala, se jí zeptal na jméno původně přihlášeného hosta.

Souhlasilo se jménem, které přízrak vojáka uvedl. S manželem si myslíme, že dotyčný muž, který měl pokoj zamluvený před námi, o slibu svého předka ohledně omluvy určitě věděl, a nejspíš na poslední chvíli ztratil odvahu a svou rezervaci zrušil. Nám tak připravil krutou a bezesnou noc a zážitek, na který nikdy nezapomeneme.

Jaroslava M. (60), Praha

reklama
Související články
30.11.2023
Byla to jen taková hloupá hra, která mě mohla stát život. Naštěstí mě maminka našla včas a zachránila. Dětství jsem měla krásné. Většinou jsme s bratranci trávili prázdniny a někdy i víkendy u babičky a dědečka na vesnici v jižních Čechách. Moc jsme si to užívali. Babička byla švadlena, tak nám vždycky něco pěkného ušila nebo i upletla, zatímco děda byl truhlář. Ve stodole měl úžasnou dílnu,
29.11.2023
S kamarádkou jsme si v našem parku povídaly o vnucích a přípravách Vánoc. Najednou si k nám přisedla cizí žena. Kamarádka ji ale neviděla. Já i můj muž jsme byli vždycky aktivní, hodně jsme cestovali a vedli k takovému životu i naše děti. Když jsme nastoupili do důchodu, snažili jsme se dál alespoň trochu sportovat. Manžel ale před pěti lety zemřel na mrtvičku a já zůstala sama. Měla jsem však
29.11.2023
Byla jsem po těžké nehodě, možná proto jsem dokázala vnímat bytosti, které tento svět už opustily. Ve staré nemocnici jich prý bylo hodně. V našem městě bývaly kdysi dvě nemocnice. Ta stará pocházela ještě z dob první světové války. Druhá byla nová, nezatížená minulostí. Z té staré se později stal ústav pro dlouhodobě nemocné, já ji ale ještě zažila, když fungovala vedle LDN také jako plně funk
29.11.2023
O tom muži se vyprávěly v naší vesnici legendy. Ovládal prý černou magii. Dokonce i poslušná zvířata se rázem stala veřejným ohrožením. Naslouchala snad hlasu šílence? V naší vesničce v Jeseníkách žil až do konce sedmdesátých let podivný stařec, kterému místní říkali Šňuphajzl. Nikdo nevěděl, odkud do vsi přišel ani kolik mu je let. S jeho příchodem se ale v našem kraji začaly dít záhadné věci.
25.11.2023
Měla jsem podivné sny. Zdálo se mi o pohnutém životě dávno mrtvé prababičky. Byla to náhoda, nebo za to může fakt, že jsem si půjčila její šátek? Prababička Anežka zemřela ještě před mým narozením. Zbylo po ní jenom několik fotek a šátek, který máma odložila na chalupě. Jednoho chladného večera jsem po tom šátku sáhla a stalo se něco, co dodnes nedokážu pochopit. S přítelem jsem tehdy na podzim
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kristián Hynek otevřel showroom Zahálka pro nejnáročnější cyklisty
iluxus.cz
Kristián Hynek otevřel showroom Zahálka pro nejnáročnější cyklisty
Kristiána Hynka není třeba milovníkům horské cyklistiky dlouze představovat. Vicemistr světa v maratonu na horských kolech vyměnil závodní kariéru za nespočet aktivit v cyklo branži. Jak sám říká, jde
Za tajemstvími Mléčné dráhy: Desetiletí mise Gaia
epochaplus.cz
Za tajemstvími Mléčné dráhy: Desetiletí mise Gaia
O každém balíčku dat, který tato evropská observatoř odhalí, se mezi astrofyziky mluví jako o „zlatém dolu“ nebo „tsunami“. Nijak nepřehánějí. Gaia už 10 let revolucionizuje vše, co víme o Mléčné dráze. Její úkol se pomalu blíží do finále. Co nás tento hvězdný kartograf naučil o naší galaxii?   Gaia je astrometrická mise. Zabývá se
Vyprosila jsem si na panence Marii zázrak zázraků
skutecnepribehy.cz
Vyprosila jsem si na panence Marii zázrak zázraků
Padal těžký sníh a blížil se advent, Terezčin už druhý. Splnil se mi sen, chtěla jsem být šťastná, ale cosi mi v tom bránilo. Připadalo mi, že máma neumí odpouštět. Přitom byla silně věřící. Ale nesmiřitelná. „Nesmí mi přes práh,“ sípala. „Už nikdy.“ Smířila jsem se s tím. Byla jsem vzorná dcera, s rodiči jsem se nikdy nedohadovala, brala
Vilémovický tis: Svědek tisícileté historie stále roste
epochanacestach.cz
Vilémovický tis: Svědek tisícileté historie stále roste
Tis obecný nebo také tis červený je už od středověku významný strom. Má totiž kvalitní, tvrdé a přitom pružné dřevo, takže si ho oblíbili nejrůznější řemeslníci v čele s výrobci luků. A tak tisy mizely z krajiny a narazit dnes na opravdu hodně starý tis je vzácnost. Ovšem někdy takové štěstí přece jen máme. Zámek ve Vilémovicích na
Jeho děti se s ní nebaví
nasehvezdy.cz
Jeho děti se s ní nebaví
S překvapivým přiznáním přišla zpěvačka Dara Rolins (50)! Ačkoli s bývalým fotbalistou Pavlem Nedvědem (51) randí už více než dva roky, ještě nepoznala jeho děti. Ivana s Pavlem už jsou dospělí a 
Lilkové závitky se sýrem
tisicereceptu.cz
Lilkové závitky se sýrem
Pro milovníky italské kuchyně přinášíme originální recept na zapékané lilkové rolky. Suroviny na 2 porce 1 větší lilek 200 g ricotty 50 g parmezánu 50 g cottage sýru snítka tymiánu snítka r
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Na koho má políčeno?
nasehvezdy.cz
Na koho má políčeno?
Kráska z Ordinace v růžové zahradě natáčela detektivku s kolegou Miroslavem Etzlerem (58). Jmenuje se Kroky vraha. V kuloárech se šeptá, že během práce na televizní inscenaci přeskočila mezi oběma
Skvělý jahodový tvarožník
tisicereceptu.cz
Skvělý jahodový tvarožník
Tvarožník je tuzemskou obdobou italského tiramisu. Ingredience 400 g jahod 120 g piškotů 350 g zakysané smetany 400 g plnotučného tvarohu 2 vanilkové cukry 3 lžíce moučkového cukru 2 lžíce
Šest prstů? Celkem běžná věc!
epochalnisvet.cz
Šest prstů? Celkem běžná věc!
Napočítat na prstech ruky do dvanácti? Ukázat někomu hned čtyři vztyčené prostředníčky současně? Zavázat si jednou rukou tkaničky u bot? Žádný problém pro ty, kterým příroda nadělila prsty navíc. &
Pekelné údolí: Skutečně stavěl místní most samotný čert?
enigmaplus.cz
Pekelné údolí: Skutečně stavěl místní most samotný čert?
Nedaleko majestátní zříceniny hradu Chojnik na polské straně Krkonoš najdeme místo zvané Pekelné údolí. Dnes již nikdo přesně neví, který z jeho pánů chtěl kdysi postavit kamenný most, spojující hrad
Umělá inteligence by mohla rozpoznávat vysoké riziko rakoviny plic u nekuřáků 
21stoleti.cz
Umělá inteligence by mohla rozpoznávat vysoké riziko rakoviny plic u nekuřáků 
Výzkumníci z Centra výzkumu kardiovaskulárních zobrazovacích metod (Massachusetts General Hospital a Harvard Medical School) oznámili vývoj modelu hlubokého učení, který může pomoci identifikovat neku