Domů     Jak jsem se bála, že ze mě bude stará panna
Jak jsem se bála, že ze mě bude stará panna
7 minut čtení

Dobře, že jsem si rozpustila vlasy a oblékla šatičky patřící mladší sestře. Jinak by si mě ten kluk určitě nevšiml.

Vždycky když na návsi rozkvétaly stromy, jejichž jméno jsem nikdy nezjistila, přijela pouť. Stromy kvetly červenými kvítky. Dnes už tam dávno nejsou, nahradily je túje. Ale já je tam pokaždé vidím, obsypané květy. Blízký kostelík byl žalostně oprýskaný.

Nový, růžový kabátek dostal až daleko později. A hospoda, která se zrcadlí v řece, je oprýskaná pořád. Střídají se tu majitelé a žádnému se nedaří. Tehdy jsem byla sotva zletilá.

Přijel ten menší řetízkový kolotoč, dvoje houpačky, střelnice, kolotoč pro nejmenší. Den nato se objevil naštěstí i velký řetízák a stánek, odkud voněl turecký med, perníčky, lékořice, cukrová vata a mandle v cukru.

Z reproduktorů zpíval Michal David, mezi maringotkami se vinuly šňůry na prádlo, psi štěkali, opilci zpívali a já jsem byla šťastná. Bylo jaro a na jaře vzrůstala naděje, že se konečně objeví princ na bílém koni.

Pohádky v knihách a v televizi, stejně jako tlusté romány, mi ho slibovaly už léta. Bylo mi osmnáct, byla jsem stále sama a připadala jsem si méněcenná. Spolužačky se mi kvůli tomu posmívaly. Říkala jsem si, že tahle pouť je moje poslední naděje.

A když to ani tentokrát nevyjde, jsem ztracená. Bude ze mě stará panna.

Příliš krátké šaty

Rozhodla jsem se obléknout se do co nejmenšího množství látky. To by mohlo zabrat. Když mě spatřila máma, vykřikla. Začala přemlouvat dědu, aby mi raději dělal doprovod, ale než děda našel hůl, dávno jsem zmizela. Myslím, že jsem vypadala dobře.

Rozpustila jsem si vlasy a vzala jsem si na sebe sestřiny šaty. Kámen úrazu tkvěl v tom, že sestřička chodila teprve do třetí třídy. Její šaty mi ale náhodou docela padly, když jsem knoflíčky pod výstřihem nechala rozepnuté.

Jenže mi byly krátké, což jsem uvítala. Obula jsem si žabky, ačkoli v té době se žabkám říkalo vietnamky. Když jsem se pak viděla ve skle výkladní skříně koloniálu – doma u zrcadla jsem se nezdržovala, aby mi máma nepověsila na krk dědu – řekla jsem si: Dobrý. A vydala jsem se oslňovat na náves.

Nevrlá dívka

Malebně jsem se vystavila ke střelnicím a čekala, kdo si o mě řekne. Ale však víte, jak to chodí. Čím horečněji o něco usilujete, tím menší je pravděpodobnost, že se to podaří. Ke střelnici se, pravda, loudal nápadně hezký kluk, ale vláčel s sebou slečinku.

Něco viselo ve vzduchu. Atraktivní blondýnka s nápadně velikými náušnicemi se tvářila dost znechuceně na to, že ve vzduchu vonělo jaro, Michal David zpíval z reproduktoru Nenapovídej, jak chovat se mám, a stromy červeně kvetly.

Dvojice, která se nedržela za ruce, došla ke střelnici. Dívka nevrle žvýkala. Mladík dostal od cikánky flintu a bez jediného zaváhání na první pokud vystřelil velikou červenou růži z krepového papíru. Cikánka ji s úsměvem a slovy chvály podala jeho společnici.

Ta ucedila: “Myslíš, že mě odbydeš jednou usmolenou růží?” A byla pryč.

Také se urazíš?

Černovlasá královna střelnice pokrčila rameny a růži podala mladíkovi, který vypadal překvapeně. Cosi ho nutilo celou situaci nám dvěma, cikánce i mně, vysvětlovat, i když nás viděl prvně v životě. Ucedil: “Její starší ségra sbalila boháče.

Ten ji pozval do Prahy do restaurace a ještě k tomu jí koupil v Tuzexu šampon a magneťák. Mladší ségra holt ode mě čekala taky něco takového…” Žena středního věku s vlasy jak havraní křídla znovu pokrčila rameny a podotkla:

“Mladý pane, takový je život.” Kluk na to trpce: “Ženské jdou jenom po majetku!” Po očku pohlédl na mě a vypálil: “A ty? Taky se urazíš, když ti dám růži z papíru?” Snaživě jsem zavrtěla hlavou, jako že ne, neurazím. Hodil mi navoněnou růži jak psovi kost.

Chytila jsem ji v letu, asi nějakým zázrakem. Zjevně se chtěl otočit a zmizet, ale cosi mu v tom zabránilo. Děkovala jsem bohu za rozpuštěné vlasy (nosívala jsem copy, máma mi je každé ráno zaplétala) a sestřiny šaty.

Kluk vypadal jako princ z pohádky, tedy aspoň mně se tak jevil. Povídá mi: “Bylas už někdy v Praze v restauraci?” Připadala jsem si jako ve škole při zkoušení z fyziky. Pane bože, dej, abych odpověděla správně. Jen jsem zavrtěla hlavou.

A ejhle, odpověď byla správná, přečetla jsem si to v jeho očích. “A v Tuzexu?” pokračoval v křížovém výslechu. Opětné zavrtění hlavy bylo přesně to, co si přál. Obojí byla pravda. Praha byla daleko.

A můj tatínek se mockrát nechal slyšet, že ho v žádném Tuzexu nikdo nikdy neuvidí, protože ceny jsou tam přemrštěné.

Vznášela jsem se

Mladík mě pozval na cukrovou vatu. Radostí jsem se téměř vznášela, v jedné ruce přeslazenou růžovou pochoutku, ve druhé růži, která mi patřila i nepatřila, podle toho, jak se to vezme. Pak jsme šli na velký řetízák, no to už jsem byla blahem bez sebe.

Ale možná jste si všimli, že když je štěstí příliš a člověk si připadá jako královna ze Sáby, přijde zlomyslná vlna a všechno to smete do moře. Slezli jsme z kolotoče a korzovali poutí, když tu jsem ucítila zlověstné, varovném štípnutí. Všechno bylo ztracené.

Věděla jsem, že včelí štípnutí nesnáším dobře, ale v tomto okamžiku se ukázalo, že jsem těžký alergik. A do toho jsem ještě ke všemu spatřila dědu. Hůl už našel a teď usilovně hledal mě. Ten tady chyběl.

Viděla jsem rozmazaně, nemohla jsem chodit, těžce se mi dýchalo. Všechno se to seběhlo moc rychle. Mám pocit, že děda u mě zůstal, zatímco mladík utíkal do hospody telefonovat. Sanitka přijela až poté, co jsem ztratila vědomí.

Najděte mi ho!

Jak já jsem si v nemocnici nadávala! Káčo hloupá, říkala jsem si, poprvé a naposled v životě jsi měla šanci chodit s hezkým klukem. Je po všem. Kvůli včele! Nejenže mi bylo do breku, opravdu jsem plakala. Nejmíň dvě hodiny.

Chudák zdravotní sestřička si myslela, že je mi hrozně špatně, litovala mě a pořád mě chodila kontrolovat. Mně nebylo už nic, jen jsem měla sama na sebe nepopsatelný vztek. Už ho nikdy neuvidím. Neznala jsem dokonce ani křestní jméno.

Kdybych si, jako to bývá ve filmech, najala detektiva, musela bych mu říci: “Je vysoký, štíhlý, tmavovlasý. Nosí značkové džíny. Ještě si vzpomínám, že si obul docela hezké tenisky, asi ze zahraničí. Má krásný hlas. Najděte mi ho.”

V sobotu zazvoní

Zůstala jsem v nemocnici na pozorování. Když jsem se vrátila, po pouti už nebylo ani památky. Snad jen nějaké barevné papírky vítr ještě honil po návsi, to bylo všechno.

Připadala jsem si jak trosečník, který v dálce zahlédl loďku, křičel, volal, skákal, vysílal kouřové signály, střílel do vzduchu jako blázen a pak jen bezmocně sledoval, jak plavidlo navždy mizí za obzorem. Doma jsem s nikým nemluvila, po večerech brečela.

Pak mi děda přinesl tu růži, že prý mi v onen osudový okamžik vypadla z ruky. Zalapala jsem po dechu. Co když děda něco ví? Zatvářila jsem se jako poručík Columbo a povídám: “Hele, a tamten kluk, co byl se mnou… mluvili jste spolu?” Děda se zasmál:

“Samozřejmě. Jmenuje se Jarda a v sobotu na tebe zazvoní. Vysvětlil jsem mu, kde bydlíme.” Objala jsem ho a koupila mu becherovku. Jarda v sobotu zazvonil a za rok už zvonit nemusel, protože se do našeho dvougeneračního domu nastěhoval.

Marie (53), Berounsko

Související články
6 minut čtení
Když jsem zdědila starší zahradu, vůbec jsem netušila, co s ní budu dělat. Nakonec mi ten kousek půdy změnil život a přinesl lásku. Musím přiznat, že jsem neskákala radostí, když jsem zjistila, že mi má sousedka Marie odkázala zahrádku. Pravděpodobně mi chtěla poděkovat za to, že jsem se o ni starala, když byla nemocná. Dlouho jsem jí pomáhala každý den – připravovala jsem jí jídlo, chodila na 
3 minuty čtení
Rodiče se seznámili na střední škole, od té doby byli nerozluční. Jen jednou to zaskřípalo, všechno jsem vnímala a vyděsilo mě to. Naši se hádali. Bylo mi čtrnáct. Zakrývala jsem si uši. Mysleli si, že to do mého pokojíčku nedolehne, ale spletli se. Bylo to hrozně slyšet. Brečela jsem do polštáře. Jednou jsem mámě řekla, ať už toho proboha nechají, že se to nedá snést. Zbledla: „Ty to slyšíš? M
8 minut čtení
To, co jsem prožívala, nebyl sen. Bylo to do­opravdy a odvíjelo se to jako v té pohádce O Popelce. Krásné šaty i střevíčky vyčaroval Ježíšek. Z okna našeho maličkého bytu v přízemí jsem sledovala, jak tančí sněhové vločky pod lampou, tají na římse anebo se schovávají v napůl zamrzlých loužích. Vánoce! Ani nedokážu vypovědět, jak moc jsem se na ně pokaždé těšila. Přitom dárky, které jsem dostáva
5 minut čtení
Před dovolenou jsem se chtěla trochu opálit, tak jsem šla k vodě. Kdyby nebylo pohotového plavčíka, mohla jsem přijít o život. Manželství mých rodičů bylo noční můrou. Z dětství si pamatuji jen jejich neustálé hádky a spory. Máma často obviňovala tátu z nevěry, a jak se ukázalo, měla pravdu. Když mi bylo deset let, už to nevydržel a odešel od nás k milence. Takhle má vypadat posvátný svazek
3 minuty čtení
Po smrti manžela jsem se cítila často osamělá, proto jsem ani chvíli neváhala s oslovením sympatického muže. Poprvé jsem zahlédla toho zajímavého šedesátníka, jak ukázkově cvičí, když měl na sobě tmavě modré tepláky a vybledlou červenou mikinu se žlutým znakem. Osmělila jsem se a šla k němu. „Ahoj, já jsem Markéta, už vás tady delší dobu pozoruji,“ představila jsem se. „A já jsem František, pro
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ponížení mi otevřelo oči
skutecnepribehy.cz
Ponížení mi otevřelo oči
Obyčejný nákup s kamarádkou skončil fiaskem. Cítila jsem se méněcenná, potupená a ponížená. Na vině bylo ošklivé chování prodavačky. O tom, že si potřebuji koupit něco hezkého, a hlavně moderního na sebe, nebylo žádných pochyb. Vždyť já nenakupovala nic mimo jídla už řadu let! Šaty v mojí skříni vypadaly snad jako z filmu pro pamětníky. Bylo mi to jedno, protože jsem
Slávy dcera nestrávila drahé máslo
historyplus.cz
Slávy dcera nestrávila drahé máslo
Pastorova žena má o manželství své dcery jasno. „Do žádných Uher se stěhovat nebudeš. Žijí tam samí divoši. Mastí si vlasy sádlem a bydlí v nějakých podzemních dírách. Když si tě chce ten tvůj Kollár vzít, musíte zůstat tady, v Německu!“   Odchází od matky své vyvolené jako spráskaný pes. Slovenský student teologie Ján Kollár (1793–1852) by
Zimní masáž vonnou svíčkou ve Four Seasons Hotel Prague
iluxus.cz
Zimní masáž vonnou svíčkou ve Four Seasons Hotel Prague
Four Seasons Hotel Prague nabízí nově luxusní masážní rituál vonnou svíčkou - jedinečný zážitek, který si můžete pořídit pro sebe nebo pro své blízké. Zpříjemněte si předvánoční čas plný shonu spec
Objevil se v Británii vlkodlak utržený ze řetězu?
enigmaplus.cz
Objevil se v Británii vlkodlak utržený ze řetězu?
Šokující případ vyšetřovali manželé Warrenovi. Odehrál se ve Velké Británii ve městě Southend-on-Sea   [gallery ids="148979,148980,148981"] Místní tesař Bill Ramsey má závažné problé
Kapr ve smetanové omáčce s koprem
tisicereceptu.cz
Kapr ve smetanové omáčce s koprem
Kapr nemusí být jen smažený s bramborovým salátem. Opečený na másle a s lahodnou smetanovou omáčkou chutná také výtečně. Potřebujete ½ kapra 2 lžíce másla 250 ml zeleninového vývaru 200 g zak
Kontroverzní Kratom: Fakta a Mýty o Asijské Rostlině
21stoleti.cz
Kontroverzní Kratom: Fakta a Mýty o Asijské Rostlině
Kratom, v poslední době často diskutovaná bylina, se dostává do centra zájmu médií. Co o této rostlině vlastně víme? Kvůli nedostatku výzkumů je opředen tajemstvími a mýty, které mu často přisuzují ne
Nálepková zažila domácí násilí i zradu
nasehvezdy.cz
Nálepková zažila domácí násilí i zradu
Jsou rány, které se nikdy nezahojí. Světlana Nálepková (64) k sobě našla cestu až díky buddhismu a józe. Narodila se do rodiny učitelky ruského jazyka a profesionálního vojáka, který sloužil komuni
Slepé střevo: Překvapivé objevy vědců
epochaplus.cz
Slepé střevo: Překvapivé objevy vědců
Po dlouhou dobu byla funkce slepého střeva – výběžku a okrajové části tlustého střeva – jednou z největších záhad lidského těla. Většina lidí si ho ostatně spojuje pouze s bolestivým zánětem a všeobecně se předpokládá, že nemá žádný význam. Je tomu ale opravdu tak? Vypadá jako červ, s tlustým střevem je propojeno v podstatě zbytečně a evoluce ho
Zelená v zimě? Pro některé rostliny nová norma
epochalnisvet.cz
Zelená v zimě? Pro některé rostliny nová norma
Luční rostliny ve střední Evropě začínají měnit své chování díky teplejším zimám posledních let. Vědci z Botanického ústavu AV ČR zjistili, že mnoho vytrvalých druhů zůstává i během zimy zelených a fotosynteticky aktivních. Jejich zimní listy mají navíc unikátní vlastnosti, díky kterým dokážou odolat náhlým mrazům, které ani v mírnějších zimách nejsou výjimkou. V minulosti
Jeseníky: Zimní poezie na dosah ruky
epochanacestach.cz
Jeseníky: Zimní poezie na dosah ruky
Vzpomínáte na doby, kdy byly Vánoce na sněhu běžným jevem, nebo kdy svatý Martin obvykle přijížděl na bílém koni? Něco podobného už dnes na většině míst Česka nezažijete. V Jeseníkách ano. Pokud chcete znovu zažít staré dobré časy, a přitom si užívat komfortu, za který by se nemusela stydět ani vyhlášená alpská střediska, jsou pro
Pryč s celulitidou! Jak rozproudit lymfu?
nejsemsama.cz
Pryč s celulitidou! Jak rozproudit lymfu?
Většina z nás už někdy slyšela o lymfatickém systému, ale kdo skutečně ví, co všechno tato záhadná soustava ukrývá? Zatímco o oběhovém nebo dýchacím systému toho ví každý poměrně dost, lymfatický systém je pro nás trochu záhadný. Jedná se o síť lymfatických cév, uzlin, tkání a orgánů, které spolupracují na odstraňování odpadních látek z těla. Lymfatický systém
Italská inspirace v Texasu
rezidenceonline.cz
Italská inspirace v Texasu
Kamenné rezidence obklopené prastarými olivovníky a nekonečnými vinicemi se staly inspirací pro vilu, kterou si manželé z texaského Austinu zvolili za svůj domov. Jejich přáním bylo postavit dům, kde by hlavní obytné prostory zůstaly na jedné výškové úrovni. Rezidence je plná samostatných zákoutí a míst určených pro odpočinek a zábavu, umístěných přesně podle přání majitelů