Domů     Mám stále strach ze života
Mám stále strach ze života
4 minuty čtení

Někdy mám pocit, že už nemám proč žít. Pak si ale uvědomím, že moje děti mě stále ještě potřebují a budou potřebovat hodně dlouho.

Sama sobě se divím, že jsem se nakonec rozhodla na ten školní sraz jít. Nějak se mi příčilo vymluvit se na poslední chvíli na chřipku, žaludeční nevolnost nebo něco podobného.

Všichni moc dobře vědí, že jsem už v důchodu, času mám víc než dost a zdravá jsem jak řípa. A také ovšem ví, co všechno mě potkalo. Nemá cenu před pravdou utíkat. Musím se tomu konečně postavit čelem. Není to přece moje vina, co se stalo.

Dlouho jsem váhala

Po prvních zkušenostech s kluky jsem si řekla, že se do nějakého vážného vztahu hned tak nepohrnu. To by se musel objevit někdo výjimečný. A i na toho jsem hodlala ještě chvíli počkat.

Vždyť hnát se do vdavek, když je tolik jiných zajímavých věcí na světě, se mi tehdy nechtělo. Jenže pak jsem potkala Františka. Hezkého kluka s uhrančivýma očima. Přitahovalo mě na něm úplně všechno. A nehodlala jsem se ho už vzdát. Začali jsme spolu chodit a po dvou letech jsme se konečně vzali.

Nenapadlo se mě zeptat

František byl skvělý chlapík, ale občas se choval trochu divně. Odvolal schůzku, zalezl si doma a nechtěl vidět ani mě. Vymlouval se na únavu, na špatnou náladu. No a já se zbytečně nevyptávala.

Čekala jsem naši Marušku a měla jsem docela jiné starosti, než manželovi vrtošivé nálady. Ty ho totiž nakonec vždy přešly a on byl plný euforie a energie. Pomáhal mi, staral se o dcerku.

Stále jako na houpačce

Jenže to střídání jeho nálad se neustále stupňovalo a opravdu mi s tím už docela brnkal na nervy. Narodil se nám totiž ještě Tomášek. A výpadky manžela, kdy byl pro rodinu nepoužitelný, pro mě se dvěma dětmi byla velká zátěž.

Chtěla jsem, aby šel k doktorovi, ale jen se mi vysmál. K lékaři se přece chodí s nemocemi a ne s blbou náladou, argumentoval pokaždé.

Nepochopitelný čin

Když jsem se tehdy vracela s dětmi z prázdnin, které jsme trávili na chalupě, měla jsem zlé tušení. S Františkem jsem naposled mluvila před pěti dny a připadal mi nějak skleslý. Náš návrat byl děsivý. Našla jsem ho i s dětmi doma mrtvého. Spáchal sebevraždu.

Teprve tehdy jsem uslyšela jeho diagnózu – maniodeprese. Také jsem se dozvěděla, že u něho v rodině není první,kdo si sáhl na život. Strašně mě to vyděsilo. Začala jsem mít strach o děti.

Stejně jsem ji neuhlídala

Strach jsem měla hlavně o Marušku. Byla taková křehká a nervově labilní. Byla právě v pubertě a moc si v ničem nevěřila. Nejvíc ze všeho ji nervovaly přijímačky na vysokou. Chtěla se tam za každou cenu dostat, byl to její sen. Ale nevěřila si.

Našla jsem ji ráno, v den přijímacích zkoušek, zkroucnou v koupelně. Včas přivolaná pomoc mi ji ještě zachránila. Místo na školu šla ale do nemocnice. Ukázalo se, že také trpí maniodepresí.

Maruška se z nejhoršího vykřesala, nakonec vystudovala i tu školu, našla si přítele a založila si rodinu.

Nevím, kam pospíchal

Když se zdálo, že je vše už celkem v klidu, srazila mě na kolena další tragická událost. Syn Tomáš měl autohavárii. V nepřiměřené rychlosti to nabral přímo do stromu. Jenom zázrakem přežil, ale skončil na vozíku.

Celý zbytek života mi bude tvrdit, že tehdy jen pospíchal. Já mu ale tak úplně nevěřím. Mám strach, že to byl pokus o sebevraždu. Vím, že s tím začínám být trochu paranoidní, ale kdo by se mi divil. V naší rodině není sebevražda tabu.

Musím je stále hlídat

Z mého života se už dávno vytratila veškerá radost. Zbyl jen obrovský strach, zoufalství a pocit zodpovědnosti. Za invalidního syna, za nervově labilní dceru a dnes už i za její dcerku, moji vnučku. Co když i ona zdědila to naše rodinné prokletí.

Už moc let se za toto naše dědictví stydím. Dnes zkusím říct pravdu i svým spolužákům. Stejně už všechno vědí. Ale já musím sebrat odvahu a mluvit s nimi otevřeně.

Ludmila D. (61), severní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.