Pohoda už doma dávno nevládla. Z tichého a příjemného muže se stal vztekloun, který stále jen křičel! Důvod nepřekvapil jen mně, ale i jeho lékaře!

Vždycky jsem si považovala klidu, který u nás doma vládl. Ani puberta tří synů na tom nic nezměnila. Manžel byl prostě kliďas od přírody. V posledních několika měsících se ale manželovo chování podivně změnilo. Začal se rozčilovat a křičet při každé příležitosti!

Skončil na ušním

„Nemohu najít šroubovák, já se na to vykašlu!“ zařval, i když jsem ještě spala. Vůbec ho nezajímalo, jak mě tím svým křikem vystraší. Domlouvala jsem mu, ale bylo to marné. Jeho rozčilování a nadávání jsem musela poslouchat každý den, od rána do večera.

Měla jsem toho právě dost! Šla jsem k našemu lékaři a všechno mu to vypověděla. Byl to takový mladíček a jen kroutil hlavou. Zdravotní sestřička, jen o trochu mladší, než já, ale byla jiného názoru:

„Doktore, pošlete ho na ušní, ať se na něho podívají tam, když neslyší a pořád tolik řve…“ Čekala jsem, že pošlou mého Bedřicha spíš na psychiatrii, ale někde se začít musí, že…

Měl problém

Trvalo skoro měsíc, než jsme ho tam dostala. „Hm, to je tedy…“ mumlal lékař a uchopil dlouhou pinzetu. Za chvíli tahal z Bedřichova ucha něco černého! Málem jsem omdlela. Byla to scéna jako z hororu! „No no, je to jen muška.

Nebo nějaký brouček!“ prohlížel si svůj nález překvapeně lékař. Bedřich nadšeně přikyvoval: „Pořád mě něco svědilo v uchu, tak jsem se tam drbal sirkou… „No a hmyz jste úspěšně zabil. Jenže nevyndal!“ dodal lékař a rozesmál se. I já se už zase mohla smát.

Bedřich opět slyšel a už nekřičel. Dobrá nálada se mu vrátila!

Eva H. (67), Trutnov