Domů     Milovala jsem ho a on si vzal jinou
Milovala jsem ho a on si vzal jinou

Bála jsem, že se na té svatbě zhroutím. A nejhorší bylo, když se rozezněl slavný Svatební pochod.

Udělala jsem životní chybu. Jiří se ženil, ale nekráčela jsem vedle něho. Vlekla jsem se za ním jako postřelené lesní zvířátko. Požádal mě, abych mu šla za svědka. To už mě mohl rovnou zastřelit, aby zkrátil moje trápení, bohužel zjevně celoživotní.

Jak si kdo ustele, tak si lehne – říkala moje babička. Také se říkalo: Pýcha předchází pád. Byla jsem pyšná? Ne, daleko lépe mě vystihovalo přísloví „pro stromy nevidí les“. Bála jsem se, že se zhroutím. Nejděsivější zkoušku představoval Svatební pochod.

Zhluboka jsem dýchala, abych se nesvalila k zemi. Zkazila bych jim veselku a mluvilo by se o tom ještě za dvacet let. Jak ta nána svědkyně narušila obřad.

Kdo to zažil, umí si představit, jak těžké je předstírat, že se cítíte skvěle, když vám ve skutečnosti cosi trhá srdce na kusy.

Můj nejlepší přítel

Neměla jsem nejlepší kamarádku, měla jsem nejlepšího přítele. Byl to Jiří, můj spolužák ze základní i střední školy. S nikým jsem si tak nerozuměla. Žádný jiný mě tolik nerozesmál. Prý, že neexistuje ideální chlap. Jednoho znám.

Škoda, že jsem si to uvědomila tak pozdě. Ženich a nevěsta se políbili. Musela jsem podepsat nějaké lejstro. Bylo po všem. Měla jsem na mysli jen jediné: hlavně se neopít.

Byla jsem schopná hodit do sebe půl lahve vodky, pak položit ženichovi hlavu na rameno a všechno mu říct. Znala jsem se. To ne. Ne ve svatební den.

Šla jsem se opít do hospody

Nějakou dobu jsem se vydržela chovat jako dáma. Poté jsem dezertovala do blízké restaurace, zdaleka ne tak noblesní, jako byla ta předchozí. A tam jsem se zlila jako doga. Vyprávěla jsem svůj smutný příběh hostinské a myslím, že i několika štamgastům.

Místo toho, aby hráli mariáš, užasle naslouchali historce o tom, že za rohem na náměstíčku na radnici se oženil ten, s nímž jsem chtěla strávit zbytek života. Což jsem pochopila až krátce před tím, než se oženil. Možná několik hodin před tím. Nebo několik dní.

Nostalgická vzpomínka

Tisíckrát, milionkrát se mi vybavovala situace, jak jsme šli s Jirkou na houby. Zdánlivě obyčejná, pro nás ale klíčová. Oba jsme sbírání hub nenáviděli. Bylo to tím, že nás oba, když jsme byli malí, nutili rodiče věčně chodit do lesa na houby.

I tehdy jsme se ocitli v lese za městečkem, protože moje máma chtěla vylepšit bramboračku. Oba jsme trpěli a hrozně jsme se smáli. Cestou domů mi Jiří povídá. „My jsme tak neuvěřitelně stejní.“ Zprvu jsem nepochopila, co tím chce říct. Pokrčila jsem rameny:

„No a?“ Kopl do šišky: „Nic. Jen mě napadlo, jestli bychom se neměli vzít.“ V úžasu jsem upustila maliny, které jsem si schovávala v dlani. V očích měl napsáno, že to myslí vážně. „To přece nejde, ne?“ A to byla ta moje životní chyba.

Zásadní zlom

Pak začal chodit s Ivanou. Nevěděla jsem, že je to vážné. Že je to tak vážné. Jenomže Ivana byla o dva roky starší než on a už myslela na vdávání. Než jsem stačila Jiřímu cokoli říct, už jí na radnici říkal ano. Teď už jsem musela udělat jen jedinou věc:

pustit ho z hlavy. Neznám těžší úkol. Nikdo jiný mu nesahal po kotníky. Chodila jsem dokonce i k psycholožce, ta byla toho názoru, že je třeba dojít ke smíření se situací, což vyžaduje spoustu času. Tak to jsem věděla i bez ní.

Proces smíření

Uplynul rok. Proces smíření u mě probíhal docela dobře. Zatímco ještě půl roku po svatbě jsem si myslela, že nejlepší by bylo vrhnout se z mostu do řeky, v období, které mám na mysli, mi už bylo líp. Pomohlo mi, že se Jiří s Ivanou odstěhovali.

Ale na druhou stranu, mohli se odstěhovat i dál. Třikrát jsme se potkali. Na premiéře v divadle, podruhé jsem je potkala na chodníku, prostě jsem je míjela – můj pokus o úsměv vyzněl asi dost uboze a za rohem jsem zahnula do hospody na panáka.

Do třetice všeho dobrého jsme se potkali, a tomu snad ani nebudete věřit, na hřbitově.

Procházka mezi náhrobky

Byly Dušičky. S mámou jsme drhly žulový pomník, když jsem zaslechla povědomý hlas. Otočila jsem se a stál tam – zrovna u našeho hrobu. Usmíval se. Byl sám. Ivana nikde. Máma se hned zeptala:

„Kde máš Ivanku, Jiříčku?” Řekl, že je nastydlá, že s ním na Dušičky nejela. Ulevilo se mi. Nechala jsem mámu drhnout žulu a šla s ním cestičkou mezi hroby plnými věnců a svíček ven z ponurého království mrtvých.

Osudové přiznání

Nejdřív jsme moc nemluvili. On začal, líčil bůhvíproč nějakou svou hloupou služební cestu, která mě nezajímala ani za mák. Dostala jsem vztek a zasyčela: „Fakt budeme mluvit o služební cestě do Budapešti, sakra?“ Pokrčil rameny a dostal ze sebe:

„A kdybych ti řekl, že nejsem zrovna ten nejšťastnější na světě?“ Trhla jsem sebou, tohle bylo až příliš upřímné. Pokračoval: „Přece nemůžu rok po svatbě zdrhnout, připadal bych si jako…“ Došla mu slova. Mně také. Jen jsme na sebe potichu zírali. Pak se Jiří otočil a odešel.

Vrátil se

Vrátila jsem se na hřbitov a chvíli mi běželo hlavou, že nejlepší by snad bylo už tu zůstat. Máma se na mě podívala a vydechla: „Proboha, Mileno, stalo se něco?“ Musím říci, že tato dušičková epizoda můj takzvaný proces smíření narušila.

Znovu jsem se ocitla úplně na začátku. Ale vlastně to nevadilo. O měsíc nebo dva později jsem Jiřího našla sedět na schodech před mou garsonkou. Svou ženu totiž opustil…

Milena K. (47), Brněnsko

reklama
Související články
19.5.2024
Po letech jsem se setkala se svojí studentskou láskou. Z nespokojeného manželství jsem odešla a nelitovala. Dnes jsem opět šťastná. V sedmnácti letech jsem začala chodit s Jindrou, byl to nejhezčí kluk ze školy. Mé kamarádce se samozřejmě líbil taky. Když jsem strávila tři týdny po operaci slepáku v nemocnici, řekla mi Klára, že Jindra balil nějakou holku z prváku, prý je viděla, jak se líbají.
13.5.2024
Z platonické lásky mě rázem vyléčila ta opravdová. A našla jsem ji tam, kde bych ji nikdy předtím nehledala. Byl to takový velikonoční zázrak. Naši rodinu v okolí každý dobře znal. Babička s maminkou pracovaly v samoobsluze a snad žádný jejich zákazník neopomenul o Velikonocích na naše stavení s pomlázkou zazvonit. Stejně to bylo i v případě tatínka, který v nedaleké obci vedl fotbalové mužstvo
7.5.2024
Byla jsem odhodlaná pro lásku udělat cokoliv, ale zjistila jsem, že jenom to zkrátka nestačí. Na tu pravou lásku je třeba dvou. Zamilovaných příběhů jsem za svůj život přečetla mnoho. Nořila jsem se do smyšlených románů a snila o tom, že i já jednou najdu pravou lásku. A udělám pro to všechno na světě. V patnácti letech se to zdálo jako krásná a jednoduchá představa. Postupem let jsem ale zjišť
6.5.2024
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem, kdo to je a kam vlastně jdeme, jsem přesně nev
2.5.2024
Byla jsem zamilovaná do pohledného spolužáka Lišky, který si mě nevšímal. Přesto jsem doufala, že se během pálení čarodějnic sblížíme. K čarodějnicím neboli třicátému dubnu se upínaly veškeré mé naděje. O té magické noci jsem věděla nemnoho, neboť jsme se o takových věcech ve škole neučili, ale babička říkávala, že je to noc zázraků. Filipojakubská nebo také Valpuržina noc proslula kouzly, ve v
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zámek Červená Lhota: Jméno podle ďábelské legendy
epochanacestach.cz
Zámek Červená Lhota: Jméno podle ďábelské legendy
Pohádková krása zrcadlená ve vodní hladině! Vodní hrady a zámky zrcadlící se na hladině bývaly nedobytnými baštami i pohodlnými luxusními šlechtickými sídly a dnes jsou perlami české krajiny, za kterými putují statisíce turistů. A snad nejvýraznější mezi nimi je zámek Červená Lhota. Jméno podle ďábelské legendy Pro to, aby se jejich tvrz změnila ve vodní,
Automatické mlýny: K chrámu moderní architektury patří 212 klíčů
historyplus.cz
Automatické mlýny: K chrámu moderní architektury patří 212 klíčů
Bývaly doby, kdy architekti dokázali i obyčejným funkčním továrnám vtisknout eleganci výstavných zámků. Pardubice jeden takový skvost mají, a dokonce si ho v posledních letech vycizelovaly k dokonalosti. Umění, které mele Na břehu řeky Chrudimky v Pardubicích stával mlýn už v roce 1586. Na počátku 20. století však mlynářské konkurenci v oblasti vládnou bratři Egon (1871–1932) a Karel (1879–1944) Winternitzovi,
Perlové týdny Halada prezentují raritní šperky
iluxus.cz
Perlové týdny Halada prezentují raritní šperky
Právě probíhající „Perlový týden“ překvapil fantastickým náhrdelníkem značky Mikimoto. Ten bude možné vidět až do neděle v pražském butiku v ulici Na Příkopě, následně se všemi ostatními šperky poputu
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Pružné tělo v 50+? Je to snadné…
nejsemsama.cz
Pružné tělo v 50+? Je to snadné…
Bolí vás svaly a klouby, ládujete do sebe pilulky tišící bolest, a nic nezabírá? Chce to změnu… Vyčleňte si jen pár minut denně na protažení celého těla, a budete se cítit jako znovuzrozená. Protažení trapéz Tento cvik můžete provádět vsedě i vestoje, dodržet musíte jen zcela rovná záda. Jednou rukou přitáhněte hlavu k rameni, druhé rameno se
Podmořský monument Jonaguni: Jde o pozůstatky bájného kontinentu Mu?
enigmaplus.cz
Podmořský monument Jonaguni: Jde o pozůstatky bájného kontinentu Mu?
Jonaguni je ostrov náležející do japonské prefektury Okinawa. Poblíž něj leží pod mořskou hladinou gigantické kamenné bloky, které připomínají obrovské terasy se schodišti vytesanými do kamene. Odhadu
Když může Prachař, koketuje i ona
nasehvezdy.cz
Když může Prachař, koketuje i ona
Herečka Sara Sandeva (26) ze seriálu Jedna rodina to s Jakubem Prachařem (40) zřejmě nemá jednoduché! Že by jí už docházela trpělivost? Ještě než se dali dohromady, říkalo se, že není krásné ženy, k
Tajný tunel pod brooklynskou synagogou: Kdo ho vybudoval a proč?
epochalnisvet.cz
Tajný tunel pod brooklynskou synagogou: Kdo ho vybudoval a proč?
Bizarní skandál na začátku tohoto roku otřásá židovskou komunitou v New Yorku. Pod historickou synagogou je objeven tajný podzemní tunel vedoucí do suterénu prázdného obytného domu. O jeho původu a účelu se hned po odhalení rozhoří divoké spekulace. Sloužil k obchodování s dětmi nebo k jiným nezákonným činnostem, jak tvrdí konspirační teoretikové?   V polovině
Tagliatelle s bazalkovým pestem
tisicereceptu.cz
Tagliatelle s bazalkovým pestem
Tagliatelle představují dlouhé široké nudle. Seženete je v každém supermarketu. A nejlépe chutnají právě s pestem. Ingredience 1 balení těstovin tagliatelle dvě hrsti čerstvé bazalky 6 lžic ol
Naše Galaxie je domovem myriád bludných světů
21stoleti.cz
Naše Galaxie je domovem myriád bludných světů
Země a jejích sedm sestřiček se od svého zrodu drží pomyslných máminých sukní. Možná se jejich orbity v minulosti měnily, možná pohltily některé ze svých sourozenců, ale z dálky Sluneční soustava půso
Musím zachránit manželství!
skutecnepribehy.cz
Musím zachránit manželství!
Krásně jsme si žili, v klidu a pohodě. Vůbec by mě nenapadlo, že se můj život najednou zvrátí do nejistoty a emocí. Můj manžel Petr je velmi šikovný zahradník. Proto se před pěti lety rozhodl, že si založí firmu, aby měl ještě nějaké peníze ke klasickému platu navíc. Jsme manželé už mnoho let. Zamilovali jsme
Co potkalo planety na vesmírné cestě?
epochaplus.cz
Co potkalo planety na vesmírné cestě?
Bylo jednou jedno Slunce a mělo osm dětí. Jejich jména všichni známe. Mají ale něco společného s lidmi? I když už jsou to dnes dospělé planety, životem si nesou následky svého divokého dětství. Příběh se začíná psát před 4,6 miliardami let. Okolo právě vznikající hvězdy se vytvoří rotující prachoplynný disk. Částice v něm se začnou srážet