Domů     Šest lidí na jednu koupelnu? To mě dohání k zoufalství!
Šest lidí na jednu koupelnu? To mě dohání k zoufalství!
5 minut čtení

Zamilovali jsme se s Václavem na první pohled, ale bylo jasné, že osud nám nepřeje. Já žila sama se dvěma dětmi, on s dcerou. Potkali jsme se na dovolené, bydleli jsme ve stejném hotelu.

Usmáli jsme se na sebe u snídaně, já trochu omluvně, protože mu moje dcera Agáta vylila džus ze sklenice, který si nesla ke stolu, na botu.

Pak jsme se večer setkali u bazénu, a protože jeho dcera Jana vypadala stejně stará jako můj starší Jáchym, začal se hned předvádět, jak umí šipku, ale brzy už skákaly všechny děti společně.

Druhý den už jsme šli na výlet podél řeky Vydry společně a všichni dohromady jsme vytvořili takovou šťastnou rodinu.

V restauraci nás brali automaticky jako pár, jeden číšník zavtipkoval, jak je fajn, že jsou děti podobné mamince, když je tak hezká a Vašek se zatvářil strašně pyšně.

Konec dovolené, kdy Václav mířil do Prahy a já domů do Liberce, se koupal v dětských slzách a my jsme se poprvé políbili. Ten okamžik byl pro mě na příští týdny jako kometa, která mi svítila na cestu.

Plánovali jsme happyend

Musíme být spolu! S tím přišel hned v druhém mailu Václav, prý na mě myslí, kudy chodí, a Janička se pořád ptá, kdy nás pojedou navštívit. Přijeli jen na sobotu, byli jsme spolu na Ještědu.

Ukázalo se, že třináctiletá Jana převzala nad sedmiletou Agátou patronát, a že Jáchym, kterému mělo být brzy jedenáct, byl úplně fascinovaný tím, co všechno Vašek ví o počítačových hrách. O týden později jsme se dohodli, že strávíme víkend sami, bez dětí.

Já je svěřila babičce, což nesla jako obvykle dost nelibě, Vašek Janu odvezl ke své sestře a my se potkali v hotýlku na půli cesty mezi námi. Hotel sliboval krásné okolí vhodné k procházkám a několik hradů.

Neviděli jsme ani jedno z toho, zato jsme upekli plán, jak vše završit happyendem.

Stěhování za láskou

Vašek mi našel práci v Praze. Jsem vyučená cukrářka, tak to prý ani nebylo tak těžké, mohla jsem si dokonce ze dvou míst vybírat. Horší to bylo s bydlením. Dohodli jsme se, že až se vezmeme, koupíme si na hypotéku větší byt.

Vašek ho objevil na jednom sídlišti. Páté patro a kuchyňka vysloveně miniaturní, ale holky mohly spolu být v jedné místnosti, Jáchym měl vlastní pokojíček a z obýváku jsme udělali svůj „stan“ my.

Jádro už bylo vyzděné, koupelna spojená s toaletou a byt měl dokonce balkon, který mě nadchl, protože mi chyběla moje liberecká zahrádka.

Svatba jako z pohádky

Děti byly myšlenkou velké rodiny naprosto nadšené a svatba se konala na břehu rybníka za Prahou, kde stál útulný hotýlek.

Moje máma byla samozřejmě skeptická, i když připustila, že Václav je docela milý, jeho sestra s manželem se bavili spíš na společenské úrovni, o bližší seznámení se mnou a dětmi nijak nestáli a hned po obědě odjeli.

Když se loučili, zeptala jsem se, jestli znali Vaškovu bývalou manželku, protože on o ní vůbec nemluví kromě toho, že za rozchod může ona. Podívali se na sebe a Vaškova sestra jen prohodila: „Hlavně že je to už všechno pryč, ale každý má svou pravdu, že?“

Postupné procitání

Na tu větu jsem si později mockrát vzpomněla, když se naše idyla pomalu začala hroutit. Netušila jsem, kolik toho zůstane na mně. Práce, péče o domácnost, o děti, nákupy.

Vaška kromě toho, že mi dával nějaké peníze na nákupy a platil polovinu hypotéky, pobyt doma moc nezajímal. Od Jany jsem se dozvěděla, že bývala většinou večer doma sama, ale už si zvykla.

Jáchym byl zklamaný, že nový táta má dost jiné zájmy, než doufal – hraje basketbal, jezdí na ryby a zajde na karty. Z týdne zbyly sotva dva dny, kdy byl doma, a to si vzal na klín notebook. Úkoly všech dětí byly na mně, prát, uklízet a vařit samozřejmě taky.

Ukázalo se, že dovolená na Šumavě, kde jsme se potkali, byl pro Janičku opožděný dárek k narozeninám, protože jinak nikam nejezdili a ona nic jiného nechtěla.

Soukromí se vytratilo

První dva roky jsme nějak válčili, Vašek odmítal měnit svůj životní styl, ale mně to zase tak nevadilo, protože byt se ukázal tak nevhodně řešený, že jsme si šlapali na hlavu a nejhorší začaly být boje o koupelnu, když Jana začala „chodit ven“, jak tomu říkala.

Jinými slovy měla chlapce, což ostatně v šestnácti nebylo nic výjimečného, ale Agáta to nesla těžce, protože se jí starší sestra přestala věnovat.

V bytě byly přímo papírové zdi, takže jsme slyšeli všechno, od Jáchymova počítače přes Janino chichotání do telefonu až po televizi, kterou si pouštěla Agáta schválně hodně nahlas, aby nám připomněla, že je tu taky.

O nějakém sexu nebo aspoň klidném posezení s Vaškem nebylo řeči. Do toho si Jana začala brát domů přítele. Nejdřív jen na večer, pak někdy přišli uprostřed noci, protože mu ujel autobus. Když jsem šla za Vaškem, aby zakročil, jen pokrčil rameny: „A to chceš, aby se radši toulali venku?“

Existuje cesta zpátky

Jsem vyčerpaná, vzteklá, hádáme snad každý den. Vím, co musím udělat, i když mě to děsí. Musím odejít. Rozvést se a začít znovu, nejspíš zpátky v Liberci. Tam se aspoň necítím tak ztracená a sama jako v Praze. Námitky dětí budu muset zvládnout.

Musím jet zpět do Liberce a poptat se po práci. Já vím, nebude to snadné. Odkládám to zatím den ode dne, ale přijde chvíle, kdy to už nepůjde. Vím to. A uvědomuju si, že mi Vašek bude chybět, i když jako bych pro něj neexistovala. Držte mi palce, ať seberu síly brzy.

Markéta C. (43), Praha

Související články
3 minuty čtení
Moje rodina byla chudá a nikdo z ní neměl ani maturitu. Já ale toužila po lepším životě, což mi začali brzy závidět a házeli mi klacky pod nohy. Od dětství jsem snila o tom, že to v životě někam dotáhnu. Jakmile jsem ale vyslovila nějakou svou představu, setkala jsem se s hurónským smíchem nebo s posměšky. Říkali mi, že jsem naivní, budu makat na poli nebo v kravíně jako všichni z rodiny. Měla
4 minuty čtení
Žiju v malé vesnici u Tábora, v domě, kde jsme vyrostly s mojí sestrou Lenkou. Dům je starý, s křivými podlahami a zahradou plnou růží. Lenka je o pět let mladší a vždycky byla ta veselá duše, která tančila na vesnických zábavách a zpívala, až se sousedi smáli. „Ireno, život je na to, aby se žil!“ říkávala, když jsme jako děti běhaly po loukách. Po svatbě se odstěhovala z našeho domu za manžele
3 minuty čtení
Svého vnuka moc miluju. Je celý můj syn, i když někdo tvrdí, že je po snaše. To ale není pravda. Vojta je chytrý a bystrý hoch, to o jeho mámě říct nemůžu. Adéla mi nesedla od první chvíle, kdy jsem ji uviděla. Zatímco můj jediný syn Richard studoval práva, ona byla jen zdravotní sestra. Nepracovala ani v nemocnici, ale v ordinaci praktického lékaře. Doufala jsem, že ta zamilovanost syna přejde
4 minuty čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že by starý receptář mé babičky mohl zapříčinit, že se naše rodina dá zase po dlouhé době dohromady. Vždycky jsem si myslela, že rodinné tradice jsou jen něco, o čem se vypráví, ale nikdy jsem nečekala, že právě ony nás naučí, co znamená být rodinou, která drží pospolu. Voňavé vzpomínky Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času na vesnici u babičky Anny. Byla to
3 minuty čtení
Mám tři děti, všechny jsem vychovala co možná nejlépe. Vždycky jsem si říkala, že budu hodná babička, co nosí buchty a hlídá vnoučata. Vastně jsem se docela na období v důchodu těšila. Jen jsem absolutně nečekala, že se ze mě stane služka, která si nedovolí ani zakašlat, aby ji její snacha nepeskovala. Na to jsem tedy rozhodně připravená nebyla! Drsná snacha Můj syn Martin si vzal Simonu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
iluxus.cz
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
Společnost Luminox, švýcarská značka hodinek, které důvěřují příslušníci Navy SEALs, záchranáři a elitní dobrodruzi po celém světě, s hrdostí představuje další evoluci hodinek připravených pro mise: ř
Zapečená cuketa se slaninou
tisicereceptu.cz
Zapečená cuketa se slaninou
Můžete vynechat slaninu, čímž z tohoto pokrmu uděláte i skvělé jídlo pro vegetariány. Suroviny 2 menší cukety 100 g anglické slaniny 50 g tvrdého sýra sůl šlehačka prolisovaný česnek a byli
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
enigmaplus.cz
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
Chapadla, ostré zuby či démonické ryby bez tváře. Hlubomořská zóna Abysál je jedno z nejtemnějších míst na naši Zemi. Sluneční světlo sem neproniká a tak zde život probíhá ve věčné temnotě. Mohou se v
Baroni omezili práva nehodného krále
historyplus.cz
Baroni omezili práva nehodného krále
Král se tváří vznešeně, ale potají skřípe zuby. Historický dokument, jehož platnost právě stvrzuje přiložením své pečeti, mu nadiktovali vzbouřenci z řad vysoké šlechty, kteří o pár dní dříve obsadili Londýn. Anglie v roce 1199 truchlí i oslavuje současně. Tento svět právě opustil chrabrý král Richard Lví srdce (*1157), ale země vzápětí získává nového panovníka. Stává se
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
21stoleti.cz
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
Odstartovalo to v roce 1932 a trvalo další čtyři dekády. Americká Veřejná zdravotní služba (PHS) realizovala projekt zaměřený na studium syfilidy u Afroameričanů. Ty pak nechala desítky let trpět, aby
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
skutecnepribehy.cz
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama. Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada
Svrab je zase mezi námi
nejsemsama.cz
Svrab je zase mezi námi
Svědění, vyrážka, bezesné noci a nejasná diagnóza. Možná se nejedná o alergii, ale o svrab. Šíří se mezi námi takřka raketovou rychlostí. Co s ním? Je to kožní onemocnění, které je aktuálně na velkém vzestupu. Jak svrab vypadá, proč se tak rychle šíří, jak se chránit a co na něj skutečně zabírá? Proč se svrab vrací? Možná jste o něm slyšela z vyprávění
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
epochalnisvet.cz
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
Herec se svým kamarádem zastaví stopařce. Je to mladá dívka, co se prý potřebuje dostat domů. Jenže, když se auto přiblíží až k mostu, který vede do města, děvče zmizí, jako kdyby tu ani nikdy nebylo. Šlo snad u nějaký přelud, nebo třeba ducha, který věčně bloudí krajinou?   Když je hollywoodskému herci Keanu Reevesovi
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
nasehvezdy.cz
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
Internet a sociální sítě se pro herečku Janu Švandovou (78) stávají novou zábavou a herečka přiznala, že se do jejich objevování vrhá s nadšením. Sleduje, co se kolem děje, a přiznává, že si užívá
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
epochaplus.cz
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
Chytré české mozky daly světu už obrovské množství významných objevů, od těch notoricky známých, starých i stovky let, až po ty nové, o kterých jste možná ještě neslyšeli. Všechny vyjmenovat nedokážeme, ale provedeme vás abecedou těch, které zanechaly nesmazatelnou stopu. Lodě jezdí rychleji, rány se lépe hojí, fotografie už nejsou černobílé a táborníkům neteče do