Na gymnáziu jsme měli pohledného učitele, který nám sametovým hlasem recitoval krásné verše. Byl o dost starší a měl před svatbou…

Je to už velmi dávno, co jsem chodila do gymnázia, ale vzpomínky mám dodnes živé. Ve čtvrtém ročníku nám ředitel představil nového třídního učitele. Mohlo mu být něco přes třicet, byl nápadně pohledný, zamilovala jsem se v té vteřině, kdy jsem ho uviděla.

Hned jsem to konzultovala se spolužačkami, ale ty se mi vysmály. Říkaly, ať už se proberu ze snění a vrátím se zpátky na zem, že ten chlápek je hezký, ale málem o dvacet let starší. A určitě ženatý.

Tak ať se uklidním a věnuji se vrstevníkům jako každá rozumná středoškolačka. Bylo jasné, že mají pravdu. Kromě toho se o mě nápadně zajímal spolužák Kamil. Řekla jsem si: lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše, a pokusila jsem se do Kamila zamilovat. Šlo to těžko.

Recitoval básně sametovým hlasem

Srovnání s třídním učitelem bylo pro Kamila bolestné. Učitel nám zpaměti recitoval pasáže z Romea a Julie, ten druhý hovořil jen o motocyklu. Nevím, proč došel k závěru, že mě zajímá, na jakém principu motocykl funguje a jak se odstraňují závady.

Na jedné schůzce před mýma očima ukradl z cizího motocyklu jakousi součástku a namontoval si ji do svého. To byla romantika! Ve srovnání s pubertálním nedospělým Kamilem působil náš třídní jako bůh.

Ne že by to Kamilovi neslušelo, ale choval se spíš jako malý Jarda. A básně by četl, leda by zrýmovali návody k motorkám. Přitom třídní učitel nám předčítal poezii div ne každou hodinu, samozřejmě sametovým hlasem.

My dívky jsme ho při tom sledovaly doširoka rozšířenýma očima. Dávno už bylo známo, že se oženit ještě nestačil. To byla ta dobrá zpráva. A ta špatná? Měl vážnou známost, která ke svatbě spěla. Což mi nedalo v noci klidně spát.

Smím prosit, pane učiteli?

Ani se mi nechtělo na maturitní ples, bylo samozřejmé, že třídní tam přijde s ní. Jak jsem ji nenáviděla! Oblékla jsem si dlouhé modré šaty pošité bílými korálky, nadýchaný účes mi vykouzlil nejlepší kadeřník ve městě.

Co to bylo platné, když třídního doprovázela jeho oběžnice. Byla hezká. Jenže Štěstěna se přiklonila ke mně. Ti dva se na plese pohádali. Ona prudce vstala ze židle a běžela do předsálí k šatně, on zůstal sedět.

Viděla jsem v tom pobídku osudu, kterou nesmím promarnit. Dodala jsem si odvahy dvěma deci vína značky Cechovní pohár a přišla jsem poprosit třídního o tanec. Protančili jsme zbytek večera.

Kamil vypadal, že by se rád s učitelem popral, ale naštěstí byl tak opilý, že nedokázal vstát ze židle. A my dva, já a můj třídní, nadále nevynecháme žádný ples. Tančíme spolu už víc než tři desítky let.

Jitka V. (55), Kolín