Domů     Jak se do lesa volá…
Jak se do lesa volá…
4 minuty čtení

Stalo se to v době, kdy ještě běžně chodívali na zábavy a tancovačky i vojáci. Také v našem městě byla posádka.

Dnes už to je samozřejmě jinak, kluci na vojnu nechodí, možná bohužel. Tenkrát jsem ale často vídala kolem sebe samou uniformu. A k dobrému vychování patřilo, že si slušná dívka s vojákem nic nezačínala. Jak říkala máma:

„Ti kluci hledají jen chvilkové potěšení. Ty mu dáš srdce, ale on chce jen tělo. Využije tě, skončí mu vojna, odjede domů přes půl republiky a nechá tě samotnou a utrápenou.“

Věřila jsem jí to a nic takového jsem nehodlala dopustit. Větu „s vojáky netančím“ jako odpověď na zájemce během plesů a zábav jsem použila snad tisíckrát. Nepřipadala jsem si nijak namyšlená nebo snad dokonce hloupá. Všichni „záklaďáci“ mi připadali stejní.

Nelíbilo se mi, s jakou lehkomyslností do sebe lijí alkohol a jak nepokrytě vyjíždějí po každé sukni, která byla v dosahu. Nerozlišovala jsem mezi nimi, házela jsem je do jednoho pytle.

Na jedné mikulášské zábavě mě přišel k tanci vyzvat voják s výraznýma hnědýma očima. Nepůsobil na mě na první pohled tak primitivním dojmem jako ostatní. V tónu, kterým mě oslovil, bylo dokonce něco gentlemanského a vybraného.

Proto jsem neřekla své „ne“ obratem. Chvíli jsme se na sebe dívali. Kluk svůj pohled neodvrátil, hleděl pevně, ale přitom ne drze. Nakonec jsem stejně sáhla k osvědčené formulce, i když tentokrát jsem ji nevyslovila tak příkře nebo razantně.

„Nezlobte se, ale mám zásadu, že s vojáky netančím a bohužel nemohu udělat výjimku,“ prohlásila jsem. „Jak myslíte, slečno,“ přijal svoji prohru bez mrknutí oka.

„Chápu vás a respektuji váš názor, ale někdy je chybou odsuzovat člověka jen podle oblečení, které má na sobě,“ dodal. Maličko jsem se zastyděla… ale skutečně jen trošičku.

Věnovala jsem vojákovi ještě jeden omluvný úsměv a pak jsem odvrácením hlavy dala najevo, že považuji náš hovor za ukončený. Uvnitř sebe jsem pocítila trochu lítost a pomyslela jsem si, že dodržování zásad někdy může být i docela nepříjemné.

Během večera se po mně ještě ten hnědooký gentleman často díval a já několikrát jeho pohled opětovala. Vyzvat mě k tanci si ale už nedovolil a neudělala jsem to ani já, když byla vyhlášená dámská volenka.

Uběhl rok. Na tuto příhodu jsem už v podstatě zapomněla, tím spíš, že jsem větu „s vojáky netančím“ měla od té doby příležitost říct ještě mockrát. Opět tu byla mikulášská zábava a já byla zrovna po krátkém vztahu s neúspěšným koncem sama.

Víc než kdy jindy jsem se proto rozhlížela po přítomných mladých mužích. Zrak mi padl na jednoho dobře oblečeného, sympatického kluka. Voják to nebyl, měl delší, ale upravené vlasy a pod nosem knírek, který mu slušel. Vypadal trochu jako mušketýr.

Měl pěkné hnědé oči, které mi byly povědomé. Nevzpomněla jsem si v tu chvíli na mikulášskou zábavu přesně před rokem a na onoho slušného vojáka, kterého jsem odmítla. Jakmile byla dámská volenka, zamířila jsem k tomu sympaťákovi.

„Smím prosit?“ zeptala jsem se ho. Nečekala jsem, že by mě odmítl. On však prohlásil: „S dívkami, které mají předsudky, zásadně netančím.“ Teprve nyní jsem si uvědomila, odkud ho znám. Za ten rok, poté, co se vrátil do civilu, doznal značné proměny.

Stála jsem, bylo mi trapně a nevěděla, jak se mám zachovat nebo co mám říct. Nakonec jsem to vzdala a otočila se k němu zády. Hudba už začala hrát a já cítila hořkost. V tom se za mnou ozvalo:

„Některé zásady by člověk měl občas porušovat…“ Byl to samozřejmě on. Chtěla jsem si hrát na uraženou, ale bleskurychle jsem si to rozmyslela. Druhou příležitost už bych nemusela dostat. Šli jsme na parket a protančili jsme pak spolu celou zábavu.

Nebyla zdaleka poslední. Větu o tom, že s vojáky netančím, jsem pak už nikdy nevyslovila. Jednak onu posádku zrušili… a kromě toho už mi nepřipadala správná.

Jana (38), východní Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.