Domů     Když utekl, bylo těžké nepřijít o rozum
Když utekl, bylo těžké nepřijít o rozum
7 minut čtení

Hlídkovala jsem před jeho oknem, před továrnou, kde pracoval. Byly to složité časy.

Když mě manžel opustil, zhroutila jsem se. Nemohla jsem uvěřit, že se to opravdu stalo. Ráno jsem se budila s tím, že je všechno při starém, že muž oddychuje ze spánku vedle mě.

Pak jsem nahmatala jenom polštář, lůžko bylo prázdné jako venkovské nádraží o půlnoci. Domnívala jsem se, že se s tím nikdy nesmířím a že se z toho zblázním. Přitom krátce před tím, než jsme se vzali, jsem navštívila kartářku.

Zapřísahala se, že do konce života zůstanu s černovlasým charismatickým mužem, jehož jméno začíná na M. Její předpověď mě uklidnila, vyplývalo z ní, že Michal je tím pravým a že dělám správnou věc.

O deset let později jsme už měli krásný byt s terasou, dvě malé holčičky a v hlavě zmatek nad zmatek. Na naším manželstvím se stahovala černá mračna. Seděli jsme proti sobě u večeře, měla jsem nepříjemný pocit, že se na mě řítí raketa středního doletu.

Trvalo to už několik měsíců, ale v onen večer pocit zesílil. Michal dojedl, vytřel talíř chlebem, jako by chtěl za čímsi udělat tečku, a povídá: “Odcházím.” Nikdy toho moc nenamluvil. Žádala jsem nějaké vysvětlení, dočkala jsem se opět jen lakonického: “Budu teď žít s někým jiným.”

Je to vážné

Nic jsem nechápala. Roky, které jsme spolu prožili, byly hezké. Měli jsme se rádi, bylo to vzájemné, to bych bývala přísahala. Narodily se dvě krásné dcery. Přece to nechce všechno rozbořit a jít?! Nicméně přesně to udělal.

Nechal mě se sedmiletou Aničkou a tříletou Marií v našem útulném bytě a s kufrem zmizel ve tmě. Lapala jsem po dechu. Volala jsem sestře, mámě, ba i tchyni. Všechny tři mě utěšovaly. I jeho matka říkala:

“To je nějaký zkrat, dostane rozum, brzy se vrátí, uvidíš, promluvím s ním.” Máma a sestra tvrdily totéž, jen trochu jinými slovy. Když jsem zvažovala, co říct Aničce a Mařence, ukázalo se, že jim Michal bez konzultace se mnou všechno vyklopil.

Že odchází, ale bude je mít vždycky rád. Vhrkly mi slzy do očí. Když to řekl dětem, je to vážné. Je to definitivní!

Deprese jako hrom

Od té doby jsem se cítila pod psa. Bývalo by mi pomohlo, kdybych navštívila psychologa, ale tehdy, před dvaceti lety, to ještě nebylo v módě, tak jako dnes. Lidé se za to spíš styděli, než aby se tím chlubili.

A tak jsem o tom vůbec neuvažovala, ale to byla chyba. Když se na to dívám s odstupem let, nechápu, jak jsem dokázala tu strašnou depresi, která se mě zmocnila, zvládnout.

Chodila jsem do práce, tehdy jsem byla zaměstnaná v rychločistírně, a starala se o dvě holčičky, z nichž starší chodila prvním rokem do školy a zasloužila si, abych se jí věnovala na sto procent.

Mně přitom myšlenky odplouvaly každou chvíli někam jinam a z očí mi nekontrolovaně tekly slzy, někdy i v práci nebo v autobuse. Zachránila mě rodina, hlavně máma. Jednou jsme šly spolu na kafe, to už od Michalova odchodu uplynuly bezmála dva roky.

Rozvod byl v plném proudu, Michal žil s novou přítelkyní, která nedávno maturovala. Máma objednala dvě kávy se šlehačkou a dva šlehačkové dorty, na uklidnění nervů, jak říkala. Když jsme dojedly, podívala se na mě a povídá: “Báro, je čas si uvědomit, že on už se nevrátí.”

Vrátí se?

Dnešníma očima viděno, v tom byl můj největší problém. Stále jsem čekala, že se Michal vrátí, a to mi bránilo žít normální život.

Ne snad že bych pro něj denně prostírala, ale tak nějak tiše jsem doufala, že jednoho dne zazvoní a oznámí, že se spletl, že se omlouvá a teď že už bude všechno v pořádku. Nic však v pořádku nebylo, zmocnila se mne podivná posedlost, na kterou vzpomínám nerada.

Nedokážu říct, k čemu to bylo dobré, ale několikrát jsem se přistihla, jak stojím pod okny, kde s tou holkou bydleli, a zírám do nich. Ta ostuda, kdyby mě zahlédli! Tohle jsem nikdy nikomu neřekla a neřeknu.

Zlobila jsem se sama na sebe, nedokázala jsem si vysvětlit, proč jsem takhle trapná. Jak už jsem podotkla, zoufale jsem potřebovala psychologa. Starší Anička mi jednoho dne oznámila to, co už několik dospělých před ní.

“Mami, táta se k nám asi nevrátí,” zašeptala před spaním. V tomhle okamžiku se má posedlost rozrostla do obřích rozměrů.

Náhodou jdu kolem

Dokonce jsem čas od času “hlídkovala” před budovou, kde byl můj bývalý muž zaměstnán. Naštěstí byl chladný podzim, a tak jsem se halila do teplého kabátu a šátku. Byla jsem přesvědčena, že mě nikdo nepozná.

Vítr fičel a pohrával si s padajícím listím, po tmavnoucí obloze se honila mračna. Sledovala jsem, zda Michala mezi lidmi odcházejícími z práce nezahlédnu, když tu mi někdo poklepal na rameno se slovy: “Jé, ahoj, Báro.

Co tady děláš?” Div že jsem nevyletěla z kůže! Tohle ale nebyl Michal, nýbrž jeho kolega, trochu jsme se znali. “Jdu tak náhodou kolem,” blekotala jsem nevěrohodně, i když jsem ve skutečnosti přešlapovala nedaleko tovární budovy a zírala na ni jako oddaný pes.

“Aha,” řekl překvapeně. “Jsi bledá, není ti špatně?” Bylo mi opravdu na omdlení, očividně jsem se zapotácela, musel mě zachytit. “Pojď, půjdeme někam na kafe,” řekl znepokojeně, protože si všiml, že sotva stojím na nohou.

Muselo mu být jasné, že nejdu jen tak náhodou kolem. Stála jsem tam s očima přilepenýma na dveře, odkud vycházeli zaměstnanci.

Můj nový život

V kavárně se choval taktně, na nic se neptal. Vyprávěl děj nějaké filmové komedie, kterou nedávno viděl. Ze slušnosti jsem se smála. Ale byla to trapná situace, ani jeden jsme nevěděli, co povídat, kam se dívat. Přemýšlal jsem, co o něm vím.

Byl starý zhruba jako já, odhadovala jsem ho na pětatřicet. Stále svobodný s pověstí spokojeného starého mládence, poměrně přitažlivý.

Abych nějak omluvila, jak vypadám a jak se chovám, vysvětlila jsem mu, že jsem stále ještě vykolejená z krachu svého manželství. “Ale vždyť je to už několik let, co jste se rozešli,” divil se. Uvědomila jsem si, že má pravdu, že Michal odešel před třemi lety.

Došlo mi, že jsem opravdu potrhlá a že bych se sebou měla něco dělat. Požádala jsem číšníka o becherovku, abych se napila na to, že jsem se snad už konečně odrazila ode dna. Vlastně jsem objednala dvě. “Co slavíme?” zasmál se už společník.

“Můj nový život,” odpověděla jsem tajemně. Odvážil se k dotazu: “Hele, cos doopravdy dělala před naší firmou?”

Dodala jsem si kuráže a odpověděla: “Jen jsem něco potřebovala sečíst a tlustě podtrhnout.”

Dávná věštba

Jmenoval se Miroslav, to mi připomnělo dávnou věštbu, že do konce života zůstanu s černovlasým charismatickým mužem, jehož jméno začíná na písmeno M. Už ten večer mě doprovodil domů a jen tak mimochodem se zmínil, že mladičká přítelkyně mého bývalého manžela čeká miminko.

Zavřela jsem oči, na vteřinu shořela na popel, pak se mi vrátila schopnost myslet. To byla poslední tečka za tím vším. Miroslav u mě bydlel od našeho prvního setkání. Holčičkám jsem ho představila jako svého kamaráda.

Nějakou dobu spal v obýváku, ale časem se přemístil. V duchu jsem se omluvila té kartářce, opravdu se nemýlila, mužem mého života bezpochyby je brunet se jménem začínajícícm na M., jen jiný, než jsem původně myslela.

Barbora J. (50), Havlíčkův Brod

Související články
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
3 minuty čtení
Ten muž se objevil v drogerii, kde jsem v té době pracovala. Pořád po mně pokukoval, nakonec se přece jen osmělil a oslovil mě. Byl to Ferda. Táta mi tu neobyčejně povedenou fotku z tábora nechal zasklít. Byla jsem tam ještě s nějakými táborníky, postupem času jsem zapomínala jejich jména i táborové přezdívky, protože šlo hlavně o to, že mi to tam moc slušelo. Bylo mi tehdy patnáct, měla jsem v
3 minuty čtení
Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví, jenomže budoucí tchyně si zjevně myslela opak. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
enigmaplus.cz
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
Dětská zvídavost je nesmírná. Ale co když se tříleté dítě rozhodne prozkoumat něco, co nemá žádné fyzické tělo? To se stalo Američance Diane Davis, jejíž setkání s nadpřirozenou entitou bylo jiné než
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
historyplus.cz
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
„Úchvatné!“ honí se hlavou Sergeji Koroljovovi, když zpoza ohradníku sleduje zkušební start německé rakety V-2. V říjnu 1945 sovětský konstruktér vidí vzlétnout velkou raketu vůbec poprvé v životě. Při pohledu na kolos stoupající k nebesům si uvědomí, že přesně tohle je cesta, jak dosáhnout dosud neuskutečněného a vynést člověka do vesmíru…   Američané měli Wernhera
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
21stoleti.cz
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
Často propíraným tématem poslední doby je léčba kmenovými buňkami. Jedná se o nediferencované buňky, které je možné získat třeba z tukové tkáně a které mají hojivé schopnosti, jichž lze za určitých ok
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
nejsemsama.cz
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
Léto je pro pleť výzvou – více slunce, tepla i potu, a přesto toužíte po zářivém vzhledu, svěžesti a hydrataci. Co zařadit do každodenní rutiny? V létě se pravidla každodenní péče o pleť mění. Pleť je vystavena vysokým teplotám, UV záření a suchu a make-up vydrží přece jen o trochu méně. Máme pro vás tipy
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
epochanacestach.cz
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
V Česku nalezneme nepočítaně míst s magickou energií. Zde jsou další z nich, která mají prý dokonce až léčivou moc! Nedokončený chrám dobije baterky V Panenském Týnci v okrese Louny má původně stát velkolepá stavba chrámu, ta však zůstává nedokončena. Přesto místo i nadále láká mnoho lidí a je důkazem, že není nutná přepychová výzdoba
V Monopolech se hrálo o svobodu
epochalnisvet.cz
V Monopolech se hrálo o svobodu
Zajatí britští letci se snaží nedat najevo svou radost. Právě k nim do německého zajateckého tábora doputoval zvláštní dárek – desková hra Monopoly. Nemá jim posloužit jen k ukrácení času. Pomůže jim k útěku.   „Je vaší povinností pokusit se o útěk ze zajetí,“ vtloukali britským vojákům do hlavy při výcviku. Někteří z nich, většinou letci, dostávali za druhé
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
nasehvezdy.cz
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
Po rozchodu s tělocvikářem Ondřejem Rančákem (40) se těšila na nový začátek. Jenže teď prý Aneta Krejčíková (34) začíná svých činů pomalu litovat. Je to teprve pár měsíců, co se rozhodla pro rázný kro
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
skutecnepribehy.cz
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
Moje úžasná kočička Didi mě léta provázela životem. Ve chvíli, kdy cítila, že brzy nadejde její čas, se postarala o svého nástupce. Nebyla jsem nadšená z toho, že si děti prosadily kotě. Přinesly ho z útulku. Kočička Didi se u nás rychle zabydlela. Rázem byla paní domu ona. Spala s námi v posteli a byla tak mazaná, že se naučila pouštět si
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
tisicereceptu.cz
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
S kozím sýrem Ivana Anderlová dokáže přímo čarovat. Zkuste i vy vykouzlit naprosto báječný pokrm podle jejího receptu. Ingredience 200 g kozího sýru 2 celozrnné bagetky nebo chléb 1 jablko ol
Sofistikované vrstvení
iluxus.cz
Sofistikované vrstvení
Ve světě módy platí jedno pravidlo: styl je způsob, jak říci světu, kdo jste – bez jediného slova. A právě sofistikované vrstvení šperků se stává nástrojem sebevyjádření, který oslavuje individualitu,
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
epochaplus.cz
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
Představte si dunění davu, ostrý lesk oceli a vůni krve mísící se s prachem v rozpálené aréně. Právě zde, v srdci Římské říše, se psaly osudy mužů, kteří byli zároveň obdivováni i odsuzováni – gladiátorů. Tito bojovníci, vhození do mlýnku na maso pro zábavu mocných a lidu, vedli život plný protikladů. Měli sice špičkovou lékařskou