Domů     Když utekl, bylo těžké nepřijít o rozum
Když utekl, bylo těžké nepřijít o rozum
7 minut čtení

Hlídkovala jsem před jeho oknem, před továrnou, kde pracoval. Byly to složité časy.

Když mě manžel opustil, zhroutila jsem se. Nemohla jsem uvěřit, že se to opravdu stalo. Ráno jsem se budila s tím, že je všechno při starém, že muž oddychuje ze spánku vedle mě.

Pak jsem nahmatala jenom polštář, lůžko bylo prázdné jako venkovské nádraží o půlnoci. Domnívala jsem se, že se s tím nikdy nesmířím a že se z toho zblázním. Přitom krátce před tím, než jsme se vzali, jsem navštívila kartářku.

Zapřísahala se, že do konce života zůstanu s černovlasým charismatickým mužem, jehož jméno začíná na M. Její předpověď mě uklidnila, vyplývalo z ní, že Michal je tím pravým a že dělám správnou věc.

O deset let později jsme už měli krásný byt s terasou, dvě malé holčičky a v hlavě zmatek nad zmatek. Na naším manželstvím se stahovala černá mračna. Seděli jsme proti sobě u večeře, měla jsem nepříjemný pocit, že se na mě řítí raketa středního doletu.

Trvalo to už několik měsíců, ale v onen večer pocit zesílil. Michal dojedl, vytřel talíř chlebem, jako by chtěl za čímsi udělat tečku, a povídá: “Odcházím.” Nikdy toho moc nenamluvil. Žádala jsem nějaké vysvětlení, dočkala jsem se opět jen lakonického: “Budu teď žít s někým jiným.”

Je to vážné

Nic jsem nechápala. Roky, které jsme spolu prožili, byly hezké. Měli jsme se rádi, bylo to vzájemné, to bych bývala přísahala. Narodily se dvě krásné dcery. Přece to nechce všechno rozbořit a jít?! Nicméně přesně to udělal.

Nechal mě se sedmiletou Aničkou a tříletou Marií v našem útulném bytě a s kufrem zmizel ve tmě. Lapala jsem po dechu. Volala jsem sestře, mámě, ba i tchyni. Všechny tři mě utěšovaly. I jeho matka říkala:

“To je nějaký zkrat, dostane rozum, brzy se vrátí, uvidíš, promluvím s ním.” Máma a sestra tvrdily totéž, jen trochu jinými slovy. Když jsem zvažovala, co říct Aničce a Mařence, ukázalo se, že jim Michal bez konzultace se mnou všechno vyklopil.

Že odchází, ale bude je mít vždycky rád. Vhrkly mi slzy do očí. Když to řekl dětem, je to vážné. Je to definitivní!

Deprese jako hrom

Od té doby jsem se cítila pod psa. Bývalo by mi pomohlo, kdybych navštívila psychologa, ale tehdy, před dvaceti lety, to ještě nebylo v módě, tak jako dnes. Lidé se za to spíš styděli, než aby se tím chlubili.

A tak jsem o tom vůbec neuvažovala, ale to byla chyba. Když se na to dívám s odstupem let, nechápu, jak jsem dokázala tu strašnou depresi, která se mě zmocnila, zvládnout.

Chodila jsem do práce, tehdy jsem byla zaměstnaná v rychločistírně, a starala se o dvě holčičky, z nichž starší chodila prvním rokem do školy a zasloužila si, abych se jí věnovala na sto procent.

Mně přitom myšlenky odplouvaly každou chvíli někam jinam a z očí mi nekontrolovaně tekly slzy, někdy i v práci nebo v autobuse. Zachránila mě rodina, hlavně máma. Jednou jsme šly spolu na kafe, to už od Michalova odchodu uplynuly bezmála dva roky.

Rozvod byl v plném proudu, Michal žil s novou přítelkyní, která nedávno maturovala. Máma objednala dvě kávy se šlehačkou a dva šlehačkové dorty, na uklidnění nervů, jak říkala. Když jsme dojedly, podívala se na mě a povídá: “Báro, je čas si uvědomit, že on už se nevrátí.”

Vrátí se?

Dnešníma očima viděno, v tom byl můj největší problém. Stále jsem čekala, že se Michal vrátí, a to mi bránilo žít normální život.

Ne snad že bych pro něj denně prostírala, ale tak nějak tiše jsem doufala, že jednoho dne zazvoní a oznámí, že se spletl, že se omlouvá a teď že už bude všechno v pořádku. Nic však v pořádku nebylo, zmocnila se mne podivná posedlost, na kterou vzpomínám nerada.

Nedokážu říct, k čemu to bylo dobré, ale několikrát jsem se přistihla, jak stojím pod okny, kde s tou holkou bydleli, a zírám do nich. Ta ostuda, kdyby mě zahlédli! Tohle jsem nikdy nikomu neřekla a neřeknu.

Zlobila jsem se sama na sebe, nedokázala jsem si vysvětlit, proč jsem takhle trapná. Jak už jsem podotkla, zoufale jsem potřebovala psychologa. Starší Anička mi jednoho dne oznámila to, co už několik dospělých před ní.

“Mami, táta se k nám asi nevrátí,” zašeptala před spaním. V tomhle okamžiku se má posedlost rozrostla do obřích rozměrů.

Náhodou jdu kolem

Dokonce jsem čas od času “hlídkovala” před budovou, kde byl můj bývalý muž zaměstnán. Naštěstí byl chladný podzim, a tak jsem se halila do teplého kabátu a šátku. Byla jsem přesvědčena, že mě nikdo nepozná.

Vítr fičel a pohrával si s padajícím listím, po tmavnoucí obloze se honila mračna. Sledovala jsem, zda Michala mezi lidmi odcházejícími z práce nezahlédnu, když tu mi někdo poklepal na rameno se slovy: “Jé, ahoj, Báro.

Co tady děláš?” Div že jsem nevyletěla z kůže! Tohle ale nebyl Michal, nýbrž jeho kolega, trochu jsme se znali. “Jdu tak náhodou kolem,” blekotala jsem nevěrohodně, i když jsem ve skutečnosti přešlapovala nedaleko tovární budovy a zírala na ni jako oddaný pes.

“Aha,” řekl překvapeně. “Jsi bledá, není ti špatně?” Bylo mi opravdu na omdlení, očividně jsem se zapotácela, musel mě zachytit. “Pojď, půjdeme někam na kafe,” řekl znepokojeně, protože si všiml, že sotva stojím na nohou.

Muselo mu být jasné, že nejdu jen tak náhodou kolem. Stála jsem tam s očima přilepenýma na dveře, odkud vycházeli zaměstnanci.

Můj nový život

V kavárně se choval taktně, na nic se neptal. Vyprávěl děj nějaké filmové komedie, kterou nedávno viděl. Ze slušnosti jsem se smála. Ale byla to trapná situace, ani jeden jsme nevěděli, co povídat, kam se dívat. Přemýšlal jsem, co o něm vím.

Byl starý zhruba jako já, odhadovala jsem ho na pětatřicet. Stále svobodný s pověstí spokojeného starého mládence, poměrně přitažlivý.

Abych nějak omluvila, jak vypadám a jak se chovám, vysvětlila jsem mu, že jsem stále ještě vykolejená z krachu svého manželství. “Ale vždyť je to už několik let, co jste se rozešli,” divil se. Uvědomila jsem si, že má pravdu, že Michal odešel před třemi lety.

Došlo mi, že jsem opravdu potrhlá a že bych se sebou měla něco dělat. Požádala jsem číšníka o becherovku, abych se napila na to, že jsem se snad už konečně odrazila ode dna. Vlastně jsem objednala dvě. “Co slavíme?” zasmál se už společník.

“Můj nový život,” odpověděla jsem tajemně. Odvážil se k dotazu: “Hele, cos doopravdy dělala před naší firmou?”

Dodala jsem si kuráže a odpověděla: “Jen jsem něco potřebovala sečíst a tlustě podtrhnout.”

Dávná věštba

Jmenoval se Miroslav, to mi připomnělo dávnou věštbu, že do konce života zůstanu s černovlasým charismatickým mužem, jehož jméno začíná na písmeno M. Už ten večer mě doprovodil domů a jen tak mimochodem se zmínil, že mladičká přítelkyně mého bývalého manžela čeká miminko.

Zavřela jsem oči, na vteřinu shořela na popel, pak se mi vrátila schopnost myslet. To byla poslední tečka za tím vším. Miroslav u mě bydlel od našeho prvního setkání. Holčičkám jsem ho představila jako svého kamaráda.

Nějakou dobu spal v obýváku, ale časem se přemístil. V duchu jsem se omluvila té kartářce, opravdu se nemýlila, mužem mého života bezpochyby je brunet se jménem začínajícícm na M., jen jiný, než jsem původně myslela.

Barbora J. (50), Havlíčkův Brod

Související články
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více