Svému rozvedenému a zadluženému bratrovi jsem poskytla domov a péči, kterou potřeboval. Odměnil se mi krádeží a podvodem!

Můj o deset let starší bratr byl pro mě odjakživa záhadou. Už coby děti jsme si nikdy moc nerozuměli, a jiné to nebylo ani v dospělosti. Prostě jsme si nebyli blízcí. To ale vůbec neznamenalo, že bych neměla bráchu ráda! Možná naopak.

Vždycky jsem toužila po jeho zájmu a pozornosti. On ale byl takový netykavka. S nikým se moc nemusel.

Nečekaně se zjevil u dveří

Neměl ani kamarády a z domova odešel hned po vyučení. O sobě dal vědět jen občas. Třeba jen dvakrát za rok! „Ahoj ségro, tak jak se máš?“ zeptal se, když na chviličku zavolal. Bydlel daleko a já byla ráda, když jsem mohla od něho vyřídit pozdrav rodičům.

Ti nad synem zlomili hůl a odmítali se oněm bavit. „Maminko, co proti našemu Pavlovi máš? Co vám s tátou udělal? Proč odešel z domu a nestýká se s námi?“ vyptávala jsem se svojí matky stále dokola, ale odpovědí mi bylo jen mlčení.

Roky ubíhaly a moji rodiče si vzali svoje tajemství s sebou do hrobu. Bratr ani nepřijel na pohřeb! Jednoho dne se nečekaně zjevil u mých dveří. „Ségra, potřeboval bych u tebe pár nocí přespat!“ poprosil mě a já mu samozřejmě vyhověla.

Vždyť byl můj velký bratr! Z několika nocí se stal skoro rok. Pavel nejdřív dost marodil a strávil mnoho týdnů v posteli. Opatrovala jsme ho jako malého kluka. Dokonce jsem mu i jídlo nosila až pod nos.

Ze slečny se vyklubala kriminalistka

Potom se trochu zmátožil, ale do práce nepospíchal. Hezky si užíval pohodlí u mě doma. Prý pracovat nemusí, protože má peněz dost! Pořád mu chodily nějaké zásilky a dopisy, na které odepisoval.

Potom, zcela nečekaně, u dveří zazvonila taková sympatická mladá slečna. Vysoká a hezká, urostlá. „Trochu jako z nějakého filmu,“ pomyslela jsem si. Zvědavě jsem čekala, až mi sdělí, co je zač. Na nějakou podomní obchodnici nevypadala a na sektářku také ne.

„Kriminálka,“ ukázala mi průkaz a začala se vyptávat tichým hlasem na bratra. Byl zalezlý ve svém pokoji, co jsem měla volný po zemřelém manželovi. Někdy z něho nevylezl celý den. Slečna, když viděla můj udivený výraz, začala vysvětlovat, o co jí jde.

Označila bratra za podvodníka! A také mi prozradila, že posledních pár let strávil ve výkonu trestu…

Vyhodila jsem ho z bytu

„S tím se mi nepochlubil!“ vyhrkla jsem nevěřícně. Ona si ale trvala na svém. Podle ní byl můj bratr podvodník, který pod nejrůznějšími záminkami mámil z lidí peníze.

Sliboval sehnat zázračné léky, zprostředkovat luxusní dovolenou a pár pojišťovacích podvodů by se s ve sbírce jeho provinění taky našlo. „A víte, že na vás se taky chystá?“ zeptala se jen tak mimochodem a pokračovala: „V bance už byl žádat vaším jménem o úvěr.

A také zastavil pár vašich zlatých šperků. Sledujeme ho totiž…“ Krve by se ve mně nedořezal! Šperky jsem měla po mamince a moc jsem na nich lpěla! Okamžitě jsem se běžela podívat do svojí dřevěné krabičky. Opravdu v ní nebyly! Až v tomto okamžiku jsem uvěřila.

Bratra okamžitě vyhodila z bytu! Bylo mi jedno, že už je odpoledne a on nemá kam jít. Vlastně měl. Ta slečna si ho hned odvedla s sebou k výslechu. Možná mu i poskytla hezký nocleh v cele!

Šárka N. (67), Tachov