Domů     Nedokázala jsem mu lhát do očí
Nedokázala jsem mu lhát do očí
5 minut čtení

O svatbě jsme s Honzou mluvili docela dlouho, ale nikdy nebylo jasné, zda to ten druhý myslí opravdu vážně.

Když mě Honza skutečně o ruku požádal, stalo se to tak, že ve vlaku zničehonic vyndal krabičku s prstýnkem, a zeptal se mě, jestli si ho chci vzít. Zarazila jsem se, zvedla k němu oči a řekla:

„To si děláš legraci?“ Ale vzápětí jsem podle Honzova výrazu pochopila, že to myslí zcela vážně a celá šťastná jsem mu padla kolem krku.

Svatba v historickém stylu

Další překvapení jsem zažila, když mi můj nastávající navrhl, že by nechtěl mít svatbu tradiční, ale netradiční. Koukala jsem, co se z něj vyklube a přitom se to docela dalo čekat. Honza se zájmově věnoval historickému šermu a byl docela zdatný šermíř.

Takže, když mi navrhl, že by se naše budoucí svatba mohla odbývat tak, že on by byl v mušketýrském a já jako dáma ze sedmnáctého století, uvědomila jsem si, že mě to mohlo vlastně napadnout také. Čekal moji odpověď a hecoval mě, abych se nebála odvázat.

Ale mě tohle bylo v podstatě lhostejné, když to chce, tak proč ne? Pro mě bylo podstatné, že mě o ruku požádal, že si mě chce vzít a že už budeme patřit jen a jen k sobě!

Toužili jsme po miminku, ale marně

Na svatbě se sešlo přes padesát hostů. Až mě z nich brněla hlava. A sláva to byla veliká. Poté, co jsme se pak konečně usadili spolu s Honzou v pronajatém bytě, nikdy bych nepochybovala, že bych neměla mít dítě se svým úžasným manželem.

Bohužel, osud to chtěl ale jinak. Počít dítě nám nešlo. Všechny pokusy selhávaly, a to plných pět let. Nepomáhala medicína, psychologie, ani alternativa. Nic a nic. Smůla. A tak došlo i na lázně. A lázně, to je kapitola sama pro sebe.

Podlehla jsem jeho kouzlu

Odjela jsem do lázní a ani jsem se ještě nestačila pořádně léčit a už jsem otěhotněla. Nikoli však vlivem těch lázní a jejich procedur, ale vlivem jednoho konkrétního muže a jeho neodolatelnosti. Jak už to tak v lázních bývá, ujal se mě a dělal mi společníka.

Klasický „lázeňský románek“. Bylo mi z toho někdy trapně, ale nemohla jsem si pomoci. Já se dokázala za dva večery zamilovat a oddat tomu z nebe spadlému muži.

A protože jsem vycházela z léty prověřené teorie, že jsem neplodná, oddala jsem se mu bez všech zábran. Nechránila jsem se. Jak také, já antikoncepci neměla a mít nemusela. Jenže se nechránil ani on, a mně to bylo kvůli mému přesvědčení o mé neplodnosti jedno.

Omyl. Neplodnost se nekonala.

Rozhodla jsem se pro upřímnost

Když jsem se vrátila odpočatá z lázní, zjistila jsem, že jsem těhotná. Hrklo ve mně, napadlo mě všelicos, ale nakonec jsem si samozřejmě dítě rozhodla nechat. Až příliš jsem po něm toužila.

Nebyl by asi problém namluvit Honzovi, že lázně pomohly a nám se zadařilo, ale nějak jsem si neuměla představit zbytek života ve lži. A tak jsem se rozhodla říci Honzovi pravdu. Nedokázala bych mu lhát.

A nevěřím, že by se to neprovalilo, až by to bylo nejméně vhodné. Věřím, že by na to stejně jednou nějak přišel a byl by to pro něj mnohem větší podraz, než mu teď na rovinu říci, jak to je.

Sbalil si kufry a odešel

Překvapil mě ve své reakci, ale nemohla jsem mu nic vyčítat, měl na ni právo. Honza to totiž neunesl. A když jsem se ho pak zeptala, co bude se mnou – s námi, neodpověděl mi, beze slova si sbalil kufry a odešel ke svým rodičům.

Čekala jsem, že podá žádost o rozvod, ale o ten kupodivu nepožádal. A tak jsem zůstala sama. Jen já a můj strach, jestli dítě vůbec donosím.

Čekal na nás před nemocnicí

Nakonec, co se porodu týče, dopadlo všechno dobře. A vlastně nejen co se týče porodu – po celé mé těhotenství byla má máma u mě doma. Starala se o mě, jako bych byla nemocná, protože se na to své vnouče těšila možná víc než já.

A tak mě samozřejmě vedla i do porodnice, když přišla má hodinka. Sotva jsme vystoupily s taxíku a ona mi brala tašku s nezbytnou výbavou, spatřila jsem před vchodem do porodnice Honzu. Po osmi měsících!

Chtěl být u porodu

Nevěřila jsem vlastním očím a uvažovala, nemám-li nějaké předporodní halucinace. I když jsme si za tu dobu ani jednou nevolali, čekal očividně na nás. Když jsme došly až k němu, oslovil mámu a pak mě.

Vzal nám tašku a sdělil, že bude u porodu, že to domluvil s doktory. A jen tak mimoděk dodal, že se mu beze mě dobře nežilo a žít beze mě, bez nás, už nechce. Prý bude teď se mnou, ať to je, jak to je.

Po celou dobu se na mě ptal

Byla jsem z toho tak zmatená a šokovaná, že jsem nestačila vnímat logiku věcí. A pak už to přišlo. Vím jen, že mi pořád cosi konejšivě šeptal a hladil po zpocených vlasech. A když to začalo, byl tam se mnou.

A pak mě držel za ruku a byl tím prvním, kdo uviděl našeho kluka. Samozřejmě, že se jmenuje Honzíček. Dnes už je synovi patnáct let a svého tátu miluje, stejně jako svou osmiletou sestřičku, kterou mám už opravdu s Honzou.

Někomu se to možná bude zdát divné, ale to odloučení tehdy, ty duševní rozpaky, to vyrovnávání se s netradiční situací, nás hodně sblížily. Dokonce možná i víc, než naše později narozená a už opravdu společná dcerka Martinka.

A tak jediné, co mi dlouho vrtalo hlavou a co mi ani máma ani Honza dlouho neřekli, bylo, jak se mohl Honza octnout před porodnicí v den mého porodu.

Nakonec to už ale Honza nevydržel a svěřil se mi, že po celou dobu našeho odloučení si pravidelně volal s mojí matkou, zajímal se o můj stav a informoval se o mně.

Dana A. (44), jižní Čechy

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud