Při tragických událostech se může stát, že se duše čerstvě zemřelých nějakým způsobem přijdou rozloučit se svými přáteli.
Měli jsme v práci dobrý a sehraný kolektiv. Ve velké kanceláři nás sedělo pět žen a tři muži. Dobře jsme spolu vycházeli, vždycky tu vládly dobrá nálada a vtipkování. I když jsme byli zadaní a většina z nás měla rodinu, chodili jsme po pracovní době na různé akce. Byli jsme opravdu sehraný kolektiv. Možná až moc.
Viděla jsem ji, jak padá do propasti!
Začátkem jednoho týdne odjely kolegyně Mirka a Petra a kolega Adam společně na služební cestu. Měli na Slovensku dva dny zařizovat nějaké věci. Docela jsem litovala, že ředitel nevybral na tu cestu mě a záviděla jsem, jak si budou ti tří užívat, míněno ve vší počestnosti. Myslela jsem na to asi tak silně, až se mi o nich dokonce i zdálo. A byl to docela ošklivý sen, protože jsem v něm spatřila Mirku, jak padá někam do propasti a já jí nemohla podat ruku. Probudila jsem se celá zpocená a skoro jsem se bála znovu usnout, aby ta tragédie nepokračovala. Spala jsem už pak tvrdým spánkem, ale ráno jsem si na sen vzpomněla a chtěla jsem o něm vyprávět všem ostatním v práci.
Nemohli jsme se jim dovolat
Přišla jsem do kanceláře jako první. Potom přišla moje nejbližší kamarádka. Řekla, že mi musí něco vyprávět a než jsem se stačila svěřit se svým snem, ona mi začala líčit ten svůj. Byl podobný, ale něco špatného se v něm stalo Adamovi. A vzápětí dorazil další kolega a také se tvářil zaraženě. V jeho snu se pro změnu utopila Mirka. Říkali jsme si, že to nemůže být normální, když se nám během jedné noci zdá něco skoro totožného. Náš neklid ještě narostli, když jsme se pokoušeli dovolat těm třem na jejich mobily. Nebral to žádný z nich. Asi za hodinu přišel do kanceláře ředitel a sdělil nám, že Mirka, Petra a Adam měli na Slovensku tragickou autonehodu. Nikdo z nich nepřežil. Stalo se to pozdě večer, když se vraceli z nějakého jednání. Ta zpráva nás naprosto zdrtila a už nikdy to nebylo v práci takové jako předtím. Shodli jsme se ale na jednom: že po své předčasné smrti se s námi do snů přišli naši kolegové rozloučit!
Veronika (43), Praha
