Kamarádka měla domluvené rande naslepo a nevím, co mě to popadlo, řekla jsem si, že bych jí toho fešáka mohla vyfouknout. No, dopadlo to špatně.
S kamarádkou Soňou jsme měly odjakživa blízký vztah. Už ve škole na základce jsme si rozuměly, jako bychom byly sestry. Potom se naše životy rozdělily na mnoho let. Obě jsme se vdaly a bydlely každá v jiném městě. Na nějaké dlouhé povídání jsme čas neměly, ale někdy jsme si zavolaly a někdy se dokonce měly možnost i vidět. To díky našim manželům, kteří si kupodivu také padli do oka, přestože byli úplně rozdílní.
Přiznání mi vyrazilo dech
Ten její byl takový křikloun ukřičený. Ne, že by řval na Soňu nebo dokonce na děti. On byl jen takový hlučný, jako ten Pepín z filmu Postřižiny. Mně ten jeho křik lezl hrozně na nervy, ale Soňu nechával klidnou. Prostě si zvykla a ignorovala ho! Ten můj byl zase úplně nemluvný. Člověk aby z něho páčil každé slovo! Někdy jsem měla chuť do něho dloubnout, aby se konečně probral a začal mluvit! „Ty Soňo, jak to s tím svým můžeš vydržet. Já občas úplně šílím!“ kroutila jsem obdivně hlavou nad tím, co Soňa vydrží, ale ona jen mávla rukou. Jako že to nic není! Když viděla ten můj obdiv, nedalo jí to. A čestně se přiznala. K nevěře! K mnoha nevěrám! Zprvu jsem myslela, že si ze mě dělá legraci. Soňa? A zahýbat? Vždyť jsem jí znala tolik let a nic netušila! To nebylo možné! Byla to šedá myška nenápadná. Hezká, ale žádná krasavice. Malá a drobná, skoro jako dítě. I nohu měla tak malou, že boty kupovala v dětském oddělení.
Moc dobře jsem jí rozuměla
„Ale jo. Je to pravda. Víš, Evi, já nejsem taková klidná a tichá voda, jak vypadám. Abych nezešílela, musím si ten svůj život trochu zpestřit! Trochu hodně, občas…Dávám si takové ty inzeráty na rande naslepo. Někdy to vyjde, někdy ne. Je to prostě sázka do loterie, ale i to mě baví. Celý den se těším, koho potkám a zda něco bude. No a potom jsem i na toho svého křiklouna milejší. Prostě mi to zahýbání zlepšuje manželství!“ Vůbec jsem nevěděla, co říct. Úplně mě tím přiznáním rozhodila! Ona si ale moje mlčení vyložila po svém. Myslela, že jsem se naštvala, či co. Ale proč bych to dělala? Pohladila jsem ji přátelsky po ruce a řekla, že jí rozumím. I já se občas cítila jako pták uvězněný v kleci! V kleci stereotypních povinností a také stereotypního manželského sexu. Pořád to samé, předvídatelné. Nic už mě nemohlo překvapit. Až teď Soňa! Ta, povzbuzena mým porozuměním vytáhla z kabelky mobil a ukázala mi fotku svého posledního objevu. Byl to ohromný fešák!
Chtěla jsem jejího fešáka
Úplně mi začalo tlouct srdce, když jsem ho viděla. To se mi nestalo určitě dvacet let, abych pocítila tak intenzivní pocit touhy! „Teda, ten je! Nepůjčila bys mi ho?“ zeptala jsem se toužebně, ale Soňa jen zavrtěla hlavou. „Nemohu ti ho půjčit, mám s ním teprve první rande. Naslepo! Tedy, on mě ještě neviděl, vůbec netuší, jak vypadám. Poslal mi fotku, ale já mu tu svoji ne. Netroufla jsem si. Co kdybych se mu nelíbila!“ vysvětlovala mi Soňa a stále hleděla do toho svého mobilu. Od Fešáka, jak jsme mu společně začaly říkat, nemohla odtrhnout oči! V tu chvíli se mi v hlavě zrodil plán. Ani nevím, co mě to napadlo, ale nemohla jsem si pomoct. Fešáka jsem si usmyslela získat stůj co stůj! V kýžený den jsem se na místo jejich setkání vypravila dřív, abych kamarádku předběhla. Fešák už seděl u stolu a před sebou měl rudou růži. Poznávací znamení! Měla jsem v plánu s ním odejít jinam, ale Soňa přišla dřív, než měla. Uviděla nás u stolu, a když si všimla té růže, všechno jí došlo. Otočila se na podpatku a vyběhla z restaurace! S pláčem!
Přebrala mi manžela
Chtěla jsem se jí omluvit, ale telefon mi nebrala a dveře neotevřela. Přerušila se mnou veškeré kontakty! No, ani se jí nedivím. Po tom, co jsem jí provedla. Z Fešáka se vyklubal pěkný pitomec! Ani jsme si s ním nic neužila. Pořád jen žvanil a žvanil! K ničemu se neměl! Zato doma mi nastalo peklo. Manželovi totiž přišel od Soni dopis. Potom se sešli. A potom si spolu začali to, co já s Fešákem ne. Pěkně si užívali! A ani se tím netajili. Brala jsem to všechno jako zasloužený trest za svoje chování. Zasloužila jsem si to! Ale ztrátu poctivě vydělaných peněz tedy ne. Ona mi ta potvora úplně vybílila konto! Měli jsme ho s manželem společné. Vůbec mě nenapadlo, že by mi něco tak odporného mohli udělat. Ale stalo se. Za moje peníze koupil můj manžel Soně auto! A potom dovolenou. Úspory na zadní kolečka vzaly rychle za své. Obávala jsme se nejhoršího. Co když Soňa vymění zámek a já se už nedostanu domů? Stanu se bezdomovkyní. S malým, ještě k tomu předčasným důchodem si nepořídím ani podnájem!
Svádění se mi nepovedlo
Nezbylo, než se s prosbou o pomoc obrátit na Sonina manžela. Toho křiklouna! Jako by mě už čekal, filuta. Pěkně oblečený, čerstvě ostříhaný a navoněný. Nechtíc jsem musela uznat, že mu to sluší! Jak to, že jsem si nikdy nevšimla, jaký je to pohledný chlap? Jak jsem si ho tak prohlížela, vloudila se mi do hlavy myšlenka na odvetu. „Nechal by se svést?“ ptala jsem se sama sebe, když mě zval dál. On ale na nic takového neměl náladu. Přiznal, že už dlouho tušil, že se něco děje! Ale stále byl ochotný uvěřit, že Soňa má práci přes čas, koníčky a další aktivity. „Jsem všem za hlupáka! Nechtěl jsem si přiznat pravdu. Přitom jsem ji měl před nosem!“ chytal se za hlavu a ani moc nehřímal. Spíš skoro plakal, chudák jeden parohatá. Pozval mě dál a trpělivě znovu vyslechnul. „Pěkně popořádku!“ přikazoval mi stále dokolečka a já musela líčit den za dnem. Co se vlastně stalo. Řekla jsem mu pravdu, i když nebyla pro mě moc lichotivá.
Už mám manžela i milence
Asi na něho moje upřímnost zapůsobila. A taky informace o autu, které zakoupil můj manžel jeho ženě. „No to snad ne! Nebudu nikomu za kašpara! Moje žena v cizím auto jezdit nebude!“ vykřiknul pořádně hlasitě, toho večera poprvé, naštěstí. Společně jsme jeli k nám. Soňa seděla u mého stolu a pila kafe z mého nejoblíbenějšího hrnku. Co se dělo potom, ani nemám chuť říkat! Křikloun ji popadl kolem pasu a doslova ji odnesl pryč. Nikdo se nezmohl ani na slovo. Auto i sklíčky zůstalo doma. Hned druhý den ráno jsem s ním jela do práce. Usmiřování s manželem mi trvalo hodně dlouho, ale povedlo se. Vždyť měl větší máslo na hlavě než já. Ale Fešáka číslo 2 jsem si přece jenom našla. Jezdím za ním novým autem. Tajně, aby mi ho nikdo nepřebral!
Eva L.,60 let, Čáslav
