Domů     Být spolu jsme nedokázali
Být spolu jsme nedokázali
5 minut čtení

Po mnoha hektických letech plných práce, starostí o děti a mnoha dalších povinnostech, jsme se najednou nuceně zastavili a zůstali zavření v našem hezkém třípokojovém bytě.

Už třetí den tu sedím sama a vůbec nevím, co budu dělat. Rozpadl se celý můj dosavadní svět. A já na to nebyla vůbec připravená. To, že je všechno jinak, než jak jsem si myslela, mi definitivně došlo až tehdy, když Franta za sebou zavřel dveře zvenčí.

Taková obyčejná láska

S Františkem jsem se seznámila na svém maturitním plese. Přišel se svou sestrou, která chodila do jiné třídy než já, ale znala jsem ji. Frantovi to tehdy moc slušelo a celkem obstojně tancoval.

Ještě ten večer jsem se zamilovala a domluvila si s Frantou schůzku na pondělí. Od té doby jsme spolu chodili. Já lítala někde v oblacích. Franta byl vždy ten, který se drží spíše u země. Nicméně naše schůzky byly krásné a pomalu se rodila opravdová láska.

Moje velké představy

Po maturitě jsem nastoupila do práce. Spadly ze mě všechny učební povinnosti, už jsem se nemusela starat o to, zda dodělám školu. Důležité pro mě začalo být něco jiného. Chtěla jsem rodinu, skvělého manžela a několik dětí.

A protože jsem měla Františka, snila jsem o našem společném životě a malovala si ho narůžovo. Franta je o tři roky starší, a tak hned, jak dodělal vysokou, jsme se vzali. Byla jsem docela obyčejně šťastná.

Kompletní rodina

S Frantou jsme si postupně pořídili dvě děti. On začal podnikat, já po mateřské nastoupila jako kuchařka do jedné dobré restaurace. Měla jsem svou práci ráda a trávila jsem v ní čím dál tím víc času. Ale nevadilo mi to.

O péči s dětmi jsme se s manželem dokázali podělit. Život běžel v zaběhaných kolejí řadu let, děti rostly a my byly spořádaná rodina.

Klid před bouří

Oba synové dospěli a vylétli nám z hnízda. Jeden na studia a jeden za prací do ciziny. Doma najednou bylo prázdno a ticho. Takové to ticho před bouří. S manželem jsme se potkávali jen večer, unavení z práce.

Dost často jsme oba pracovali i o víkendu a tak jsme si za týden stačili říct jen pár slov. Nelíbilo se mi to, ale nevěděla jsem, co s i s tím počít.

Zastavil nás virus

A pak přišla ta strašlivá nemoc a s ní karanténa. Najednou jsme se s manželem z plného zběsilého běhu životem prudce zastavili ve svém vlastním obýváku. Manžel začal pracovat z domova, mě restauraci zavřeli a byla jsem najednou bez práce.

Po prvotním šoku jsem se na věc podívala z té lepší stránky. Konečně budeme mít s Frantou na sebe zase více času. Tak jako kdysi, když jsme spolu ještě jen tak chodili. I když se nedá nikam chodit, můžeme trávit hezké chvíle společně doma, spolu.

Jeden hot a druhý čehý

Jenže František to všechno tak růžově neviděl. Chápala jsem, že je na nervy kvůli práci. Měl obavy, jak firmu vůbec udrží při životě, jak zaplatí zaměstnancům. Seděl u počítače a telefonu celé dny i večery a na mé společné chvilky neměl vůbec žádné pomyšlení.

Chvíli jsem se snažila být v klidu, být empatická a stále milující pozorná manželka. Jenže mi to vydrželo jen pár dní. Ploužila jsem se bytem od ničeho k ničemu , zmocňovala se mě úzkost a strach z budoucnosti. A neměla jsem šanci si o tom s někým popovídat.

A tak nám bouchly saze

Po dvou týdnech bylo u nás doma už tak dusno, že to muselo jednou bouchnout. Vzbouřilo se ve mně všechno to příkoří, které jsem pociťovala za to, co nás potkalo i za chování mého necitlivého manžela, a vrhla jsem k němu do jeho improvizované pracovny.

Všechna ublíženost ze mě vyplula jedním dechem. Nazvala jsem ho ignorantem, který mi nerozumí. Chvíli se tvářil vyděšeně, ale pak přiznal, že mi vážně nerozumí a přistoupil na dialog.

Jen a jen hádky

Doufala jsem v nějakou rozumnou konverzaci, ale pokaždé se to zvrtlo v hádku. Postupně jsme jeden i druhý začali zjišťovat, že vlastně už řadu let žijeme s úplně cizím člověkem. Každý z nás, že má úplně jiné vzpomínky na to, co jsme spolu už prožili.

A stejně tak každý z nás má i jiné představy, jak by to mělo být do budoucna. Uvědomila jsem si, jak ta léta, co jsme žili vedle sebe a ne spolu, ve věčném shonu a stresu, jak moc nás poznamenala. Ale už to nešlo vzít zpátky.

Co bude dál

Franta mi po jedné z mnoha hádek řekl, že už to prostě nemá cenu, že musíme jít každý svou cestou, protože se na ničem prostě neshodneme. Sbalil si pár nejnutnějších věcí a odstěhoval se ke své matce. Sedím dál zavřená v bytě, v karanténě.

Venku řádí koronavirus a v mé mysli i v mé duši je strašlivý zmatek. To přece nemůže být definitivní konec manželství, ale jen taková malá domácí „ponorka!“

Romana H. (54), České Budějovice

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud