Domů     Uvědomil si, že patříme k sobě
Uvědomil si, že patříme k sobě
5 minut čtení

Po mnoha letech vztahu mě manžel jednoho dne překvapil tím, že potřebuje změnu. Navrhla jsem mu tedy alespoň hezké rozloučení…

S Markem jsem žila ve dvacetiletém spokojeném manželství. Nehádali jsme se a netrápily nás žádné problémy. Byli jsme spokojení, zajištění. Proto jsem netušila, co bude manžel chtít, když mi jednoho dne řekl: „Hanko, rád bych si s tebou dnes večer o něčem promluvil.“

Nevěřila jsem tomu, co slyším

Naše jediné dítě, syn Tomáš žil už několik let mimo domov. Se svou přítelkyní bydlel v Praze, kde také oba studovali. Proto jsem si nijak nelámala hlavu nad tím, čeho se večerní rozhovor bude týkat.

Nezarazil mě ani vážný výraz na manželově tváři, přikládala jsem ho spíše nějakému chystanému vtípku. Oba jsme byli hraví a za dobu našeho soužití jsme si to mnohokrát dokázali.

„Tak o čem to bude?“ zeptala jsem se manžela po večeři, když jsme se posadili do křesel v obývacím pokoji. „Je to věc, která tě překvapí a asi ji nepochopíš,“ začal Marek. Zvědavě jsem se na něho podívala. „Řeknu ti to na rovinu, chci odejít a začít žít sám,“ prohlásil.

Zatoužil po změně

Nevěřila jsem svým uším. Co to říká? Je něco takového vůbec možné? „Nemyslíš to vážně, viď?“ podívala jsem se na něho s nadějí, že se přece jen nakonec jedná o nějakou taškařici. „Bohužel ano,“ povzdychl si. Zvedl hlavu a podíval se mi do očí:

„Přísahám ti, že v tom není žádná jiná žena. Tebe mám rád a jsem ti vděčný za tu dlouhou řádku let, kterou jsme spolu prožili. Ale cítím, že potřebuji změnu… být sám, podívat se na život z jiné stránky. Nemusíme se rozvádět, prostě se jen odstěhuji. Tomášovi to nějak vysvětlím sám.“

Nedělala jsem žádné scény

Byl to pro mě takový šok, že jsem dál už jen mlčela a nebyla schopna cokoli říct nebo udělat. Až po několika minutách jsem se trochu vzpamatovala. „Dobře, nebudeme to lámat přes koleno,“ řekla jsem chvějícím se hlasem.

„Vidím, že už jsi se rozhodl a i když tvůj postoj vůbec nechápu, nechci ti v ničem bránit. Vážím si tě, mám tě ráda, jsi muž mého života. Pokud chceš odejít, nebudu ti v tom bránit.“ „Bude to těžké pro nás pro oba,“ pronesl Marek.

„Hodně jsem o tom přemýšlel, než jsem dospěl k definitivnímu závěru. Je mi čtyřicet sedm let a vím, že to je nejvyšší čas ke změně.“

Obavy, co bude dál

Dál už jsme to neprobírali, jako by ani nešlo o zásadní a zlomový zvrat v našich životech a našem vztahu. Snažila jsem se nepropadat panice a nepřemýšlet o tom, co má manžel v plánu. Vnitřní hlas se mi sice vysmíval:

budeš na stará kolena sama, celé tvoje manželství nemělo smysl… ale já jsem se naučila s nepříjemnými věcmi bojovat, a tak jsem tomuto hlasu nepodléhala.

Poslední naděje

Mezi mě a manžela se od té chvíle vkradly rozpaky, napětí a trochu i chlad. Přesto jsem se ještě zdaleka nevzdala. Snažila jsem se pochopit Markovy pohnutky a bylo mi jasné, že nejde o jednorázovou a zbrklou záležitost.

Připadalo mi však nesmyslné, že takhle může končit životní vztah dvou lidí, kteří toho spolu tolik prožili. Za několik dní jsem proto Markovi navrhla: „Chtěla bych se s tebou rozloučit nějakým pěkným způsobem. Udělejme si výlet někam, kde nám spolu bylo hezky. Zkusme na chvíli vrátit čas… dřív než řekneš sbohem.“

Společný výlet

Doufala jsem, že manžel bude souhlasit a on po krátké úvaze skutečně přikývl. Výlet „na rozloučenou“ jsme naplánovali na nadcházející víkend. Vyjeli jsme v sobotu ráno na jedno místo, se kterým nás pojily nádherné vzpomínky.

Už od počátku cesty mi v hlavě tepalo jediné slůvko: naposledy. Stále jsem si nechtěla připustit, že by ode mě Marek skutečně odešel, ale rozum se již začínal s tímto faktem smiřovat. Život přece nekončí, říkala jsem si, a manžel se vlastně ani nechce rozvést.

Možná jen potřebuje odstup, odpočinek… Ale i tak je možné, že tento víkend je posledním krásným zážitkem nás obou.

Patříme k sobě

V deset hodin dopoledne jsme stáli na jedné krásné vyhlídce a dívali se do kraje. Jako by se skutečně vrátil čas… Viděla jsem sebe a Marka ještě za svobodna, před mnoha lety. Snad to viděl v duchu také.

Možná mu v tu chvíli došlo, že se prostě rozejít nemůžeme a ta touha po změně je jen pošetilou snahou utéci stereotypu života. Každopádně, když mě vzal za ruku a podívali jsme se jeden druhému do očí, vnímala jsem, že své rozhodnutí odložil nebo změnil.

To slůvko „naposledy“ zmizelo z mé hlavy. Nemuseli jsme si říct ani slovo a věděli jsme to přesto oba: patříme k sobě a budeme k sobě patřit i nadále.

Společně dál

O svém odchodu se od té doby Marek už nikdy nezmínil – a ani já jsem se ho na nic neptala. Naše manželství pokračuje dál, jako by se nic nestalo. A ono se vlastně skutečně nic nestalo. Jen jsme si potřebovali něco uvědomit…

Hana P. (56), Blansko

Související články
6 minut čtení
Otěhotněla jsem v jednadvaceti, budoucí tatínek utekl, a tak jsem vychovávala Marušku sama. Přehnaně jsem ji hlídala, aby nedopadla jako já. Zůstala jsem s dcerou sama. Otec mojí dcery práskl do bot, když jsem mu svěřila, že čekám miminko. Domnívala jsem se, že si radostně padneme do náruče, namísto toho sykl, jako by se škrábl o rezavý hřebík. Vyskočil z lavičky, jako by to byla horká plotna,
3 minuty čtení
Babička plakala, máma byla zoufalá a táta si otevřel lahev, když jsem je seznámila s Romanem. Byl to výstředně oblečený hudebník. Měla jsem potíže s rodiči, kteří stále nějak nemohli uvěřit, že mému nápadníkovi buší pod drsnou skořápkou srdce hodného a laskavého člověka. Babička z něj málem dostala šok. Předtím mi pořád říkali: „Holka nešťastná, tak už si rychle najdi nějakou vážnou známost.
4 minuty čtení
Vytvořila jsem si výběrové řízení na muže, abych našla toho pravého. Pak se však objevil o tři roky starší Petr, který mě překvapil a získal si mé srdce. Můj život byl celkem naplněný. Mám dvě krásné děti a dvě vnoučata. První muž zemřel při autohavárii, když jsem byla ještě poměrně mladá. Nic se nedalo dělat, a tak jsem se soustředila na to, abych děti vychovala co nejlépe. Vymyšlené problé
5 minut čtení
Když se ohlížím za svým životem, jsem na sebe hrdá, jak jsem se vyrovnala s drsnou událostí, která mě zastihla v mládí. Na rozdíl od některých svých kamarádek a spolužaček jsem o sobě jako mladá nikdy neměla velké pochybnosti. Věděla jsem, že nevypadám špatně a klukům i mužům se líbím. Byla jsem přátelská, celkem zábavná a zajímala jsem se o hodně věcí a rozhodně jsem si nepřipadala hloupá.
3 minuty čtení
Měla jsem pracovitého manžela, dvě hodné děti, přesto jsem spokojená nebyla. Láska se už dávno vytratila, a rozvodu jsem se bála. Jako každá holka v mém věku jsem i já ve svých sedmnácti chodila do tanečních. Tam jsem potkala Tomáše, který byl starší. Moc jsme si rozuměli. Vyprávěli jsme si příhody ze školy a povídali si o svých snech a životních přáních. Já jsem byla jedináček, pocházela jsem
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
21stoleti.cz
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
Houby lysohlávky se řadí mezi pravé halucinogeny, neboť ovlivňují smyslové vnímáni i prožívání reality, a to díky obsahu účinné látky zvané psilocybin. Její použití u pacientů s rakovinou, kteří trpí
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
epochaplus.cz
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
Starý poutník putoval krajem, když najednou spatřil spoustu lidí, kteří cosi kutili na skále. „Co to děláte?“ zeptal se jich. „Budujeme hrad,“ zazněla odpověď. Muž v šoku kroutil hlavou. „To spíš z mojí poutnické holi vyroste strom, než by se vám podařilo na té holé skále něco takového postavit,“ prohlásil a na důkaz zapíchl svoji starou sukovici
Už to nejsem já
skutecnepribehy.cz
Už to nejsem já
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili,
Rezidence ve stylu glamour
rezidenceonline.cz
Rezidence ve stylu glamour
Inspirující myšlenkou designérky, která navrhla podobu interiéru luxusní rezidenční vily, bylo vytvořit neobvyklý okouzlující obytný prostor, připomínající elitní paláce prvorepublikových továrníků. Johana Picková i při samotné realizaci věnovala pozornost především detailům s velkým důrazem na dokonalé zpracování každého architektonického prvku. Pod jejím dohledem tak velmi rychle vzniklo dvoupatrové aranžmá plné rafinované elegance, jež svou sofistikovaností
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
nasehvezdy.cz
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
Obdivovatelé i přátelé Terezy Brodské (57) jsou v šoku z jejího rozhodnutí. Herečka totiž nedávno oznámila, že hodlá zcela zmizet ze sociálních sítí. Údajně ji k tomu přiměl fakt, že není úplně ne
Nepečený melounový dort
tisicereceptu.cz
Nepečený melounový dort
Nemusíte ani zapínat troubu a přitom vytvoříte jedinečný dort s lehkým melounovým želé, který bude zejména během horkých letních dnů příjemným osvěžením pro malé i velké strávníky. Potřebujete 1
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
iluxus.cz
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
Značka Zadig & Voltaire přináší novou kapitolu do své ikonické voňavé ságy THIS IS! a představuje dvě nové vůně, které jsou jako stvořené pro elektrizující letní noci. Duo THIS IS HER! BURNING LOV
Kouzla letního slunovratu
nejsemsama.cz
Kouzla letního slunovratu
Letní slunovrat, kdy 21. června je den stejně dlouhý jako noc, je tím nejlepším časem pro kouzelné rituály. Pokud chcete v tento magický čas čarovat, vyzkoušejte rituály s ohněm i bylinkami. Oslavte sílu slunce a přivolejte si pomocí magie obdobně silné štěstí. Slunovrat je příležitost k novým začátkům, k napojení na přírodu a k úžasné letní magii. Vyzkoušejte některý z rituálů a dopřejte si tento magický
Jan Kupecký maloval svou duši
epochalnisvet.cz
Jan Kupecký maloval svou duši
Jeden z nejvýznamnějších barokních malířů 17. a 18. století a vyhledávaný portrétista nejmocnějších osobností své doby byl hrdý Čech. Jen v Čechách většinu svého života vlastně vůbec nežil…   Kde se Jan Kupecký (1666–1740) narodil, není úplně jasné. Jeho rodiče pocházejí z Mladé Boleslavi, ale vzhledem ke svému protestantskému vyznání nemají doma právě na růžích
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí  se někdy Spravedliví soudci?
enigmaplus.cz
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí se někdy Spravedliví soudci?
Ačkoli druhá část našeho titulku vypadá jako povzdech nad stavem belgické justice, ve skutečnosti se týká krádeže části takzvaného Gentského oltáře. Ani po devadesáti letech není tento kriminální čin
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
historyplus.cz
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
Podpalubí lodi Kaiserin Elisabeth je přecpané trofejemi. Nechybí mezi nimi vycpaní tygři, orli ani opice. Námořníci sem přinášejí vypreparované klokany, pštrosy a koaly. Arcivévoda František Ferdinand d´Este se totiž na lodi plaví kolem světa a plní ji ulovenými zvířaty. Záhy mezi ně přibudou veverky, skunkové nebo medvěd grizzly… Arcivévoda František Ferdinand d´Este (1863–1914)
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
epochanacestach.cz
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
Asi kilometr od státního zámku Lemberk se nachází Zdislavina studánka pojmenovaná podle zdejší šlechtičny, která prý měla zázračné nadání uzdravovat nemocné. Voda prý pomáhá dodnes. Česká šlechtična svatá Zdislava (1220–1252) má podivuhodné schopnosti už jako dítě. Stále se prý modlí a chce se stát poustevnicí. Rodiče ji nicméně provdají za Havla z Lemberka (asi 1210–1254) a