Když si brala dcera svého muže, věděla, že má z prvního manželství dceru. Nemysleli jsme si ale, že nás může to dítě nějak ohrožovat. Ta holka je ale opravdu nebezpečná!
I když své dítě vychováte dobře, nikdy nevíte, koho si jednou přivede domů. A tak tomu bylo i s naší dcerou Soňou.
Vždycky to byla milá a docela chytrá holka, kluci se kolem ní točili, tak jsme si říkali, koho z nich si asi jednou vybere… Ani jeden z těch mnoha nápadníků nebyl špatný, proti žádnému jsme neměli vážnější výhrady.
Jak to ale v životě bývá, naše dcera vybírala, až nejspíš přebrala. Ten, koho nám nakonec domů přivedla, nebyl ani zdaleka podle našich představ…
Doufali jsme v jiného zetě
Když se naše dcera se zetěm seznámila, žil už půl roku sám, odstěhoval se od ženy, protože to byla prý semetrika. K jejich manželství došlo typicky – přivedl ji do jiného stavu a pak si ji musel vzít.
Nevyplatilo se mu to, vydržel s ní jen chvilku, a pak, protože se chovala čím dál hůř, se rozhodl odejít. Vyprávěl nám to docela podrobně, ale přiznám se, že jsem to neřešila, důležité bylo, že ho naše dcera milovala a že on byl volný.
Tedy že se zrovna rozváděl. To, že má dítě, netajil, protože to je dneska úplně normální. Který rozvedený chlap ho nemá? Prostě platí alimenty a nějak se částečně podle domluvy o děcko stará.
Jaká matka, taková dcera?
Dcera počítala s tím, že k nim bude holka chodit a že s ní bude jezdit i k nám. Myslela si, že do našeho života moc zasahovat nebude. Jenže to jí bylo osm. Teď je jí čtrnáct a úplně si tátu omotala kolem prstu, jako kdyby to byla dospělá žena a ne dítě.
Asi má pro to po matce nějaké vlohy. Jsou spolu skoro každý den, chodí do kina nebo nakupovat oblečení. To by s dcerou nikdy nešel! Dcera je z toho špatná. Všechno v pohodě klapalo, když k nim chodila jenom každý druhý víkend.
Ale poslední rok chodí k tátovi obden a každou neděli odpoledne koukat na DVD nebo hrát hry. A to už dceři začalo vadit, protože chce být s manželem taky někdy sama a užívat si vlastní život.
Někdy nám připadá, že jí to ta holka dělá schválně, aby se dcera s manželem hádala, nebo dokonce rozešla.
Co bude dál?
Dokonce se už stalo, že se zeť dcery zeptal, že se mu jeho holčička svěřila, že ji asi nemáme rádi a nezapomněla při tom dodat, že ona nás miluje, že moje dcera je její druhá maminka. Zeťák za to dceři vyčinil jako malému dítěti.
Prý se snad za ty roky už srovnala s tím, že má dítě z předešlého vztahu a že přece zná jeho Elišku od mala, tak ji snad má ráda. Bohužel Eliška si svého tatínka omotává kolem prstu stále pevněji.
A od momentu, kdy se dozvěděla, že je moje dcera těhotná, to je ještě horší. S tatínkem teď chce být neustále a zeť už dokonce přišel s tím, že až bude Eliška na střední, bude bydlet u nich.
Máme strach ze zeťovy nevlastní dcery a bojíme se, aby dcera nemusela položit svému muži nůž na krk s otázkou: „Tak kdo s koho?“ Obáváme se, že v tom případě by se dcera i naše nenarozené vnouče stěhovali pryč…
Anna (61), Kolínsko
