Domů     Naše krachující manželství zachránila mozková příhoda

Naše krachující manželství zachránila mozková příhoda

5 minut čtení

Po třicítce prý chlapa už nepředěláte. Záleží ale na okolnostech, někdy se může změnit, i když mu táhne na šedesát. Jako můj Zdeněk. 


Můj muž Zdeněk byl zvláštní případ už když jsme se seznámili. Já tenkrát pracovala jako účetní, on končil vysokou školu. Byl pěkný, ale takový ten nemluvný typ. Studoval na učitele matematiky a zeměpisu, lezl po horách, hrál šachy a sbíral známky.

Samé zájmy, ke kterým není zapotřebí velká společnost. S láskou moc zkušeností neměl, na střední škole chodil se spolužačkou, která mu nakonec dala košem a jinak nic. Holkám se ale líbil, jenže všechny ho rychle odsoudily jako podivína. Já mu ale dala šanci.

Jeho samotářské záliby mi nevadily. Naopak. Z vlastní rodiny jsem věděla, že okouzlující pijan a sukničkář je mnohem horší varianta.


Měli jsme různé zájmy


Je pravda, že jsem se občas se Zdeňkem tak trochu nudila. Měla jsem ráda kino, divadlo, zašla bych i na ples… jenže on na to nebyl, tak jsem se postupně svých zálib vzdala.

V té době se nám ale narodil první syn, David, a tak jsem na nějaké zábavy stejně neměla čas. Když se pak narodil ještě Tomáš a po něm Kryštof, byla jsem ráda, že vůbec dokážu nějak zvládnout děti, domácnost a práci. Zdeněk byl dobrý táta.

Bral kluky na výlety, i když s lezením po horách skončil po úrazu kolena. Učil je hrát šachy a pokoušel se v nich vzbudit zájem o známky, i když to se mu povedlo jen u Kryštofa.

Jako učitel byl ve výchově občas trochu moc přísný a někdy jsme se kvůli tomu i trochu hádali. Ale kteří rodiče se ve výchově úplně shodnou…


Manžel nechtěl nic měnit


Měli jsme se dobře, kluky se nám podařilo vychovat tak, že jsme na ně mohli být hrdí. Dalo by se říct ideální život. Jenže děti nezůstanou doma věčně. Když kluci odešli, pro manžela se toho zas tak moc nezměnilo.

Já jsem si ale najednou připadala jako páté kolo u vozu. Samozřejmě mě napadlo, že bychom mohli volný čas využít k tomu, abychom si se Zdeňkem něco užili. Ale narazila jsem. Manžel měl svůj neměnný denní a týdenní režim.

V pondělí po škole setkání s šachisty, ve středu filatelisté. O víkendu výlet s turistickým klubem. Na ty jsem chodila s ním, jenže vlastně sama. Můj úkol byl připravit svačinu a pak celou cestu mlčet. Protože na výlety se nechodí kvůli mluvení.

Nakonec mě to přestalo bavit. Začala jsem chodit za zábavou sama. Našla jsem si nové přátele, se kterými jsem sdílela to, co bych měla sdílet se svým mužem. Jemu to nevadilo. Hlavně když měl svůj řád, své šachy, známky a výlety.

Nebyla jsem mu nevěrná, jenže už jsme nežili spolu, ale vedle sebe. S kýmkoli z mých přátel jsem toho měla společného víc, než s ním.


Samotné by mi bylo lépe


Samozřejmě, že mi to vadilo. Jenže Zdeněk o tom nechtěl mluvit a když jsem mu navrhla, abychom zašli někam do poradny, hrozně se naštval, že není žádný blázen. Pomalu jsem si začala uvědomovat, že jestli chci jiný život, budu ho muset začít bez něj.

Nejdřív mi ta představa přišla strašná a proplakala jsem řadu nocí. Postupně jsem se s ní ale smiřovala a nakonec jsem Zdeňkovi oznámila, že podávám žádost o rozvod. Překvapilo mě, že se se mnou nijak nedohadoval.

Řekl, že pokud budu sama šťastnější, bude to pro oba lepší. Klukům to chtěl říct sám. Kryštof mi pak za pár dnů zavolal. Byl rozčilený.

Prý jim táta řekl, aby mi nevolali a respektovali mé rozhodnutí, ale on mi musí říct, že jsem sobecká, vůbec jejich otci nerozumím, a neměla bych to dělat. V tu chvíli jsem začala trochu pochybovat, ale ne dost na to, abych od svého rozhodnutí ustoupila.

Asi tři týdny poté mi Zdeněk řekl, že se bude stěhovat. Byla to klidná rozmluva, nijak jsme se nehádali. Když odcházel, najednou se zapotácel, jakoby zakopl. Chtěla jsem mu říct, ať dává pozor, jenže v tu chvíli upadl na zem. 


Promítl se mi celý náš život


Na pár vteřin jsem úplně zkameněla, pak už jsem jednala automaticky. Sáhla jsem po mobilu a zároveň jsem se snažila Zdeňkovi pomoci a dovolat se na záchranku. Hned od první chvíle mi bylo jasné, že je to mrtvice. A nevypadalo to vůbec dobře.

V sanitce jsem se trochu vzpamatovala a v ten moment jsem ucítila hrozný strach. Najednou mi došlo, co všechno máme za sebou a že i přesto, že jsem se s manželem chtěla rozejít, ho pořád ještě mám strašně ráda.

Při čekání na nemocniční chodbě, zatímco byl Zdeněk na operačním sále, jsem sama sobě slíbila, že jestli se z toho dostane, udělám všechno proto, abychom zůstali spolu. Celé tři dny nebylo jisté, jak to se Zdeňkem dopadne.

Lékaři byli opatrní, nechtěli nám dávat moc velkou naději. Po třech dnech bylo jasné, že přežije, ale nebude to bez následků.


Jsem za to moc vděčná


Zařídili jsme, aby se dostal do rehabilitačního centra blízko domova, tak abych u něj mohla každý den po práci být. Učila jsem ho znovu mluvit, používat příbor, číst. Nebylo to jednoduché, ale sblížilo nás to, jako nic jiného.

Na nějaký rozchod jsem už ani nepomyslela. Když se manžel vrátil domů, oslavili jsme to i se syny. Díky pevné vůli a domácí péči se rychle zotavoval. A taky se změnil. Najednou se začal zajímat o to, co zajímá mě.

Jako bychom oba díky jeho nemoci prohlédli a uviděli se jinýma očima. Dnes už je manžel skoro v pořádku. Musel do předčasného důchodu, ale máme na sebe alespoň více času. Většinu věcí podnikáme společně a je z nás opět pár. A i když to byla vztahová léčba šokem, jsme za to oba vděční.

Ivana (58), okolí Brna

Související články
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé