Domů     S přáteli jsme se sestěhovali
S přáteli jsme se sestěhovali
5 minut čtení

Stížnosti našich přátel na výši nájmu byly na denním pořádku. My měli obrovský byt a nemohli ho vytopit. Řešením bylo sestěhovat se a ušetřit!

Se svými dlouholetými přáteli, manželskou dvojicí, starou přibližně jako my s manželem, jsme se znali dlouhé roky. Poznali jsme se kdysi na podnikové dovolené prostřednictvím dětí, které se rychle skamarádily.

Naše rodiny byly každá z jiného města, kde měl podnik pobočku, ale od té doby jsme si plánovali dovolenou ve stejném termínu, abychom se vždy přibližně po půl roce viděli.

S kamarády jsme si moc dobře rozuměli

Na závodní chatu do Krkonoš jsme totiž měli tehdy možnost jezdit v létě i v zimě, čehož jsme rádi využívali. My, stejně jako Olda s Lenkou, byli náruživí turisté i lyžaři.

Naše děti pěší chůzi moc neholdovaly a tak jsme my rodiče byli rádi, že jsou spolu a túry jim lépe ubíhají. Naše přátelství přetrvalo, i když náš velký podnik zkrachoval a chata byla prodána soukromníkovi.

Děti nám časem odrostly, ale my se stále navštěvovali a trávili společně víkendy. Chodili jsme na výlety a také jezdili na kolech. Já už na elektrokole, protože jsem měla čím dál větší problémy se zády.

„Mařenko, jestli to tak půjde dál, pořídím si kvůli tobě motorku s takovou tou sajdkárou, abych tě mohl vozit!“ škádlil mě manžel a Olda se tomu smál. Prý pořídí svojí ženě Lence taky jednu a bude z nás motorkářská čtveřice.

Tížily nás důchody

Olda s Lenkou byli prostě skvělí společníci a my si život bez nich nedovedli představit. Sami bychom se určitě dost nudili. Poslední dobou se ale naše rozhovory točily stále víc kolem placení nájmu a energií i nákladů na živobytí.

S odchodem do důchodu jsme si sice nemuseli nic moc odpírat, turistika tolik nestála a lyžování na běžkách také ne, ale přece jen člověk musel hlídat výdaje víc, než dřív. A také bylo vše čím dál dražší.

„Nevím, jak to v budoucnu utáhneme, už zase nám zvedli nájem,“ povzdychl si smutně Olda a Lenka dodala: „Snažíme se šetřit, ale přece kvůli tomu nebudeme jen sedět doma! Na to nejsme ještě dost staří!“ Já zase pociťovala dost negativně rostoucí ceny energií.

Měli jsme totiž zbytečně velký byt, a kdybychom ho měli vytopit na příjemnou teplotu, nedoplatili bychom se. Tak jsme doma chodili ve svetrech a já navíc v lyžařských ponožkách, jak mi mrzly nohy.

Můj nápad všechny ohromil

Při každém našem setkání jsme si prostě stěžovali, víc než dřív, kdy jsme se smáli od rána do večera. Také jsme si začali vyměňovat typy na levná jídla a později to došlo tak daleko, že už jsme omezili i ta naše oblíbená setkávání. Přece jen cesta za přáteli něco stála!

„Tak už toho mám dost. Musíme něco vymyslet, abychom byli zase spokojení jako kdysi!“ řekl jednou manžel, když zrovna dotelefonoval s Oldou. Odřekl víkendovou návštěvu. Prý budou doma, je před „svatým Berousem,“ čímž myslel termín výplaty důchodu.

Sebrali jsme se a jeli za nimi. Zastihli jsme je dost v nenáladě. O to víc byly vítány moje vyhlášené bramborové vdolky plněné uzeninou a kyselým zelím. Vezla jsem jich plnou krabici a snědly se během chvíle.

U čaje s rumem jsme začali spřádat plány, jak vylepšit naše rodinné rozpočty. Žádný nápad se ale nezalíbil všem. V tom něco napadlo i mě, přestože jsem doposud mlčela. „A co kdybychom se sestěhovali? Máme obrovský byt, který nepotřebujeme.

Nijak bychom si nepřekáželi! A snížíme výdaje na polovinu.“

Společné bydlení nám zatím vyhovuje

Všichni na mě nevěřícně koukali a mlčeli. Bylo vidět, že všem v hlavě rotují myšlenky jako divé. Takové rozhodnutí se nedá udělat z minuty na minutu! Nakonec promluvil Olda: „Necháme si to projít hlavou a za týden si o tom popovídáme!“ Měl pravdu.

Během těch dnů na rozmyšlenou jsme s manželem vymysleli asi tak tisíc důvodů pro a stejný počet proti. Co když se začneme nesnášet? Co když někdo z nás onemocní? A co když… Stejně na tom byli i Olda s Lenkou, jak další sobotu upřímně přiznali.

Ale nakonec jsme si řekli, proč to nezkusit? A tak jsme se sestěhovali. Každý jsme měli dva pokoje a dokonce i vlastní hygienické zázemí, protože dokonce jedna komůrka šla přestavět na malou koupelničku se sprchou.

Jen kuchyň byla společná a tak jsme se s Lenkou v ní střídaly po dnech. Bydlíme už takhle víc než dva roky a nelitujeme. Hodně ušetříme a můžeme zase bez obav jezdit na hory. V létě i v zimě, jak jsme byli zvyklí!

Marie H. (64), Ústí nad Labem

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika