Domů     S odcizenou dcerou jsem se setkala po čtvrt století
S odcizenou dcerou jsem se setkala po čtvrt století
4 minuty čtení

Život přináší nečekané zlomy ve vztazích, které mají opravdu dlouhé trvání.

Do té doby, než moje dcera Monika poznala svého druhého přítele Radka, vycházely jsme spolu velice dobře. Úspěšně jsme se obě přenesly přes její trochu divoká pubertální léta – já jsem si přitom dobře uvědomovala, že jsem se kdysi chovala stejně.

Monika se mi mohla kdykoliv s čímkoliv svěřit a věděla, že u mě vždycky najde pomoc i pochopení. Jenže v jejích jednadvaceti letech nastal zásadní obrat.

Doufali jsme, že dostane rozum

Jak se brzy ukázalo, Radek byl členem jedné nechvalně proslulé církve, tedy spíše sekty. Na moji dceru začal mít velmi neblahý vliv. Najednou jsem se s Monikou hádala o věcech, ve kterých jsme si předtím dobře rozuměli. Nechápala jsem, co se to s ní děje.

Docházelo mi to až postupně. Chování a názory Moniky vadily i mému manželovi. Náš syn byl o mnoho let mladší, než aby z toho mohl mít rozum, ale stál samozřejmě také na naší straně proti své sestře.

S manželem jsme doufali, že Monika dostane rozum, i když jsme bohužel z doslechu věděli o podobných případech, které končily špatně. Nechtěla jsem si ale připustit, že by mě o moji milovanou dceru měla připravit nějaká falešná víra, naočkovaná jejím partnerem.

Monika se dlouho snažila přesvědčit nás, že pravdu má ona a že bychom se měli pokusit dívat se na svět stejným pohledem jako ona a Radek. Naše vzájemné vztahy postupně ochladly.

Zanedlouho se dcera přestěhovala k rodičům svého přítele a navštěvovala nás stále méně často.

Poslala nám dopis

S náboženskými fanatiky se bohužel nedá diskutovat, to jsem si uvědomovala s pocitem neřešitelnosti celé situace. Bolelo mě to, ale manžel mě utěšoval, že pro Moniku jsme udělali, co jsme mohli.

Pokud si vybrala svoji cestu, na které nás nechce, nic s tím nenaděláme. Třeba jí život vyučí a jednoho dne pochopí, že vztah k rodičům je důležitější než nějaké pámbíčkářství. Tajně jsem v to doufala.

Dočkala jsem se ale něčeho jiného, horšího a jak se zdálo, tak nezvratného. Monika nám jednoho dne poslala dopis, že už s námi nechce dál komunikovat, protože bychom jí bránili v cestě k Bohu. Jak řekl manžel, v podstatě se nás zřekla.

Oplakala jsem to několik dnů a nocí. Veškerou pozornost jsme pak s mým mužem zaměřili na syna. Ten byl naštěstí rozumově založený a nehrozilo, že by hledal útěchu v nějaké sektě.

Monika se nám vytratila ze života a když jsme po ní občas zkoušeli pátrat, naráželi jsme na zeď mlčení a nedostatku informací. Bylo to pro mě, jako kdyby zemřela – vlastně ještě horší.

Bylo to poslední setkání?

Syn se po vystudování vysoké školy oženil a se snachou žili u nás v rodinném domku. Brzy měli děti, takže jsem se radovala z vnoučat.

Trochu mě zamrazilo, když mi syn řekl, že svoji prvorozenou dcerku pojmenuje po zmizelé sestře a chvíli trvalo, než jsem si na jméno Monika znovu zvykla.

Čas utíkal a já si na svoji dceru vzpomínala jen při rodinných oslavách, na její narozeniny nebo o Vánocích. Než jsem odešla do důchodu, postihla mě bolestná ztráta, manžel zemřel na srdeční selhání.

Jako ovdovělá jsem se ale necítila sama, díky synovi a jeho rodině. Jednoho dne mě čekal šok. V mailové schránce jsem našla vzkaz od své dcery. Nejprve jsem tomu nechtěla věřit a domnívala jsem se, že je to jen nějaký žert.

Když jsem ale zavolala na číslo mobilu, které bylo ve zprávě, poznala jsem podle hlasu, že opravdu mluvím s Monikou. Přála si setkat se osobně. Nevěděla, že její otec zemřel a když jsem jí to řekla, slyšela jsem, jak se jí hlas roztřásl dojetím.

Po dlouhých pětadvaceti letech jsme si s dcerou opět stály tváří v tvář. Na její víře se nic nezměnilo, důvod byl daleko prozaičtější a tragičtější: Monika bojovala s rakovinou a nevěděla, kolik života má ještě před sebou.

Neprosila o žádné odpuštění, chtěla mě prostě ještě vidět. Setkaly jsme se jen jednou, později už na volání ani na maily nereagovala. Nevím ani, jestli ještě žije, už je to víc než rok, kdy jsem ji po čtvrt století znovu viděla.

Marie L. (69), Praha

Související články
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud