Domů     S odcizenou dcerou jsem se setkala po čtvrt století
S odcizenou dcerou jsem se setkala po čtvrt století
4 minuty čtení

Život přináší nečekané zlomy ve vztazích, které mají opravdu dlouhé trvání.

Do té doby, než moje dcera Monika poznala svého druhého přítele Radka, vycházely jsme spolu velice dobře. Úspěšně jsme se obě přenesly přes její trochu divoká pubertální léta – já jsem si přitom dobře uvědomovala, že jsem se kdysi chovala stejně.

Monika se mi mohla kdykoliv s čímkoliv svěřit a věděla, že u mě vždycky najde pomoc i pochopení. Jenže v jejích jednadvaceti letech nastal zásadní obrat.

Doufali jsme, že dostane rozum

Jak se brzy ukázalo, Radek byl členem jedné nechvalně proslulé církve, tedy spíše sekty. Na moji dceru začal mít velmi neblahý vliv. Najednou jsem se s Monikou hádala o věcech, ve kterých jsme si předtím dobře rozuměli. Nechápala jsem, co se to s ní děje.

Docházelo mi to až postupně. Chování a názory Moniky vadily i mému manželovi. Náš syn byl o mnoho let mladší, než aby z toho mohl mít rozum, ale stál samozřejmě také na naší straně proti své sestře.

S manželem jsme doufali, že Monika dostane rozum, i když jsme bohužel z doslechu věděli o podobných případech, které končily špatně. Nechtěla jsem si ale připustit, že by mě o moji milovanou dceru měla připravit nějaká falešná víra, naočkovaná jejím partnerem.

Monika se dlouho snažila přesvědčit nás, že pravdu má ona a že bychom se měli pokusit dívat se na svět stejným pohledem jako ona a Radek. Naše vzájemné vztahy postupně ochladly.

Zanedlouho se dcera přestěhovala k rodičům svého přítele a navštěvovala nás stále méně často.

Poslala nám dopis

S náboženskými fanatiky se bohužel nedá diskutovat, to jsem si uvědomovala s pocitem neřešitelnosti celé situace. Bolelo mě to, ale manžel mě utěšoval, že pro Moniku jsme udělali, co jsme mohli.

Pokud si vybrala svoji cestu, na které nás nechce, nic s tím nenaděláme. Třeba jí život vyučí a jednoho dne pochopí, že vztah k rodičům je důležitější než nějaké pámbíčkářství. Tajně jsem v to doufala.

Dočkala jsem se ale něčeho jiného, horšího a jak se zdálo, tak nezvratného. Monika nám jednoho dne poslala dopis, že už s námi nechce dál komunikovat, protože bychom jí bránili v cestě k Bohu. Jak řekl manžel, v podstatě se nás zřekla.

Oplakala jsem to několik dnů a nocí. Veškerou pozornost jsme pak s mým mužem zaměřili na syna. Ten byl naštěstí rozumově založený a nehrozilo, že by hledal útěchu v nějaké sektě.

Monika se nám vytratila ze života a když jsme po ní občas zkoušeli pátrat, naráželi jsme na zeď mlčení a nedostatku informací. Bylo to pro mě, jako kdyby zemřela – vlastně ještě horší.

Bylo to poslední setkání?

Syn se po vystudování vysoké školy oženil a se snachou žili u nás v rodinném domku. Brzy měli děti, takže jsem se radovala z vnoučat.

Trochu mě zamrazilo, když mi syn řekl, že svoji prvorozenou dcerku pojmenuje po zmizelé sestře a chvíli trvalo, než jsem si na jméno Monika znovu zvykla.

Čas utíkal a já si na svoji dceru vzpomínala jen při rodinných oslavách, na její narozeniny nebo o Vánocích. Než jsem odešla do důchodu, postihla mě bolestná ztráta, manžel zemřel na srdeční selhání.

Jako ovdovělá jsem se ale necítila sama, díky synovi a jeho rodině. Jednoho dne mě čekal šok. V mailové schránce jsem našla vzkaz od své dcery. Nejprve jsem tomu nechtěla věřit a domnívala jsem se, že je to jen nějaký žert.

Když jsem ale zavolala na číslo mobilu, které bylo ve zprávě, poznala jsem podle hlasu, že opravdu mluvím s Monikou. Přála si setkat se osobně. Nevěděla, že její otec zemřel a když jsem jí to řekla, slyšela jsem, jak se jí hlas roztřásl dojetím.

Po dlouhých pětadvaceti letech jsme si s dcerou opět stály tváří v tvář. Na její víře se nic nezměnilo, důvod byl daleko prozaičtější a tragičtější: Monika bojovala s rakovinou a nevěděla, kolik života má ještě před sebou.

Neprosila o žádné odpuštění, chtěla mě prostě ještě vidět. Setkaly jsme se jen jednou, později už na volání ani na maily nereagovala. Nevím ani, jestli ještě žije, už je to víc než rok, kdy jsem ji po čtvrt století znovu viděla.

Marie L. (69), Praha

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.