Domů     Dcera nás obvinila ze smrti vnuka, i když jsme ji nezavinili
Dcera nás obvinila ze smrti vnuka, i když jsme ji nezavinili

Rodiče by nikdy neměli přežít své děti, prarodiče svá vnoučata. Když se to stane, je to rána, kterou nedokáže nikdo a nic zacelit.

Nikdy jsme nebyli sportovně založená rodina. Naše dcera Klárka na základní škole zkusila pár sportovních kroužků. Stejně jako mě ji však nejvíc bavily knihy a byla i moc manuálně zručná a výtvarně nadaná, takže po základní škole šla studovat knihvazačství.

Na škole se seznámila s Lukášem, který restauroval staré tisky a listiny. Byl to hodný kluk, měli jsme ho rádi ode dne, kdy nás s ním seznámila. Když nám řekli, že se budou brát, byli jsme rádi.

Vnuk byl divoch

Mladí se otáčeli, jak to šlo. Našetřili si nějaké peníze a koupili si starý domek. Opravili ho a zřídili si oba doma dílnu. Poměrně rychle si udělali dobré jméno. O jejich práci byl velký zájem, dokonce měli pořadník.

Když Klárka přišla do jiného stavu, čekali jsme, že zmírní tempo. Kdepak. Smála se a říkala, že těhotenství není nemoc a pracovala až do posledních dní před porodem. Možná proto byl malý Lukášek už od miminka takový divoch.

Díky tomu, že jsme bydleli poblíž, mohla začít Klára zakrátko po porodu pracovat. Nedokážu ani říct, jak moc jsme byli rádi, že se můžeme o Lukáška starat. Rozhodně jsme nepatřili mezi ty prarodiče, pro které je hlídání vnoučat přítěží.

I když musím přiznat, že čím starší Lukášek byl, tím to bylo náročnější. Ten kluk byl jako rtuť. A i když ho bavilo i čtení, nejraději se honil za míčem, jezdil na kole nebo na kolečkových bruslích.

Ve všem jsme ho podporovali

Klárka s Lukášem by mu rádi pořídili sourozence, ale nedařilo se jim. Bylo mi dcerky hrozně líto, dvakrát za sebou potratila. Utěšovala jsem ji, ať je ráda, že mají alespoň jedno zdravé a báječné děcko. Když chodil Lukášek do třetí třídy, učarovaly mu lyže.

A i když nikdo z nás nelyžoval, ani my ani jeho rodiče, rozhodli jsme se, že s ním budeme jezdit na hory. Ukázalo se, že na tenhle druh sportu má skutečně talent. Pro nás to bylo dost překvapivé. Ale Lukáš s Klárou nebyli úplně nadšení.

Sport jako koníček to byla jedna věc. V tom byli ochotní syna podporovat. Ale sport na profesionální úrovni? Báli se, aby nebyl malý přetěžovaný. Ani představa lyžování jako profese se jim moc nelíbila.

Připadala jim moc nejistá, navíc těch, kteří se chtějí dostat na vrchol je spousta, a uspěje jen pár z nich. Nakonec je ale Lukáš za naší vydatné podpory přesvědčil.

Jezdili jsme s ním na závody

Vzali jsme si jeho sportovní dráhu na starosti. Kupovali jsme mu vybavení, jezdili s ním na tréninky, za sněhem do zahraničí. Kdybychom nespojili všichni síly, nemohl by se Lukáš lyžování věnovat. Takhle se držel stále ve skupině těch nejlepších.

Táta Lukáš s Klárou mu už také fandili, ale „podpůrný tým“ jsme byli my. Zanedlouho po Lukášových čtrnáctých narozeninách jsme jeli na důležité závody do Rakouska.

Cesta byla úmorná, počasí nestálo za nic, a i když jsme se s manželem střídali v řízení, byli jsme oba unavení. Závody dopadly dobře. Chtěli jsme s vnukem oslavit tu jeho stříbrnou medaili, ale on chtěl být co nejdřív doma, abychom mohli slavit i s jeho rodiči.

Manžel se moc dobře necítil, tak jsem řekla, že až k hranicím to odřídím já. Ze začátku byla cesta celkem pohodová, ale pak začalo sněžit. Jak se šeřilo, byla viditelnost čím dál horší. Manžel a Lukáš spali, říkala jsem si, že na nejbližší pumpě zastavím. A pak přišel náraz.

Nikdo mi nechtěl říct, co se stalo

Když jsem se probrala, ležela jsem na nemocničním lůžku. Nohu jsem měla v sádře, kolem sebe spoustu přístrojů. Ptala jsem se, co je s vnukem a manželem. Ale dostávala jsem jen vyhýbavé odpovědi. Pak mi lékař řekl, že při nehodě utrpěli vážná zranění.

O pár dnů později, když už jsem na tom byla líp, mi řekli, že Lukáš nehodu nepřežil. Začala jsem šílet. Snažili se mě uklidnit, říkali, že to nebyla moje vina, že tirák, co jel před námi dostal smyk… Neměla jsem, o koho se opřít.

Manžel na tom byl hůř než já a Klára s Lukášem nebrali telefon. Než jsme se dostali domů, měl náš milovaný vnouček pohřeb. Pukalo mi z toho srdce. Dcera ani zeť se neozvali. Snažila jsem se je zkontaktovat, ale vyhýbali se mi.

Bylo to strašné, ale nemohla jsem se poddávat zoufalství, musela jsem se postarat o manžela. Několikrát jsem k dceři i zajela, ale i když byli doma, zvonila jsem na ně marně. Pak jsem ve městě potkala zetě.

Nic lepšího nás nečeká

„Kdyby nebylo toho pitomého lyžování, ještě by tu byl…“, řekl mi tichým zoufalým hlasem. „To vy jste ho v tom podporovali. A proč jste museli tak chvátat domů? To jste se ani nepodívali na předpověď počasí?“.

Bylo to tak strašné a tak moc to bolelo, že jsem mu ani nedokázala odpovědět. Život jde dál, ale ne pro nás. Náš milovaný vnouček je mrtvý, dcera a zeť s námi nemluví. Manžel je na tom fyzicky i psychicky moc špatně. Ráda bych doufala v lepší zítřky, ale bojím se, že nás nečekají.

Hana (57), České Budějovice

Související články
14.6.2024
Nebyla to chyba moje ani manželova, že se nám narodilo postižené dítě. K nešťastnému poškození mozku došlo při porodu. Předpotopní technologie doby nedokázala ještě určit vrozené genetické vady a lékaři nebyli příliš sdílní. Mladá, vystrašená maminka jako já byla v přeplněné okresní porodnici jen jednou z mnoha. Porod byl komplikovaný. Veškeré snahy dostat dítě do správné polohy selhávaly. Děťá
7.6.2024
Vím, je mnoho podobných osudů. Ale stejně si říkám: „Proč právě my?“ Dcera přišla o lásku. A vnučka? Ta se nedočkala, až ji tatínek vezme za ruku a povede do školy. Dan byl můj zeť. Od prvního setkání sympaťák. I když jsem byla na chlapce mé dcery Anežky přísná, za něj jsem byla ráda. A i proto, že se s Anežkou našli brzy. Brali se v 25 letech a o rok později se jim narodila Anička. Byli opravd
5.6.2024
Sháněla jsem ženicha, kde se dalo. Hlavně na plesech a na tancovačkách, kam ale nechodili jen slušní kluci. Byla tam i spousta pobudů. Můj příběh je takový zmatený. Občas nemohu uvěřit, že se mi něco takového skutečně stalo. Zejména ráno po probuzení si kolikrát myslím, že to byl třeba jen sen a že moje minulost je taková nějaká, řekněme učesanější, ale není tomu tak. Jak to tenkrát bylo? Inu,
1.6.2024
Tak moc jsem si vysnila dokonalou lásku a byla jsem schopná pro ni udělat cokoli, až jsem na to doplatila. Je to snad nějaký trest za snění? Narodila jsem se na Moravě, když mi bylo sedm let, tak se naši rozvedli. Zůstala jsem jen s maminkou. Tehdy se ve mně asi zrodila touha mít pořádného chlapa, který se o mne postará. Byla jsem tedy holka hodně divoká, měla jsem ráda diskotéky a tam o nápadn
30.5.2024
Po škole jsem se poflakovala po sídlišti a rodiče moc nezajímalo, co vlastně dělám. Počítali s tím, že budu prodavačkou. Já ale chtěla víc. Ohlížím-li se zpět, měla jsem v životě nakonec vlastně štěstí. Ne že bych si ho dlouho užila, ale alespoň mě potkalo. Rodiče si odjakživa přáli, abych se jednoho dne stala prodavačkou, stejně jako maminka. Jenže než takový osud, to jsem se raději rozhodla j
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Voda v zahradě přínáší pohodu
rezidenceonline.cz
Voda v zahradě přínáší pohodu
Přírodní či umělé jezírko nebo potůček umí přispět ke zlepšení klimatu na pozemku u domu, klidná či rozvlněná hladina nejen krásně vypadá, ale také zvlhčuje okolní prostředí, a tím zvyšuje komfort zahrady. Šumění padající vody pak tlumí jiné nežádoucí hluky. Vodní plocha navíc působí velmi esteticky – jako v zrcadle se v ní odráží blízké
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
nasehvezdy.cz
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
Náročné to teď má herečka Berenika Kohoutová (33) ze seriálu Jedna rodina, která se už brzy dočká narození druhého potomka. Jenže zatímco během těhotenství s dcerou Lolou (4) všechno zvládala bez pr
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
21stoleti.cz
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
V Brně se otevřela unikátní výstava Tisíc tváří Amazonie. Představuje kulturní a přírodní rozmanitost oblasti Velké Amazonie a přináší vhled do života původních domorodých obyvatel tohoto kulturního a
Smaženice s hlívou ústřičnou
tisicereceptu.cz
Smaženice s hlívou ústřičnou
Máte doma nakládané nebo sušené houby? Neváhejte je použít klidně i v dubnu. Hlíva ústřičná je navíc velice zdravá a její chuť si zamilujete. Suroviny 10 lžic nakládaných nebo sušených hub 2 l
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
skutecnepribehy.cz
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
Do Milanovy chaty jsem s ním jezdla potají, přikrytá dekou na zadním sedadle auta. Byla to úleva, když jsem konečně z milenky povýšila na jeho oficiální přítelkyni. Vyhráno jsme ale neměli. Roky jsme se skrývali jako dva vězni na útěku. Když už jsme jeli jednou za uherský rok na chatu, působilo to, pokud by nás někdo pozorně
Šťavnaté burgery
nejsemsama.cz
Šťavnaté burgery
Burgery můžete odlehčit zeleninou. Přidejte do nich např. najemno nastrouhanou cuketu nebo celer. Dostanou zajímavou chuť a prohloubí se tím jejich lahodná chuť a šťavnatost. Ingredience na 6 porcí: ● 800 g hovězího mletého masa ● 1 šalotka ● 2 žloutky ● sůl ● pepř ● 4 snítky tymiánu ● olivový olej ● zelenina na dozdobení Postup: Maso dejte do mísy. Přidejte najemno nakrájenou šalotku, žloutky,
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
historyplus.cz
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
Žhavé slunce propaluje kůži až do morku kostí. Muž na koni spatří na obzoru budovy. „Trochu neplánovaná zastávka, ale proč ne,“ pomyslí si. Když pár minut poté projíždí branou města Idu, on i jeho kůň už melou z posledního.   Nejvyšší čas svlažit hrdlo. Přijel sem poprvé a nákladnost staveb ho přesvědčila, že tady žijí bohatí
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
enigmaplus.cz
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
V pohoří Bighorn ve státě Wyoming se nachází místo, kterému se přezdívá severoamerické Stonehenge. Nikdo neví, z jakého důvodu zde tajuplné kameny stojí. Jedna z teorií praví, že se u kamenů konaly in
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
iluxus.cz
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
Dámská trička jsou základním stavebním kamenem šatníku každé ženy. Nabízejí neomezené možnosti stylizací a jsou vhodná pro různé příležitosti, od každodenního nošení po formálnější události. Vybra
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
epochalnisvet.cz
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
Než ho důkladně projdete, div neprošlapete podrážky. Od exponátu k exponátu, a to na ploše 81 000 m2, což odpovídá rozloze téměř dvou pražských Václavských náměstí. Řeč je o zbrusu novém největším muzeu světa, které zatím čeká na své návštěvníky.   Píše se rok 1954 a egyptský archeolog Kamal el-Mallakh (1918–1987) překvapeně hledí na poklad, který objeví
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
epochanacestach.cz
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
Pivo na Náplavce – oblíbený degustační festival zlatavého moku, na kterém nebude chybět ani redakce Epochy na cestách, se v letošním roce bude konat 14. a 15. června na Rašínově nábřeží. Účastnit se ho budou stálice i nováčci, na pravém břehu Vltavy se představí 40 zástupců českých minipivovarů. Součástí festivalu budou i stánky s jídlem,
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
epochaplus.cz
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
Když je 13. prosince 1937 dobyto japonské město Nanking, japonští vojáci začnou řádit. S čínskými ženami zacházejí jako s hadrovými panenkami, vybíjí si na nich sexuální pudy. Zajatce krutým způsobem zabíjejí. Proč Japonci vraždí s takovou krutostí? Podle jejich vojenského kodexu cti je život zajatce naprosto bezcenný. Navíc Číňané jsou v početní převaze a Japonci je nechtějí