Domů     Jeho syn mě vyhodil z domu
Jeho syn mě vyhodil z domu
4 minuty čtení

Neštěstí nikdy nechodí samo. A mě hned zasáhlo dvakrát v tom nejcitlivějším místě. Dodnes se z toho nemůžu vzpamatovat.

U sousedů už se zase hádají. A to dost nevybíravým způsobem. Bohužel slyším každé slovo. Stěny jsou tu tenké a lidé dost hluční. Sedím ve své minigarsonce a snažím se na nic nemyslet. Ale ono to tak úplně nejde.

Pořád ještě nemá v sobě vyřešenou otázku, jak je to možné, že jsem se ocitla tady. V ubytovně pro sociálně slabé, pro ty, co nemají kam jít. Které nikdo nečeká a nehledá. Jak jsem to jen mohla dopustit. Vždyť pamatuji i krásné časy, moc krásné časy.

Moje krásná rodina

Jedno z mých nejhezčích období bylo dětství. Bydlela jsem s rodiči a babičkou v krásném, velkém a sluncem prozářeném bytě. Milovala jsem to tam doma. Byly tam krásné všední dny i všechny ty sváteční, kdy k nám chodívali i další příbuzní.

Sedávali jsme u velkého rozkládacího stolu a povídali si. Od mala jsem vlastně stále žila mezi dospělými. Byla jsem totiž jedináček. Ale vůbec jsem si nestěžovala.

První krutá rána

Bohužel krásné dětství netrvalo příliš dlouho. Po mých desátých narozeninách odvezli maminku náhle do nemocnice. Celý rok pak postonávala a těsně před mými jedenáctými narozeninami zemřela.

Byl to pro mne hrozný šok, vůbec jsem to nemohla pochopit, že už moje maminka tady není. Naštěstí jsem měla ještě babičku, která se o mě vzorně starala. Žili jsme společně s babičkou a taťkou, dokud si nenašel novou partnerku.

Odešla jsem s babičkou

Nedokázal jsem se smířit s tím, že se otec znovu žení a že čeká dítě, mého nevlastního sourozence. Bylo mi už šestnáct a rozhodla jsem se odejít s babičkou. Ta také nehodlala se svým zetěm dál bydle společně.

Babičce se podařilo sehnala malý byt, kde jsme spolu ještě několik let hospodařili. Když babička zemřela, zůstala jsem v bytě sama. Chodila jsem už do práce a tam jsem také potkala Viktora.

Tiché, spořádané manželství

Chvíli jsme spolu chodili a pak jsme se vzali. Bez velkých vášní a rozruchu. Bylo to takové tiché manželství. Už na jeho začátku jsme připomínali manžele po třiceti letech společného života. Žili jsme jeden vedle druhého a ne spolu.

Snad jen proto, abychom nebyli sami. Děti se nám mít nepodařilo. A jak tiše jsme spolu žili, tak tiše jsme se po patnácti letech rozešli. Zůstala jsem sama a docela mi to vyhovovalo. Ani by mě tehdy nenapadlo, co mě ještě čeká.

Byla to úplná smršť

K mým pětačtyřicetinám mi kolegyně v práci koupili poukaz do lázní. Na týdenní nicnedělání a příjemné procedury jsem se dost těšila. Z lázní jsem ale přijela nejen zregenerovaná tělesně, ale i hrozně zamilovaná. Potkala jsem tam totiž Jiřího.

O deset let starší sympaťák mi do oka padl hned první den v lázních. Stačil k tomu jediný pohled a se mnou se děly nebývalé věci. Do té doby jsem nikdy takovou smršť citů nezažila. Netušila jsem, že láska může být tak krásná, tak intenzivní.

Doposud jsem měla s projevem emocí vůči mužům vždy problém. Teď jsem se chovala jak smyslů zbavená, ale nešlo to zastavit.

Krásné láskyplné roky

S Jiřím jsme se brzy sestěhovali. Já šla tedy k němu, do pěkného bytu, který si nedávno koupil. Svůj nájemní byt jsem pustila a všechny věci přestěhovala k Jiřímu. Byla to opravdu velká láska. Můj život dostal konečně jasný směr a já byla moc šťastná.

Když před rokem přišel Jiří s nápadem, že bychom se měli vzít, řekla jsem, že já na naši lásku papír nepotřebuji. Nač vyhazovat peníze za svatbu. Jiří z toho byl trochu smutný, ale nenaléhal. Tehdy jsem nechápala o co šlo. Měla jsem se to ale dozvědět brzy.

Nezastavili se před ničím

Jiří zemřel náhle. Infarkt to zastihl u notáře, kde chtěl sepsat závěť, ve které mi měl připadnout náš společný byt,náš domov. Jenže už to nestihl. Za to jeho syn byl rychlý až moc. V den otcova pohřbu mi řekl, abych s bytu do druhého dne zmizela.

Stačila jsem si sbalit jen pár svých věcí a kamarádka pro mě přijela autem. Druhý den, kdy jsem počítala, že si vezmu ještě zbývající věci, jsem se do bytu už nedostala. Neměla jsem kam jít a zůstala nějaký čas u kamarádky, než mi přidělili ubytovnu.

S Jiřím jsem žila řadu let, ale podle jeho syna jako bych ani neexistovala. Jiří vždy říkal, že se mu nepovedl, ovšem to je dost slabé slovo. Proto se chtěl ženit a sepsat závěť. Zřejmě tušil, jak by to bylo, až on tu nebude.

Jana S. (61), Znojmo

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud