Domů     Dcera vyměnila děti za kariéru
Dcera vyměnila děti za kariéru
5 minut čtení

Všechno v životě má svoji příčinu. V poslední době čím dál tím častěji přemýšlím, jestli na tom, co se stalo, nemáme s manželem nějakou vinu.

Ve své době jsem byla stará prvorodička. Bylo mi skoro třicet jedna a sestřičky se na mě chodily dívat jako na nějaký odstrašující příklad.

Měla jsem jim to za zlé, ale porod byl pro mě tak náročný, že jsem si říkala, jestli jsem si přece jenom s těhotenstvím neměla pospíšit. U mě to ale nebylo nějaké vědomé odkládání. Děti jsem chtěla už od svých dvaceti.

Jenže jsem neměla štěstí na chlapy, a tak jsem se vdávala až v devětadvaceti a dcerka Jarča se narodila za necelé dva roky po svatbě. Bohužel porod byl opravdu těžký,navíc jsem pár hodin potom, co mě přivezli ze sálu na pokoj, začala zase krvácet.

Nevypadalo to se mnou dobře,lékaři ale dělali co mohli. Nakonec mě zachránili, ale jejich verdikt byl nemilosrdný. Žádné další děťátko nebude.

Byla jedináček

K radosti nad narozením dcery se nám tak mísil smutek, že zůstane sama, bez sourozenců. Plánovali jsme původně, že budeme mít děti alespoň tři. To, že Jarča bude jedináček nás strašně mrzelo. Přišla ale revoluce, možnost podnikat, jezdit do zahraničí…

Najednou jsme měli spoustu věcí na práci i pro zábavu a nakonec jsme byli vlastně rádi, že máme jenom jednu dcerku. Navíc Jaruška jako malá často marodila, a tak jsem se jí musela maximálně věnovat.

Když jsme jí s manželem koupili k třetím narozeninám malý kočárek a panenku – miminko, v duchu jsem si říkala, že si to, o co jsem přišla, vynahradím s vnoučaty.

Malá z dárku takovou radost, že jsme se mužem smáli, že nám jednou přivede těch vnoučat alespoň pět. Jenže jak rostla, měla čím dál tím víc zájmů. Výborně se učila, chodila na spoustu kroužků, šel jí dobře sport i ruční práce.

Mohlo by to vypadat ideálně, jenže když máte talent na víc věcí, může být rozhodování hodně těžké. Jarča si vybrala práva a cestování jako koníčka.

Přání nestačilo

Do její volby jsme jí nemluvili, vždycky jsme usilovali, aby byla samostatná a dělala vlastní rozhodnutí. Přesto jsem jí před nástupem na právem udělala takovou menší přednášku.

Chtěla jsem, aby naprosto jasně věděla, proč nemá sourozence, co bylo příčinou a aby se nad tím zamyslela. Ne, nejsme sobci. Jsme jenom milující rodiče, kteří chtěli, aby se jejich dítě vyvarovalo chyb, kterých se oni sami, sice nechtíc, ale přesto dopustili.

Jarča se mi jen smála. „Máš úplně zbytečné starosti mami. Chci mít velkou rodinu a hned po škole. Neboj se, chci hodně dětí a za kariérou se honit nebudu.“ Když jsme mladí, neznáme sami sebe moc dobře. Jarča patřila na právech mezi nejlepší.

Zadarmo to ovšem neměla a ji rychle chytla soutěživá. Z naší malé holčičky se stala až příliš cílevědomá mladá žena. Samozřejmě že nás netěšilo, že po úspěšném absolvování práv přestala o dětech mluvit úplně.

Opatrně jsem vyzvídala, jak že to vlastně s chlapy má, ale jenom se mi smála. S manželem jsme se shodli, že má dost známých a přátel, ale přítele žádného. A tak nám nezbývalo než čekat.

Jak šel čas, viděla jsem stále častěji v dceři nemilosrdnou právničku, která si sice může pořídit, co se jí zlíbí, ale to nejdůležitější si pořád odpírá. Manžel mě uklidňoval, že je jiná doba a že dneska ženské rodí mnohem později. Se mnou se o tom Jarča bavit nechtěla.

Svatba jako z pohádky

Přesto přese všechno jsme ale doufali, že až si někoho najde, vzpomene si, jak si plánovala, že bude mít alespoň pět dětí. Jenže čas plynula nic. Teprve když začala chodit s Robertem, začalo to vypadat slibně.

Byl sice o patnáct let starší, ale děti neměl, takže jsme si s mužem říkali, že asi bude na rodinu spěchat. Jenže se nic nedělo. Vážili jsme si ho, byl zodpovědný, úspěšný… O ruku Jarču požádal, když spolu byli půl roku. Zase nám svitla naděje.

Do roka byla svatba. Účastnili jsme se jen malé oslavy, mladí si to chtěli užít, a tak na svatební cestu odjeli na Tahiti. Hodně si to tím zkomplikovali, ale oba byli právníci, tak věděli, do čeho jdou. Mě s manželem ale stejně nejvíc zajímalo, kdy nám řeknou, že čekají miminko.

Fatální zrada

Jenže měsíce běželi a nic se nedělo. Už jsem se neudržela a při každé návštěvě jsem dělala méně i více nápadné narážky. Jarča mlčela, vypadala otráveně a očividně se se mnou nehodlala bavit. A já tiše podléhala panice.

Krátce po jejích třiatřicátých narozeninách jsem to nevydržela. „Plánujete vůbec děťátko? Víš kolikrát jsme o tom mluvily… Čím déle to budete odkládat, tím víc hrozí, že se vám to nepovede.“

Jarča se na mě podívala podivně chladně, asi jako na nechápavé dítě. „Mami,máme každý svou kariéru. Nevzdám se postupu kvůli dítěti. Nehledě na to, že žádné dítě stejně nechci. Na světe je lidí nadbytek, proč přidělávat další. Už jsem se o to postarala. Byla jsem na zákroku a žádné děti nebudou.“

Tohle bych nečekala ani v nejhorším snu. Jen jsem zalapala po dechu. Když jsem se svěřovala manželovi, plakala jsem. Tohle nebyla naše dcera. Jsem si jistá, že v tom má prsty Robert. Byla bych ráda, kdyby ho dcera přestala poslouchat a změnila názor.

Jenže to se asi jen tak nestane. A mi zůstaneme navěky bez vnoučat.

Zdena (66), Třebíč

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika