Domů     Jak jsem letěla na vysněnou Kubu
Jak jsem letěla na vysněnou Kubu
3 minuty čtení

Měla to být pracovní cesta, která se stala strašlivou noční můrou. Až nyní jsem si vychutnala krásy této země.

Psal se rok 1988, když jsem jako mladá inženýrka letěla spolu se dvěma kolegy na Kubu. Cestu organizovalo Ministerstvo zahraničních věcí jako nějakou misi.

Zástupci československých exportních firem, kteří tam v tehdejší době spíše neobchodovali než obchodovali, nás o víkendu pozvali na výlet ke korálovým útesům. Vyvezli nás s celými svými rodinkami, hostili nás, aby se předvedli, a bylo to opravdu příjemné.

Jenomže u liduprázdné pláže vytáhli šnorchly a pobízeli nás do vody. Ani jeden z nás neměl s potápěním zkušenosti.

Vytrénovaní obchodníci se nám smáli , a jejich děti ještě víc, jak jsme nemožní, a pobízeli nás, že stačí překonat prvních deset metrů příboje a pak už to jde samo…Ten den na plážích visela černá vlajka, vůbec jsme tam neměli lézt.

Byl to od nich nesvědomitý hec, kterému jsme podlehli. Člověk si zkrátka myslí, že když v Praze přeplave Šeberák, tak je mistr světa!

Moře si mě podalo

Vběhli jsme za nimi do vln, ale mně se s první vlnou podařilo vdechnout šnorchlem vodu. A v té chvíli to začalo! Byl odliv, tak mě to odnášelo pořád dál a dál na moře. Spodní proudy mi podrážely nohy, ploutve mi víc překážely, než pomáhaly.

Kolegům se nějak podařilo dostat na břeh, se mnou to bylo ale horší. Nestačila jsem lapat po dechu, začala jsem vidět všechno růžově, asi jsem se začala propadat někam do kómatu.

Plácala jsem kolem sebe a známí na břehu si mysleli, že si dělám legraci a topení jenom předstírám. Křičeli, jestli jsem odevzdala vkladní knížky a podobně.

Já jsem ale už dávno zahodila ploutve i šnorchl a plácala se ve vodě z posledních sil, s nohama popíchanýma od ježků, odřenýma od skaliska.

V duchu jsem prosila, ať to už konečně někoho na břehu trkne, že neusiluji o Oscara za hlavní roli…Skoro bez dechu mě potápěči vytáhli v poslední chvíli. Dopadlo to dobře, ale jedna památka mi na tu story zůstala – dodnes mi píská v uších.

Místo motýla varan

Hned druhý den jsem na Varadem chytala motýly. Kdo by přitom čekal nějaké nebezpečí? Bylo tam! Když jsem pobíhala mezi keři se síťkou, vyletěl na mě dvoumetrový varan.

Příšerně jsem se lekla, on ale naštěstí jen vyběhl proti mně, zasyčel a zase se stáhl zpátky. Patrně tam měl mláďata, která chránil. Mně se sice nestalo nic, ale šok to byl strašný. Na Kubě byly případy, kdy varan zaútočil, a dopadlo to prý ošklivě.

Zpátky do Prahy jsme letěli přes Bermundský trojuhelník. Letadlo se dostalo do bouřky, a jelikož nastaly obrovské turbulence, propadlo se téměř o kilometr dolů. Vozík s jídlem proletěl uličkou, lítaly tam talíře a další věci, lidé zvraceli a křičeli.

Přistávat jsme sice nemuseli, ale několik cestujících bylo zraněných, jedna letuška měla dokonce zlomenou ruku. Byla to pro mě katastrofální vzpomínka na Kubu a dlouho jsem se bála lítat.

Až před pěti lety jsem překonala strach a vyrazila se synem, snachou a vnoučky na tento ostrov. Jako by mi chtěl všechno vynahradit, byla to ta nejlepší dovolená, jakou jsem v životě zažila.

Silvie (49), Praha

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.