Nikdy se ve svých vizích nemýlila. V rodině si proto získala velký obdiv a důvěru. Také díky ní jsem ustála vlnu anonymů na svého muže a zachránila si své manželství.

Máme doma zázračnou babičku. Vždycky nám řekne dopředu, jak co dopadne nebo co se bude dít nového. Pamatuji si, jak mě jednou, ještě když jsem byla malá, varovala před školním výletem.

Maminka ji tehdy neposlechla, protože ještě neznala její schopnosti, a i přes varování tatínka, který svou matku dobře znal, mě na výlet vypravila. Ještě jsme ani nedorazili do zoologické zahrady, a já začala zvracet. Odpoledne jsem už měla teplotu a tatínek pro mě musel jet do Prahy.

Maminka byla skeptická

O několik let později chtěl bratr vyrazit s partou čundrovat na kole. „Františku,“ povídá mu babička.

„Dej si na tom trempu pozor na kolo, aby ti ho někdo neukradl.“ A schválně, hádejte, co se stalo – kolo bratrovi ukradli, ačkoli ho měl na zámek přivázané ke sloupu stejně jako jeho kamarádi. Hledali ho, ale marně.

Maminka dlouho věřila, že jsou to všechno jen pouhé náhody, ale jednou babička přesvědčila i ji.

Ve dvou ji zachránili

Bylo to v době, kdy se rodiče chystali jet lyžovat do hor. Dva dny před odjezdem najednou babička povídá, aby bratr jel s nimi, protože ho budou potřebovat. Rodiče se trochu vzpouzeli, dokonce i tatínek, ale nakonec vzali bratra s sebou.

Hned následující den mamince ujela noha na sjezdovce a řítila se ze svahu. Zlomila si při tom nohu. Nevím, jak dlouho by tátovi trvalo, než by maminku vynesl nahoru, kdyby tam bratr nebyl. Od té chvíle už babičce věřili všichni.

Anonymní dopisy

Mně osobně se to vyplatilo v době, kdy jsem byla vdaná. Na mého manžela začaly docházet různá udání, že je mi nevěrný. Pracoval ve vedoucím postavení a kolem něho byly samé ženy. Hlasy v telefonu se střídaly. Udavačské dopisy byly psány na počítači ve stylu:

„Jsi pitomá a důvěřivá naivka, už léta ti zahýbá s jednou paničkou.“ Na dalším anonymu stálo: „Běž se podívat, jak vyvádí s prodejnými děvkami po skončení práce.“

Dodala mi jistotu

Nepodepsané dopisy přicházely téměř obden. Když to trvalo už téměř rok, zahnízdil ve mně chtě nechtě malý červíček pochybností a já prožívala chvíle nejistoty. Babička vytušila, že se v našem manželství něco děje. Kdykoli jsme zůstaly spolu samy, tak mi řekla:

„Je krásné, jak tě má tvůj muž stále rád! Ten by tě nikdy nepodvedl!“ S velkou vírou, že tomu tak je, protože babička ví všechno, jsem vždycky ty dopisy roztrhala a telefonáty okamžitě zavěsila.

Po čase byl opět klid

Trvalo to ještě několik měsíců, a pak… nastal klid. Jsem přesvědčená, že to byla některá z žen v jeho práci, která chtěla mého muže pro sebe. Já si ale manželství rozvrátit nenechala. Díky naší drahé babičce vědmě…

Veronika H. (49), Hradec Králové