Moje sestra má neuvěřitelnou schopnost šlapat si po štěstí. Není ochotna přiznat, že si za všechno může sama. Až jí to řekla do očí věštkyně.
Co ji znám, tak neumí nic jiného, než být nespokojená. Jako nejmladší ze čtyř sourozenců byla všemi obletovaná princeznička, o kterou jsme se musely starat i my starší a ustupovat jí. Jak to vnímám dnes, kdy se mi blíží padesátka, musím říct, že jsem na tom mnohem lépe právě díky tomu, že jsem se musela o sebe vždycky postarat. Jsem docela spokojená ženská, s manželem žijeme celkem vyrovnaný život a děti se nám docela vydařily. Zato naše sladká Růženka se rozvedla třikrát, s každým mužem si pořídila dítě, a žádný s ní dlouho nevydržel. Říct jí do očí, že si za své zkrachovalé vztahy a mnoho problémů může sama, to znamenalo nemluvit s ní několik let. Ale co víc? Na takovém opovážlivci nezůstala nit suchá, roznesla ho po celém příbuzenstvu a možná i okrese. Byla to obehraná písnička, kterou jsme si museli vyslechnout při každém našem setkání: „Moje situace je beznadějná, kolikrát se mi ani nechce žít, drží mě jen ty moje děti. V lásce nemám štěstí, jsem zadlužená a jeden problém se vrší na druhý. Věřím v Boha, ale moc mi nepomáhá. Lidé, kteří se nechávají podplácet, kteří lžou a podrážejí druhé, mají vždycky štěstí. Je to nespravedlivé!“ Dokázala to opakovat stále dokola celé odpoledne.
Otravná jako veš
Lidé se jí vyhýbali, a my už to nevnímali. Pak se ale najednou nadchla pro různé kartářky a věštkyně a začala je obíhat a vylévat si srdce jim. Většinou ji vyslechly za poplatek, a něco jí nalhaly, aby se jí zbavily. Zároveň jí prodaly nějaké amulety, talismany, maskoty či kamínky pro štěstí. Nic z toho jí ale problémů nezbavilo. Protože to lezlo do peněz, snažili jsme se jí domluvit, aby těm šarlatánům nevěřila. Ona si ale nedala říct – až narazila na věštkyni, před kterou jsme všichni smekli. Řekla ji do očí to, co měla naše Růža slyšet dávno. Sestra si předpovědi nahrávala na diktafon, aby si to mohla pouštět dokola, tak jsme si to pak všichni povinně vyslechli… „Milá paní Růženko,“ sdělila ji ta žena, „máte velmi příznivý horoskop, tak kde je problém? Se svou konjunkcí Venuše a Pluta, která tvoří kvadrát na Jupitera, hledáte ale absolutní štěstí a harmonii. Ta však nikdy na světě neexistovala. Řešení vašich problémů spočívá ve vašem jednání. Že svět není žádným rájem, je známo od doby, kdy se lidé naučili myslet. Ale i navzdory tomu je možné najít si přátele. Neobviňujte své okolí a dokonce Boha za své starosti. Snažte se rozebrat všechno, co vás do nynější situace dostalo, a poučte se z toho. Jen vy jste pánem vlastního osudu a máte ve svých rukách, jak se bude váš život dále odvíjet. Snažte se podívat na sebe trochu s odstupem. A ledacos se vám na vás samotné nebude líbit.“ Nikdo z nás by to naší Růžence neřekl lépe. Byla to pravda pravdoucí. Jenže pro naší Růžu už bylo asi pozdě. Nejenže paní astroložku neposlechla, ale chtěla jí za její slova zažalovat. Zkrátka komu není rady, tomu není pomoci!
Ludmila (47), Českobudějovicko
