Domů     Sousedku týrá vnuk. Bojím se ho i já!
Sousedku týrá vnuk. Bojím se ho i já!
6 minut čtení

Oproti tomu, co se děje vedle v domě, mám zlatá vnoučata. Vím, že bych měla něco udělat a už se k tomu pěkných pár týdnů odhodlávám. Zatím se odhodlávám. Taky se totiž bojím.

Bydlím na menší vesnici v Jihomoravském kraji, kde každý vidí druhému přes plot pomalu do talíře. Proto vím, co se děje vedle v domě a mám z toho úplné noční můry.

S Jaruškou, která tam bydlí, se příliš nepřátelíme, máme každá jinou povahu a nerozuměly jsme si moc ani na základní škole, kam jsme spolu chodily.

Respektujeme jedna druhou, občas si přes plot vyměníme pár slov, nějaké výpěstky ze zahrádky, cukr, vajíčka, sůl… co zkrátka tak občas dojde v kuchyni… ale kamarádky nejsme. To ale neznamená, že je mi jedno, co se tam vedle děje.

Zvlášť, když z kuchyňského okna mám výhled přímo směrem k jejich obýváku a dozadu na zahradu, kam nikdo z ulice nevidí a nemůže proto zjistit, co je její vnuk Tonda zač.

Jaký táta, takový syn

Toník je celý její syn Antonín v mladším a pořádně zhoršeném vydání. Antonína si Jarka pořídila s nějakým vojáčkem, kterého potkala na výletě v Brně.

Tehdy ještě kluci jezdili na vojnu na celé dva roky a umístěnku měli klidně dvě stě, tři sta kilometrů od domova. Psala si s ním, pak přijel na opušťák a jak už to bývá, po devíti měsících se narodil Antonín.

Vzpomínám si, jak z toho bylo na vsi pořádné halo, protože ten vojáček si Jarku nevzal a sama holka na vesnici. To víte, lehký to tedy neměla.

Vychovávala syna víceméně sama, jen párkrát měla nějakou známost na dálku, občas se někdo objevil u vrátek, ale nikdy s nimi nikdo nebydlel. Škoda, protože jestli Antonín něco opravdu potřeboval, tak pořádně srovnat.

Vyrostlo z něho pěkné kvítko – když byl mladší. A pořádný gauner, když se z něho stal chlap. Napřed míval jen takové obyčejné průšvihy, jak divočejší kluci obvykle něco vyvedou. Sem tam okno, kradl ovoce a zeleninu na zahrádkách, nic zásadního.

Pak všem zmizel z očí, odstěhoval se do Prahy. Tam se chytil nějaké špatné party, šušká se, že i kolem toho kmotra Mrázka se motal… Nakonec ho zavřeli a od té doby ještě víckrát. Zrovna teď prý zase sedí, ale nikdo to neví s jistotou, jen se to povídá.

Miminko jako překvapení

Musím říct, že kdykoliv hrají v rádiu písničku Slzy tvý mámy šedivý od Olympicu, hned si vzpomenu na Jarku. Ta se tedy kvůli klukovi hrozně nasoužila, jen co je pravda.

Ani jsme nikdo netušili, že má Antonín syna, dokud se jednoho dne neobjevila taková hodně vyfintěná strašně hubená slečna. Na podpatcích sotva přešla od vrátkům ke dveřím. Nesla sebou takovou tu dětskou sedačku s miminkem a dlouho se u Jarky zdržela.

Jezdila pak docela pravidelně celé roky a Jarka vypadala konečně šťastně. Ta skoro snacha (protože si ji Antonín nikdy nevzal) se jmenovala Zita a vyklubala se z ní docela fajn ženská. Párkrát jsem si s ní povídala.

Nikdy jsem se nemohla zbavit dojmu, že se určitě živí nejstarším řemeslem, ale tady u nás na vsi se vždycky chovala zdvořile, podpatky vyměnila za tenisky nebo gumáky, práce na zahrádce jí dělala spíš radost než starost a zkrátka zdálo se, že sem vlastně jezdí odpočívat.

Však jí taky Jarka podstrojovala a různě pomáhala – třeba jsem viděla, jak Zita vytahuje z auta koš špinavého prádla a to pak vlaje u Jarky na zahrádce.

Roste pro kriminál

Jediné, co jsem si říkala, že není v pořádku, byl vztah těch dvou k chlapečkovi. Jmenuje se taky Antonín, říkalo se mu Toníček, a tak rozmazlené dítě jsem v životě neviděla.

Byl divoký po tátovi a stejně jako on by býval potřeboval tvrdší výchovu, nějaké hranice, aby věděl, co si smí dovolit a co nesmí.

Jenže to pořád bylo Toníčku sem, Toníčku tam… Však mě taky už tehdy napadlo, že se to jednou vymstí, až jim kluk přeroste přes hlavu, a to se přesně stalo. Zita bohužel předloni zemřela při autonehodě a od té doby bydlí kluk tady.

Je mu šestnáct let a roste pro kriminál. Vyhodili ho už ze druhého učňáku, prý pro šikanu. Takže má základku a prý půjde znovu do školy, ale to není jisté. Zatím se válí celé dny doma a nic nedělá, vídám ho na gauči v obýváku celé hodiny.

Co je ale nejhorší je, že jsem si taky všimla, že si z Jarky udělal doslova otrokyni. Skáče kolem něho, nosí mu jídlo až pod nos a zase uklízí nádobí.

Posledně se mu něco nelíbilo, tak na ni řval, že je nemožná bába, že neumí ani přichystat „pořádný žrádlo“, že je k ničemu. Plakala pak vzadu na zahradě.

Když mu nechtěla dát peníze z důchodu, pořádně ji v kuchyni seřval, stisknul jí zápěstí, muselo to hrozně bolet a plechovku, do které si Jarka dává peníze, jí sebral z ruky. Prý, když nebude „dávat love“ (to jsou výrazy!), že ji zabije.

Stejně prý může za to, jaký je jeho táta a že máma umřela (to tedy nevím, jaký by na tom Jarka měla mít podíl), tak ať platí, že jemu je všechno jedno.

Srovnají ho chlapi?

Býval to takový hezký kluk. Jednou jsem mu dala před obchodem lízátko, když jsem kupovala pro svoje vnoučata sladkosti. Tak hezky se na mě podíval… Dneska se mu vyhýbám obloukem. Bojím se, že ublíží Jarce.

Vidím, jak se jeho agrese stupňuje, protože si myslí, že si ho nikdo nevšímá. Měla bych nahlásit domácí násilí, ale co oni ho hned nezavřou. Bude na svobodě, dá si dvě a dvě dohromady, kdo ho nahlásil a půjde po mně.

Škoda, že není vůbec nikdo, na koho bych se mohla obrátit, protože mámu nemá a táta sedí. Nedávno mě napadlo, že bych to probrala s chlapama štamgastama, co chodí do hospody. Je to taková „rada starších“ naší vesnice. Ti už by ho srovnat dokázali, věřím tomu.

Jiřina K. (69), Most

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Deset bytostí z českého folkloru, o kterých jste možná nikdy neslyšeli
enigmaplus.cz
Deset bytostí z českého folkloru, o kterých jste možná nikdy neslyšeli
V našich pověstech se to všelijakými strašidly a přízraky jen hemží. V různých formách se vyskytují snad na každém hradě, ale také v lesích, v podzemí či dokonce v ulicích měst. Narazit na ně můžete,
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Tajemný africký horoskop
nejsemsama.cz
Tajemný africký horoskop
Pod horkým saharským sluncem vznikla kdysi magická geomantie. Jde o věštecké umění z předmětů, které bylo v dávných dobách důležité pro přežití. Věštilo se z kostí, hlíny, kamenů či písku. Najděte své znamení, a dozvíte se úžasné věci. Víte, jaké jsou vaše šťastné dny a co to o vás všechno vypovídá? Zjistěte podle svého narození, ke kterému magickému znamení patříte. Silný Baobab 4.
Zesměšnil odvážný Slovák Fridricha Velikého?
historyplus.cz
Zesměšnil odvážný Slovák Fridricha Velikého?
Je jich málo, mají jen pár děl, a přesto husaři dokážou nemožné – obsadí Berlín! Bleskovým přepadem ochromí místní vojenskou posádku a šokované pruské královně nezbývá než z města uprchnout. Rakouský vojevůdce Andrej Hadik se brilantní akcí zapíše do dějin.   „Virtuti nihil invium!“ „Udatnost nezná překážek!“ Právě tímto krédem se celý život řídí rakouský maršál
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Ruce, které nezapomínají
skutecnepribehy.cz
Ruce, které nezapomínají
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně… pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní
Podprsenka: Od mučivého korzetu k osvobozujícímu designu
epochaplus.cz
Podprsenka: Od mučivého korzetu k osvobozujícímu designu
Dokud ženy nosily korzety, a že to trvalo hezkých pár století, nemohly volně dýchat a měly jeho vinou i jiné, velmi vážné zdravotní problémy, jako například poškození vnitřních orgánů. Korzet zkrátka není nic, do čeho byste se dnes chtěly dobrovolně nasoukat. Naštěstí se našly průkopnice i muži, kteří se postarali o to, aby ženy mohly
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
V Belize byla objevena přes 1600 let stará hrobka mayského krále
21stoleti.cz
V Belize byla objevena přes 1600 let stará hrobka mayského krále
Hrobka náležela králi jménem Te K’ab Chaak, zakladateli města Caracol, které bylo významným centrem Mayské nížiny během 6. a 7. století. Je to po 40 letech poprvé, kdy byla nalezena identifikovatelná
Duchovny se tajně podruhé oženil s o 25 let mladší kráskou
nasehvezdy.cz
Duchovny se tajně podruhé oženil s o 25 let mladší kráskou
Po rozvodu s herečkou Téou Leoni (59) v roce 2014 herec, režisér a scenárista, dobře známý ze seriálu Akta X a Californication, David Duchovny (64), tvrdil, že je příliš starý na to, aby se znovu ožen
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve