Domů     Moje matka mě týrala, nedokážu být nikdy dobrá máma
Moje matka mě týrala, nedokážu být nikdy dobrá máma
7 minut čtení

Svého muže miluji, ale rodinu nechci. Bojím se totiž, že budu stejně špatná matka jako byla ta moje.

Moje dětství byl jeden velký horor. Žila jsem sama s matkou, kterou otec opustil těsně po mém narození a už se o nás nikdy nezajímal. Utekl, aby nemusel celé noci poslouchat řvoucího spratka – mě.

Matka se z toho zhroutila a celý život mě obviňovala, že jsem jí zničila lásku. “Kdyby nebylo tebe, on by neodešel. Tys ho vyštvala,” řvala na mě, kam mi paměť sahá. Pamatuju si, že mě jakou malou nechávala pořád doma samotnou.

Chodila se bavit a dítětem se nedala omezovat. Prarodiče jsem nepoznala, se svou dcerou se nestýkali a myslím, že ani nevěděli, že existuju.

Strašně jsem se sama doma bála, ale když jsem se na mámu věšela a brečela, aby nikam nechodila, odstrčila mě, až jsem spadla na zem. “Mám tě plný zuby, musím někam mezi lidi!” A tak jsem si nacvičila takový protistrachový manévr.

Nakreslila jsem si tužkou na zeď dvě myši. Měly obrovské kulaté uši, dlouhý ocásek a špičatý čumák. Jmenovaly se Hryzka a Zrzka.

A ty myšky byly celé roky moje kamarádky, které všude vlezly a nosily mi zprávy, co dělá máma, co kamarádka Bětka ze školky, a taky vzkazy od dětí, které byly stejně jako já zavřené samy doma a bály se.

Moje dětské vězení

Samozřejmě, že jsem si všechno vymýšlela, ale vždycky jsem se do svého světa tak vžila, že jsem měla pocit, jako by kolem mě byla spousta lidí a dětí. Máma mě zmlátila, když zjistila, že je počmáraná zeď.

Já ji ale naslibovala hory doly, aby mi tam ty moje myši nechala. Díky nim jsem měla hromadu imaginárních kamarádů a nebyla sama. Dokonce jsem si stvořila i náhradní maminku, která mě hladila a vyprávěla pohádky.

Já doma neměla jedinou knížku, znala jsem je jenom ze školky. Hračky jsem taky neměla, pouze ostříhanou barbínu, kterou matka našla na pískovišti, a pár bábovek s kyblíkem po synovi od sousedky.

Jednou se ale matka překonala a k Vánocům mi koupila velkého plyšového krtka v kalhotkách s kapsami a do nich strčila čokoládové bonbóny. To byly nejhezčí Vánoce v mém životě a s Krtkem jsem spala ještě v pubertě…

Jakmile jsem začala chodit do školy, skončila i ta trocha dětství, kterou jsem měla. K povinnostem školáka přibyla péče o kuchyni, musela jsem dojít na nákup, uklidit, denně mýt podlahu. Taky se k nám nastěhoval strejda Michal.

Musím ale říct, že byl hodnější než máma. Nebil mě a dokonce se mě někdy i zastal. “Nebav se s ní, ona je úplně blbá,” okřikovala ho, když se snažil si se mnou povídat a já se krčila v koutě jako taška zapomenutých odpadků.

Michal mi koupil moji první opravdovou panenku. Byla jsem štěstím bez sebe a hýčkala si ji jako živou.

Měl lepší než máma

Jednou jsem ji zapomněla na zemi a máma do ní kopla takovou silou, že se jí ulomila noha. Strašně jsem brečela a matka mě ještě seřezala za to, že v bytě dělám nepořádek.

“Nech tu holku, už to přeháníš,” napomínal ji Michal a ona k němu hopkala a omlouvala se a hned otvírala láhev vína. “Dávej si tu pannu raději někam do koutku,” radil mi Michal a já ji pak ukládala do postýlky z kapesníků za gauč vedle svých nakreslených myšek.

To byla moje rodina. Ve škole jsem moc nestíhala. Doma se se mnou totiž nikdo neučil, nepomohl mi, a to je pak pro prvňáka těžké. Dnes si nemyslím, že bych byla hloupá, ale chybělo mi zázemí. Děti už psaly, mě ruka moc neposlouchala. A co teprve počty!

Strašně jsem se za sebe styděla – všichni byli lepší než já. Vlastně mě okolnosti utvrdily, že má máma pravdu – jsem blbá a nemožná. Nakonec utekl i Michal. Matka na mě řvala, že mě dá do děcáku, že už jsem jí vyštvala druhého chlapa.

Seřezala mě tak, že jsem byla samá modřina a z nosu mi tekla krev. Byl to takový kravál, že někdo v domě zavolal policii.

Matka mě zavřela do skříně a policajtům tvrdila, že jsem před chvílí odešla za kamarádkou a že se nic tak hrozného nedělo, jen jsem donesla pětku ze školy a ona mi nadávala. Nakonec odešli, asi byli rádi, že nemusí nic řešit.

Dítě hodné opovržení?

V baráku se na mě dívali s lítostí nebo s opovržením. Pro všechny jsem byla “socka” z druhého patra, jak jsem jednou zaslechla na chodbě.

Jedna sousedka mi občas podstrčila čokoládu, koláč nebo mě pozvala na švestkové knedlíky, jinak mě všichni obcházeli obloukem.

“Pojď Leničko, jsi taková hubená, cos měla k večeři?” ptávala se, ale já jsem se styděla, takže jsem jí tvrdila, že řízek nebo grilované kuře. Přitom to byly lahůdky, které jsem znala jen podle názvu. Můj domácí režim se po tomto incidentu ještě zostřil.

K večeři jsem dostávala už jen chleba a čaj a měla na starost vzorný úklid celého bytu. Nikde nesmělo být ani smítko, což denně máma kontrolovala s bílou rukavicí. Jakmile něco našla, vařečka měla hody. Když se nastěhoval Dušan, bylo mi třináct.

Byl to noční hlídač, takže jsme se úspěšně míjeli. Skoro se mnou nemluvil, bral mě jako bezejmennou posluhovačku, kterou jsem fakticky byla. Často jsem přespávala u kamarádek. Kolikrát si toho máma ani nevšimla.

“Táhni odtud, kdybych mohla vrátit čas, nikdy by ses nenarodila,” křičívala na mě. A tak jsem se snažila táhnout, jak to jen šlo. Základkou jsem prolezla s odřenýma ušima a hned o prázdninách po devítce jsem se od matky odstěhovala.

Mým domovem se stala ubytovna. To byla úleva! Už žádné nadávky a sloužení! Vůbec se mi po mámě nestýskalo. Když mi jednou za čas zavolala, nikdy to nebylo jen tak. Vždycky ode mě něco chtěla – peníze, pomoc… Nikdy ji nenapadlo, že by pomohla ona mně. A tak náš kontakt pomalu slábl, až ustal úplně.

Bojím se, že bude stejná

Můj Martin byl o pět let starší, dělal po stavbách a platil si vlastní pokoj na ubytovně. Já začala v kantýně mýt nádobí. Pro normální šestnáctiletou holku by to byl horor – ale já? Pohoda, klídek. Vždyť jsem byla za služku celý život a tady mi za to platili!

S Martinem dnes žiju patnáct let a máme se stále rádi. Ani nemůžu uvěřit tomu, že se mi podařilo hned napoprvé najít takového chlapa. Konečně cítím, že mě má někdo rád a záleží mu na mně. Je to úžasné, tohle jsem v dětství nikdy nepoznala.

Ze dvou platů jsme se dokonce zmohli na malý byteček – můj vlastní, ze kterého mě už nemůže nikdo vyhodit! Ten pocit je opojný a já si naše hnízdečko krásně vyšperkovala záclonkami, kytkami a obrázky na stěnách.

Byla bych fakt šťastná – nebýt jedné podstatné věci. Martinovi bylo čtyřicet a chce dítě. “Lenko, co kdybychom si pořídili sviště,” říká mi už několik let stále dokola.

“Prosím tě, to raději psa,” smála jsem se a před třemi lety mu pořídila k Vánocům malou čivavu. Má ji rád, ovšem ze svých plánů neustoupil. Já mám ale z představy dítěte a neustálého mumraje kolem něj panickou hrůzu. Vůbec v sobě necítím mateřské pudy.

Když nějaké brečí v tramvaji, jsem z toho tak nervózní, že raději vystoupím a počkám na jinou. Pořád vidím ty dvě nakreslené myši, co jsem měla v dětství za postelí, a mou matku, jak mě ponižuje a tahá za vlasy po podlaze.

Vždyť já nevím, jak se má správná máma chovat! Nechci, aby moje dítě zažilo to, co já. Na mateřství se prostě necítím. Co mám dělat? Bojím se, že se se mnou kvůli tomu Martin rozejde. A to by byl můj konec!

Lenka K.(36), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
5 minut čtení
Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života. Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
iluxus.cz
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
Společnost Luminox, švýcarská značka hodinek, které důvěřují příslušníci Navy SEALs, záchranáři a elitní dobrodruzi po celém světě, s hrdostí představuje další evoluci hodinek připravených pro mise: ř
Zapečená cuketa se slaninou
tisicereceptu.cz
Zapečená cuketa se slaninou
Můžete vynechat slaninu, čímž z tohoto pokrmu uděláte i skvělé jídlo pro vegetariány. Suroviny 2 menší cukety 100 g anglické slaniny 50 g tvrdého sýra sůl šlehačka prolisovaný česnek a byli
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
enigmaplus.cz
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
Chapadla, ostré zuby či démonické ryby bez tváře. Hlubomořská zóna Abysál je jedno z nejtemnějších míst na naši Zemi. Sluneční světlo sem neproniká a tak zde život probíhá ve věčné temnotě. Mohou se v
Baroni omezili práva nehodného krále
historyplus.cz
Baroni omezili práva nehodného krále
Král se tváří vznešeně, ale potají skřípe zuby. Historický dokument, jehož platnost právě stvrzuje přiložením své pečeti, mu nadiktovali vzbouřenci z řad vysoké šlechty, kteří o pár dní dříve obsadili Londýn. Anglie v roce 1199 truchlí i oslavuje současně. Tento svět právě opustil chrabrý král Richard Lví srdce (*1157), ale země vzápětí získává nového panovníka. Stává se
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
21stoleti.cz
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
Odstartovalo to v roce 1932 a trvalo další čtyři dekády. Americká Veřejná zdravotní služba (PHS) realizovala projekt zaměřený na studium syfilidy u Afroameričanů. Ty pak nechala desítky let trpět, aby
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
skutecnepribehy.cz
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama. Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada
Svrab je zase mezi námi
nejsemsama.cz
Svrab je zase mezi námi
Svědění, vyrážka, bezesné noci a nejasná diagnóza. Možná se nejedná o alergii, ale o svrab. Šíří se mezi námi takřka raketovou rychlostí. Co s ním? Je to kožní onemocnění, které je aktuálně na velkém vzestupu. Jak svrab vypadá, proč se tak rychle šíří, jak se chránit a co na něj skutečně zabírá? Proč se svrab vrací? Možná jste o něm slyšela z vyprávění
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
epochalnisvet.cz
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
Herec se svým kamarádem zastaví stopařce. Je to mladá dívka, co se prý potřebuje dostat domů. Jenže, když se auto přiblíží až k mostu, který vede do města, děvče zmizí, jako kdyby tu ani nikdy nebylo. Šlo snad u nějaký přelud, nebo třeba ducha, který věčně bloudí krajinou?   Když je hollywoodskému herci Keanu Reevesovi
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
nasehvezdy.cz
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
Internet a sociální sítě se pro herečku Janu Švandovou (78) stávají novou zábavou a herečka přiznala, že se do jejich objevování vrhá s nadšením. Sleduje, co se kolem děje, a přiznává, že si užívá
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
epochaplus.cz
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
Chytré české mozky daly světu už obrovské množství významných objevů, od těch notoricky známých, starých i stovky let, až po ty nové, o kterých jste možná ještě neslyšeli. Všechny vyjmenovat nedokážeme, ale provedeme vás abecedou těch, které zanechaly nesmazatelnou stopu. Lodě jezdí rychleji, rány se lépe hojí, fotografie už nejsou černobílé a táborníkům neteče do