Domů     Stromeček jsme už nedozdobili
Stromeček jsme už nedozdobili
4 minuty čtení

Když mi děti ke kulatinám pořídili počítač, myslela jsem, že se zbláznili. Ale jen díky těm novým technologiím se stal snad zázrak a já našla Václava.

Václav mi právě oznámil, že se mu podařilo sehnat krásný stromek. Smál se do telefonu celý nadšený, jak malý kluk. Určitě mu přitom také tak září oči. Úplně ho vidím před sebou. Ten jeho klučičí pohled v očích samé rarášky. Tak si ho pamatuju z dětství, když jsme ještě bydleli v jedné rodině.

Starší bráška

Když jsem se narodila, bylo Václavovi dva roky. Byl to můj nevlastní bratr. Můj otec byl rozvedený a Václava dostal do péče. Jeho matka se totiž o něj odmítla starat. To všechno jsem se dozvěděla až mnohem později.

Ale od chvíle, co jsem začala vnímat svět kolem sebe, byl v něm Václav. Můj ochránce a kamarád. Od samého začátku jsem si ho zamilovala, respektovala ho a byla na něj pyšná.

To tehdy, když jsem se před kamarádkami ve školce a později ve škole naparovala, že mám staršího bráchu.

Naše dětství skončilo

Bohužel naše krásné dětství nemělo příliš dlouhého trvání. Doma, co mi paměť sahá, byly mezi rodiči neustálé hádky. Moc jsme to s Václavem nechápali, ale bylo nám z toho úzko.

Většinou jsem si k Vaškovi zalezla do postele a tam jsme napjatě čekali, kdy se ta bouře přežene. Někdy to trvalo celé hodiny. A jednoho dne jsem přišla domů ze školy a táta tam nebyl. Odešel i s Václavem a já zůstala s mámou sama.

Naši se rozvedli a já tátu i Vaška vídala jen v soudem určený čas. A i to mělo brzy skončit.

Odjez bez návratu

Vašek se dostal na průmyslovku a mě čekala devátá třída. Táta nám chtěl udělat hezké prázdniny u moře v Jugoslávii. Na chvíli se trochu pootevřely hranice a cesta k Jadranu byla o něco málo složitější. Jenže moje matka řekla ne.

Jakoby něco tušila, prostě mě s otcem a Vaškem na prázdniny nepustila. Byla jsem z toho hrozně smutná, ale vůči máminýmu rozhodnutí také naprosto bezmocná. Rozloučila jsem se s tátou i bratrem a doufala, že mi vše po návratu budou vyprávět. Jenže žádný návrat se už nekonal.

Čekala jsem marně

Čas prázdnin rychle utekl, já nastoupila do školy a táta s Vaškem pořád nikde. Nepřijeli v očekávanou dobu a ani se neozývali. Přepadl mě hrozný smutek. Měla jsem o ně hrozný vztah a nevěřila jsem mámě, která mi říkala, že emigrovali a že to tušila.

Kdybych prý jela s nimi, tak už by mě nikdy v životě neviděla. Kéž bych mohla s nimi odjet, říkala jsem si tehdy. A mámě jsem začala zazlívat, že mě nepustila.

První zpráva po roce

Teprve za rok mi přišel od Vaška první dopis. Psal, že teď žije s v Torontu. Prý se už asi nikdy neuvidíme. Psal, že mu chybím, stejně i jeho kamarádi, ale že je to tam na druhé straně fantastické. Ten dopis mě strašně rozhodil.

V první chvíli jsem se chtěla sebrat a utéct jen tak s ruksakem na zádech do té svobody, tam za Václavem a tátou. Naštěstí jsem včas pochopila, že by to nebyl jednoduché, lépe řečeno, že je to ve skutečnosti vlastně nemožné. Přepadl mě strašlivý smutek.

Trápila jsem se mnoho měsíců. Moji bolest ještě zvyšovala ta skutečnost, že už jsem nikdy od Václava žádný dopis nedostala. Já mu sice psala pravidelně, ale nikdy nepřišla žádná odpověď.

Život šel dál

Chvíli mi to trvalo, než jsme tu bolest překonala. Nakonec jsem ale dostudovala, objevil se Zdeněk, můj manžel a život najednou dostal docela jiný spád. Se Zdeňkem jsme se odstěhovali až na druhý kkonec republiky, kde měl dobrou práci.

Já byla několik let doma s našimi třemi dětmi. A byla jsem celkem spokojená. .

Setkání po letech

Teprve teď v důchodu jsem tedy dostala počítač a měla dost času hledat v sítích. Neuvěřitelné se stalo skutkem a já objevila svého Václava. Brzy po prvním počítačovém kontaktu se rozhodl, že za mnou přijede. Žil nyní ve Francii.

Domluvili jsme se, že si uděláme takové Vánoce, jaké jsme znali z dětství. Byla jsem šťastná, že jsme se našli a že se rozhodl týden tady zůstat. Měla jsem ještě schované staré ozdoby. Jenže Václavovi se najednou udělala nevolno. Posadil se do křesla.

A jediné, co ještě stihl říct bylo: „Přál jsem si jednou umřít doma.“ Jeho přání se splnilo. Ale mi si nestihli říct tolik podstatných věcí.

Blažena D. (67), Dobříš

Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili, moje vlastní tělo vlastně napadá, ničí samo seb
3 minuty čtení
Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude chybět školní zvonek. Ten ostrý, protivný zvuk, co ukončoval hodiny a začínal přestávky. Celý život jsem učila na základní škole. Český jazyk a dějepis. Měla jsem ve třídě své království – tabuli popsanou křídou, štosy sešitů, a hlavně oči dětí, které na mně visely. Někdy z povinnosti, jindy se zaujetím. Ale byly tam. Byla tam odezva. I když jde o cizí lid
3 minuty čtení
Na nějaké zázraky jsem v životě nikdy nevěřila, do kostela nechodila. Ale život mě nakonec přece jenom přesvědčil, že se čas od času stávají i věci těžko uvěřitelné. Bylo mi skoro pětačtyřicet. V celém kraji nebyla živá duše, která by uvěřila, že se mi ještě podaří otěhotnět. Osobně jsem tomu rovněž nevěřila ani za mák. Bylo to vyloučeno už proto, že jsem po rozvodu žila sama. Za takových okoln
3 minuty čtení
Každé ráno si dělám čaj do dvou šálků. Jeden piju, druhý zůstává nedotčený. Možná to zní zvláštně, ale nějak mi to pomáhá. Jde o rituál, který zůstal, i když člověk, pro kterého byl určen, už nechodí v mém bytě, po tomto světě. Já bydlím sama v malém domku na konci vesnice, kde lišky dávají dobrou noc a pošťák se usmívá ještě dřív, než otevřu branku. Život tu běží pomalu, ale ne bez emocí. T
5 minut čtení
Po třiceti letech manželství, které jsem považovala za pevné, mi manžel Petr oznámil, že si našel jinou, a odstěhoval se. Odešel za ní a nechal mě samotnou. Nejen se zlomeným srdcem, ale i s hromadou dluhů, o kterých jsem neměla tušení. Moje rodina, kterou jsem milovala, se rozpadla, a já teď hledám sílu, jak začít znovu. Příliš mladí na lásku? S Petrem jsme se vzali velmi mladí a záhy js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
21stoleti.cz
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
Houby lysohlávky se řadí mezi pravé halucinogeny, neboť ovlivňují smyslové vnímáni i prožívání reality, a to díky obsahu účinné látky zvané psilocybin. Její použití u pacientů s rakovinou, kteří trpí
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
epochaplus.cz
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
Starý poutník putoval krajem, když najednou spatřil spoustu lidí, kteří cosi kutili na skále. „Co to děláte?“ zeptal se jich. „Budujeme hrad,“ zazněla odpověď. Muž v šoku kroutil hlavou. „To spíš z mojí poutnické holi vyroste strom, než by se vám podařilo na té holé skále něco takového postavit,“ prohlásil a na důkaz zapíchl svoji starou sukovici
Už to nejsem já
skutecnepribehy.cz
Už to nejsem já
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili,
Rezidence ve stylu glamour
rezidenceonline.cz
Rezidence ve stylu glamour
Inspirující myšlenkou designérky, která navrhla podobu interiéru luxusní rezidenční vily, bylo vytvořit neobvyklý okouzlující obytný prostor, připomínající elitní paláce prvorepublikových továrníků. Johana Picková i při samotné realizaci věnovala pozornost především detailům s velkým důrazem na dokonalé zpracování každého architektonického prvku. Pod jejím dohledem tak velmi rychle vzniklo dvoupatrové aranžmá plné rafinované elegance, jež svou sofistikovaností
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
nasehvezdy.cz
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
Obdivovatelé i přátelé Terezy Brodské (57) jsou v šoku z jejího rozhodnutí. Herečka totiž nedávno oznámila, že hodlá zcela zmizet ze sociálních sítí. Údajně ji k tomu přiměl fakt, že není úplně ne
Nepečený melounový dort
tisicereceptu.cz
Nepečený melounový dort
Nemusíte ani zapínat troubu a přitom vytvoříte jedinečný dort s lehkým melounovým želé, který bude zejména během horkých letních dnů příjemným osvěžením pro malé i velké strávníky. Potřebujete 1
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
iluxus.cz
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
Značka Zadig & Voltaire přináší novou kapitolu do své ikonické voňavé ságy THIS IS! a představuje dvě nové vůně, které jsou jako stvořené pro elektrizující letní noci. Duo THIS IS HER! BURNING LOV
Kouzla letního slunovratu
nejsemsama.cz
Kouzla letního slunovratu
Letní slunovrat, kdy 21. června je den stejně dlouhý jako noc, je tím nejlepším časem pro kouzelné rituály. Pokud chcete v tento magický čas čarovat, vyzkoušejte rituály s ohněm i bylinkami. Oslavte sílu slunce a přivolejte si pomocí magie obdobně silné štěstí. Slunovrat je příležitost k novým začátkům, k napojení na přírodu a k úžasné letní magii. Vyzkoušejte některý z rituálů a dopřejte si tento magický
Jan Kupecký maloval svou duši
epochalnisvet.cz
Jan Kupecký maloval svou duši
Jeden z nejvýznamnějších barokních malířů 17. a 18. století a vyhledávaný portrétista nejmocnějších osobností své doby byl hrdý Čech. Jen v Čechách většinu svého života vlastně vůbec nežil…   Kde se Jan Kupecký (1666–1740) narodil, není úplně jasné. Jeho rodiče pocházejí z Mladé Boleslavi, ale vzhledem ke svému protestantskému vyznání nemají doma právě na růžích
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí  se někdy Spravedliví soudci?
enigmaplus.cz
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí se někdy Spravedliví soudci?
Ačkoli druhá část našeho titulku vypadá jako povzdech nad stavem belgické justice, ve skutečnosti se týká krádeže části takzvaného Gentského oltáře. Ani po devadesáti letech není tento kriminální čin
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
historyplus.cz
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
Podpalubí lodi Kaiserin Elisabeth je přecpané trofejemi. Nechybí mezi nimi vycpaní tygři, orli ani opice. Námořníci sem přinášejí vypreparované klokany, pštrosy a koaly. Arcivévoda František Ferdinand d´Este se totiž na lodi plaví kolem světa a plní ji ulovenými zvířaty. Záhy mezi ně přibudou veverky, skunkové nebo medvěd grizzly… Arcivévoda František Ferdinand d´Este (1863–1914)
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
epochanacestach.cz
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
Asi kilometr od státního zámku Lemberk se nachází Zdislavina studánka pojmenovaná podle zdejší šlechtičny, která prý měla zázračné nadání uzdravovat nemocné. Voda prý pomáhá dodnes. Česká šlechtična svatá Zdislava (1220–1252) má podivuhodné schopnosti už jako dítě. Stále se prý modlí a chce se stát poustevnicí. Rodiče ji nicméně provdají za Havla z Lemberka (asi 1210–1254) a