Domů     Byla to dojemná středoškolská láska a dopadla velmi zvláštně
Byla to dojemná středoškolská láska a dopadla velmi zvláštně
7 minut čtení

Začínal únor, zima vrcholila, pršelo se sněhem a u nás doma se konaly zásnuby. Trochu mě to znepokojovalo, ti dva byli na manželství ještě příliš mladí.

Toho roku byla zima velmi dlouhá. Ale měly jsme s dcerou cosi, co nás drželo nad vodou: představu její brzké svatby. Plánovala ji na červen, měla si po maturitě brát spolužáka z gymnázia.

Byla to studentská láska, chodili spolu od prvního ročníku a záhy přišli s tím, že jsou si osudem souzeni a že se, jakmile dokončí školu, vezmou. Usmívala jsem se tomu, domnívala jsem se, že je to jen taková dětská láska.

Tehdy jsem už iluze neměla, s Haniným tatínkem jsme prožili krátký bouřlivý vztah, který skončil nikoli svatbou, ale krachem v době, kdy byl Haničce rok. Zůstala jsem na všechno sama, ale nestěžovala jsem si.

Tehdy jsem pracovala v místním zemědělském družstvu jako sekretářka, anebo spíš holka pro všechno. Nebyla to zrovna práce snů, avšak vůbec mi to nevadilo, občas tam bývala legrace.

Samozřejmě jsem si přála, aby se Hanička měla líp, aby vystudovala vysokou školu a stala se z ní dejme tomu paní učitelka. Ta její plánovaná svatba mě, abych řekla pravdu, trochu vyvedla z míry.

Ovšem na druhou stranu, když jsem viděla, jak jsou ti dva zamilovaní, dojímalo mě to.

Zvláštní nápadník

Byla jsem osamělá, protože mě muži zklamali. Zájem o mě celkem byl, poté, co se mi definitivně rozpadlo manželství, se sem tam nějaký ten nápadník našel, ale zpravidla nepříliš perspektivní. Jedním z nich byl i obecní blázen Joachim.

Asi se tak ve skutečnosti nejmenoval, ale nikdo mu neřekl jinak. Joachim trávil celé dny na návsi na jabloni, živá duše mu to nedokázala rozmluvit. Výjimku dělal jen v době, kdy bylo mrazivo.

Noci trávil v opuštěné hájence za vsí, topil si tam, a tak tam pravidelně hořelo. Pokaždé se jednalo jen o menší požár, který vždy hravě uhasil místní dobrovolný hasičský sbor.

Joachim za mnou někdy, když na to měl náladu, chodil jako pejsek a neustále vyzvídal, kdy si ho už konečně vezmu za manžela. Asi se těšil na to, že po svatbě bychom žili na jabloni dva. Takového ctitele byste také nechtěli.

Brala jsem to s humorem a nebála jsem se ho, ostatně nikdy nikomu neublížil. A nebyla jsem jediná, které se dvořil.

Dá se říci, že nabízel sňatek snad všem ženám z vesnice bez výjimky, včetně nejstarší obyvatelky obce, babičky požehnaného věku, které už klepala na dveře devadesátka.

Voda na Hromnice

Jak říkám, toho roku byla zima velmi dlouhá. Vzpomínám si, jak jsem na Hromnice pozorovala střechu naší staré stodoly, ze které crčela voda. Moje babička říkávala: Když na Hromnice voda ze střech teče, zima se dlouho povleče.

Moudrosti našich předků mě vždy fascinovaly, i tohle byla pravda. Pod stodolou bylo už málem jezero, k večeru zamrzlo. Smažila jsem řízky, protože dceřin přítel přišel žádat o ruku. Přinesl květiny, chválil řízky, ale něco se mi na něm nezdálo.

Cosi mu plavalo v očích, cosi, co nebudilo důvěru. Vybavilo se mi, že podobné oči měl truhlář z nedalekého městečka, který mi rok sliboval, že se rozvede, protože si s manželkou nerozumí. Nejenže se do roka nerozvedl, ale naopak, žena mu porodila dcerušku.

Nikdy jsem pak už na něj nepromluvila, byl to falešník a podvodník. Nápadně hezký, stejně jako tenhle mladíček, který se na Hromnice zasnoubil s mojí Haničkou. Bohužel.

Takový hezký pár

Jmenoval se Libor a Hana do něj byla k smrti zamilovaná. Dělali si plány, Libor měl dokonce po zesnulé babičce ve městě byt, a tak to vypadalo, že mladým nechybí už vůbec nic. Taková pěkná dvojice to byla, takový hezký pár.

V duchu jsem si vynadala za své pesimistické myšlenky. Ostatně když bude Hanička chtít studovat, může i jako vdaná. Zima se vlekla, Hanička se pilně učila na maturitu.

Maturitní ples v kulturním domě ve městě se vydařil, dcera v plesových šatech vypadala jako víla a jejímu budoucímu manželovi to také slušelo. Známí mi říkali, jaký je to nádherný pár a jaká to pro mě musí být radost.

Snad i byla, až do toho nešťastného dne, kdy Hana omdlela v mé kanceláři a já telefonovala pro záchranku. Dodnes si pamatuji, že to byl pátek. Všechno se seběhlo tak, že Hana odešla do školy, ale Liborova lavice zůstala prázdná.

Vzkázal, aby ho omluvili, že má asi chřipku, a tak raději zůstal doma. Dceři se na tom něco nezdálo. Chřipku? Ještě večer neřekl o chřipce ani slovo.

A tak se navzdory své pověstné svědomitosti vyplížila o velké přestávce ze školní budovy a šla se podívat, jak je to doopravdy.

Chřipka to nebyla

Našla Libora v posteli nikoli s chřipkou, ale se studentkou ze třetího ročníku. Později mi vyprávěla, že pak málem vběhla pod auto.

Zázrakem jí jel zrovna autobus domů do vsi, nepřítomně do něho nastoupila, dívala se na ubíhající krajinu a vlastně přesně nevědala, jak se jmenuje a kam jede. Když uviděla budovy družstva, vystoupila. Dovlekla se do mé kanceláře, kde se skácela k zemi.

Záchranka přijela překvapivě brzy, do dvou dnů Haničku z nemocnice pustili. Ale ještě týž večer na nemocničním lůžku mi stihla povědět, co se stalo. Ten bezcharakterní lump, který se s ní nedávno obřadně zasnoubil, ji podvedl. To mě zvedlo ze židle.

No to by byl tedy manžel! Nenapadlo mě nic jiného než namířit si to do bytu toho grázla. Zrovna pršelo s deštěm. Deštník se mi bude hodit, říkala jsem si. Zazvonila jsem na inkriminovaný byt a toho, kdo otevřel, jsem přetáhla vlhkým deštníkem.

Ve vzteku jsem zapomněla, že v objektu mohou být i jiní lidé, například Liborův otec. Když jsem zaznamenala jeho vyjevený výraz, zaburácela jsem: “Omlouvat se nebudu! Víte, co Libor provedl?” Zavrtěl hlavou a pozval mě dál.

Byli příliš mladí

Hněvivě jsem to na něj všechno vychrlila, nic jsem nevynechala. “A žádná svatba nebude!” křičela jsem. “To by to Hanička chytla, s takovým sukničkářem. Kde je? Držte mě, nebo ho zabiju!” Libor se zamkl v pokoji, příliš statečný tedy nebyl.

Jeho tatínek mě uklidnil horkým čajem s rumem, ne jedním. Když jsem se dostala z nejhoršího rozčilení, celkem rozumně jsme si povídali. Liborův otec mluvil o tom, že byl na kluka také sám, stejně jako já na Haničku.

Libor to prý neměl jednoduché, maminka mu zemřela, když byl ještě malý. Monolog uzavřel Liborův táta úvahou na téma, že ti dva byli podle jeho názoru na svatbu beztak příliš mladí, ale že si to neuvědomovali. Tiše jsem přiznala, že jsem si celou dobu myslela totéž.

Karlovy oči

Závěrem se mě Liborův táta zeptal, jestli mi může říkat Katko. Vytřeštila jsem oči, připadalo mi, že tohle do našeho rozhovoru vůbec nepatří a nemá to přece žádnou souvislost s tím, co se stalo.

Nejdřív jsem pokrčila rameny, potom jsem pochopila, že to není jen tak. Zejména ve chvíli, kdy mě pozval na večeři do zdejšího nejlepšího podniku, který se jmenoval Zámecká vinárna. A tak náš příběh skončil opravdu bláznivě.

Libor a Hanička se nikdy nevzali, ba naopak, stali se z nich k jejich úžasu nevlastní sourozenci, kteří spolu všechna ta léta velmi dobře vycházejí. Zato jsme se stali legitimními partnery my “staří”, tedy já a Liborův tatínek Karel.

Musím říci, že Karel v očích to podivné cosi, podle kterého se pozná nevěrník, nemá a nikdy neměl.

Kateřina C. (51), Rakovnicko

Předchozí článek
Související články
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fulnecký kostel. Energie pro tělo i duši
epochanacestach.cz
Fulnecký kostel. Energie pro tělo i duši
Město Fulnek v Moravskoslezském kraji se může pochlubit řadou historických památek, ale barokní kostel sv. Josefa mezi nimi zaujímá výjimečné místo. Říká se, že po jeho návštěvě se budete cítit nabití energií jako po hodině jógy! Historie kostela sahá do roku 1668, kdy byl ve Fulneku založen kapucínský klášter. Součástí komplexu je právě i kostel
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
historyplus.cz
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
Podpalubí lodi Kaiserin Elisabeth je přecpané trofejemi. Nechybí mezi nimi vycpaní tygři, orli ani opice. Námořníci sem přinášejí vypreparované klokany, pštrosy a koaly. Arcivévoda František Ferdinand d´Este se totiž na lodi plaví kolem světa a plní ji ulovenými zvířaty. Záhy mezi ně přibudou veverky, skunkové nebo medvěd grizzly… Arcivévoda František Ferdinand d´Este (1863–1914)
Splní mi někdy mé přání?
skutecnepribehy.cz
Splní mi někdy mé přání?
Když jsme se poznali, byl to akční muž a mně to imponovalo. Horské túry, cyklovýlety, běžky, věděla jsem, že s ním se nudit nebudu. Ataky že ne. Jen jsem tehdy ještě netušila, že jeho „akčnost“ bude jednou totálně určovat celý náš život. Dovolené nevyjímaje, takže u moře si s ním nikdy nelehnu. Ne, že bych byla lenoch Už od
Populace australských koal ničí epidemie chlamydií, pomůže očkování?
21stoleti.cz
Populace australských koal ničí epidemie chlamydií, pomůže očkování?
Roztomilý medvídek, který však rozhodně medvědem není, protože se jedná o vačnatce, je národní ikonou Austrálie. Jeho populace se však v posledních desetiletích snižují, ohrožuje je ztráta přirozeného
Teplý salát s kuřetem
tisicereceptu.cz
Teplý salát s kuřetem
Ideální jídlo, které stihnete připravit k večeři během chvíle. Zbytek si klidně můžete dát druhý den. Ingredience 4 ks kuřecího masa 1 lžíce olivového oleje sůl pepř 2 ks citronu Citronov
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Co způsobilo výbuch, který svět ještě neviděl?
enigmaplus.cz
Co způsobilo výbuch, který svět ještě neviděl?
Na Rujáně, největším německém ostrově na severu země v Baltském moři, se na konci roku 1944 schyluje k něčemu velkému. Za okamžik se zde má odehrát první atomový výbuch historie. [gallery ids="158
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
Kamikaze: Kdo byli piloti, kteří se řítili vstříc smrti?
epochaplus.cz
Kamikaze: Kdo byli piloti, kteří se řítili vstříc smrti?
Zvuk japonských letadel řítících se střemhlav k americkým lodím vyvolával u námořníků hrůzu. Nechápali, jak někdo může s takovou ochotou umírat. Považovali je za fanatiky, šílence, blázny. Japonské sebevražedné útoky z doby druhé světové války, známé jako kamikaze, se staly jednou z nejkontroverznějších a nejčastěji mytizovaných kapitol válečného konfliktu. Kdo ale tito piloti skutečně byli
Jennifer Lopez: Jak daleko zajde kvůli bývalému?
nasehvezdy.cz
Jennifer Lopez: Jak daleko zajde kvůli bývalému?
Už nezbývá mnoho a zpěvačka Jennifer Lopez (56) nejspíš spadne na úplné dno. Nejenže rozvod s hercem Benem Affleckem (53) začala rozpitvávat ve svých písních, nyní ve vyřizování účtů s bývalým evide
Jak mít lepší náladu bez použití léků?
nejsemsama.cz
Jak mít lepší náladu bez použití léků?
Se začátkem září se často pojí špatná nálada či úzkost, že prosluněné léto už končí. Jak se můžete udržet v psychické pohodě a tyto nepříjemné stavy zahnat? Osvědčeným, i když ne vždy oblíbeným způsobem, jak se zbavit úzkosti a stresu, je pravidelná fyzická aktivita. Důležité je provozovat takový sport, ze kterého budete mít radost. Mohou to být procházky, jízda na
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní