Rodiče odjeli k moři, a tak jsem měla volný byt. Asi si umíte představit, co mě napadlo.

Konec školního roku voní po růžích a po jasmínu, z té vůně se až točí hlava. Zejména když si vzpomenu na konec školního roku, když jsem chodila do třídy 3.B gymnázia.

Všechny holky zbožňovaly píseň Vítězslava Vávry Holky z gymplu, která o gymnazistkách vyprávěla s pochopením. Mají v hlavě trochu zmatek, zpívalo se v písničce. Jak přesné. V mé hlavě byl velký zmatek.

Rodiče odjížděli poslední týden v červnu do Rumunska, ale já jsem si postavila hlavu. Nikam nepojedu, jsem už velká na to, abych jezdila na dovolenou s maminkou a tatínkem.

Byla z toho rodinná bouře, chvíli to vypadalo, že nikam nepojedou, ale když jsem je posté ubezpečila, že jsem rozumná holka a vlastně dospělá, v srpnu jsem měla oslavit osmnácté narozeniny, rezignovali a začali balit. Vypadalo to, že mi opravdu uvěřili.

Jak to asi dopadne?

Což neměli dělat. Jakmile za nimi zaklaply dveře, už se o můj prázdný byt začal zajímat spolužák Kamil. Byla moje první láska, ohromná jako oceán. Zatím jsme se spolu jen vodili za ručičku, ale od posledního týdne v červnu si Kamil evidentně sliboval něco víc.

Jakmile rodiče zmizeli, uklidila jsem celý byt, udělala chlebíčky a připravila svoje oblíbené gramofonové desky. Kamil dostal za úkol přinést lahev červeného vína a dva pytlíky slaných brambůrků.

Byl večer, pomaličku se stmívalo, přinesla jsem dvě pečlivě vyleštěné skleničky a položila je na stůl do obýváku, kde dělaly společnost zapálené svíčce. Gramofon už hrál. Sedla jsem si do křesla a přemýšlela, jak to dnes asi dopadne.

Ticho prořízl ostrý zvuk zvonku. A ozvalo se i něco dalšího. Zběsilý štěkot.

Konec dýchánku

Zapomněla jsem říct, že doma spolu se mnou zůstal i další člen naší rodiny, kříženec vlčáka s bůhvíčím, jmenoval se Andy. K cizím lidem se choval hrozně. Kamila samozřejmě neznal. Když ho uviděl, pokusil se ho pokousat.

Kamil nadával a já jsem Andyho odvlekla do ložnice, kde jsem ho zamkla. Připadalo mi to jako hodně hloupý začátek romantického večera. Kamil nadával a trochu kulhal, to jak mu pes zaútočil na nohu. „Proč nemáte toho čokla vycvičenýho?“ ptal se udiveně.

Vypadalo to, že se místo očekávaného sbližování začneme hádat. Ale ani na to nebyl čas. Andy v ložnici strašně řádil, nelíbilo se mu, že je v bytě vetřelec. Na zeď tloukli sousedi a Kamilovi z rozčilení vypadla z ruky lahev a rozbila se.

To byl definitivní konec dýchánku. Dodnes s Kamilem, kterého jsem si vzala až tři roky po maturitě, vzpomínáme, jak nám ten náš vořech zkazil pro nás tak důležitý večer.

Iva N. (52), Pardubicko