Domů     Mého syna zabili v cizině
Mého syna zabili v cizině
5 minut čtení

Přežít vlastní dítě je naprosto šílené. Bohužel naši rodinu to poznamenalo jednou provždy. Teď se blíží Vánoce a nás všechny děsí, jak tohle vydržíme.

Je 2. listopadu, Dušičky, pošmourno, nevlídno. Na kraj padla hustá mlha a pod nohama nám klouže spadané mokré listí. Cesta na hřbitov je nekonečná. Každým krokem nám všem nohy těžknou a my jdeme stále pomaleji a pomaleji.

Už je to skoro rok, co jsme tudy kráčeli jako rodina poprvé bez Jendy. Ne, že by se chtěl z návštěvy hrobu mých prarodičů a své babičky ulít. Jít s námi prostě nemohl, protože to byl jeho vlastní pohřeb.

Jeník byl nejmladší

Měla jsem tři syny. Jako schůdky hezky po roce po sobě. Bylo to s nimi někdy dost náročné, protože se neustále o něco přetahovali, dohadovali. Ve skutečnosti se ale měli moc rádi a byli velmi poslušní všichni tři. Jeníček byl tak trochu mazánek.

Nejmladší, ale uměl se vždy ozvat a prosadit. I když máma miluje všechny své děti, každého má ráda trochu jinak a někdo musí být ten nejmilejší. Pro mě to byl Jenda.

Citlivá duše

I když byl ve všem docela úspěšný, vystudoval, uměl se prosadit v zaměstnání, byl ve skutečnosti velice citlivá duše. Nevypadal na to, ale já věděla jak snadné je ho zranit. Byl trochu jako porcelánový panáček, který se snadno může rozbít a rozsypat.

Měli jsme spolu krásný vztah a moc jsme si rozuměli. Byla jsem moc šťastná, když si našel Zuzanku. Tohle děvče se k němu náramně hodilo. Před rokem se zasnoubili a já se těšila, že bude brzy svatba.

Měli velké plány

Jenda a Zuzanka měli velké plány. Oba už dostudovali a našli si dobré zaměstnání. Podařilo se jim získat hypotéku a koupit si byt. Byl to tedy spíš byteček, ale oni byli přímo nadšení. Krásně si ho zařídili. A plánovali, že do dvou let by si pořídili miminko. Byla jsem moc šťastná a těšila se na vnoučátko.

Dostal dobrou nabídku

Potom ale syn dostal velice lákavou pracovní nabídku do ciziny. Měla to být vlastně taková tříletá pracovní stáž. Byl z toho nadšený. Už méně se radovala Zuzanka, ale měla Jendu moc ráda a byla ochotná počkat jak se svatbou, tak s miminkem.

Největší obavy jsem tehdy měla já s manželem. Bála jsem se jednak o syna, jak se mu bude dařit v cizím prostředí. A pak jsem taky měla tak trochu strach o jeho vztah se Zuzanou. Přece jen bych byla nerada přišla o tak prima snachu.

Rok uplynul jako nic

Jenda tedy na tu stáž odjel. Dařilo se mu dobře a byl tam spokojený. Postupně jsme si všichni za ním do Anglie udělali výlet. Přesvědčila jsem se tak na vlastní oči, že mu skutečně nic nechybí.

Zdálo se, že ijeho láska na dálku se Zuzankou drží dál pevně a neochvějně. Naposledy jsme se viděli koncem léta. Loučili jsme se u autobusu a Jenda sliboval, že přijede před Vánocemi rozhodně domů.

Vánoční přípravy

Ten rok jsem si na vánočních přípravách dala zvlášť záležet. Jeník byl rok pryč a já mu chtěla udělat s naší celou rodinou krásné svátky. Než nám zase na dlouho odjede do ciziny. Začala jsem proto péct všechny jeho oblíbené vánoční kousky cukroví.

Nakoupila jsem mu dárečky. Byl vždy radši, když dostal víc drobných dárků, než jeden velký a drahý. Už jsem se ho zkrátka nemohla dočkat. I Jendovi bratři pomalu začali žárlit a říkali, že mám také je a ne jen jednoho syna.

Marné čekání

Pak přišel den, kdy měl Jenda přijet. Čekali jsme na nádraží na autobus. Bylo u nás v rodině vždy zvykem, že jsme se hromadně chodívali loučit i vítat s tím členem rodiny, který právě odjížděl nebo přijížděl. Tentokrát jsme však čekali marně.

Autobus měl zpoždění, byli jsme celí promrzlí. A ke všemu jsme se ještě dozvěděli, že na syna čekali, ale k autobusu vůbec nedorazil, ani se neomluvil a jízdenku nevrátil. Bylo to nepochopitelné. Co se stalo? Zkusili jsme zavolat na Jendův mobil, ale byl vypnutý.

Nikdo nic nevěděl

Prožili jsme dvě bezesné noci. Nikdo nic nevěděl. Od známých Jendy jsme se dozvěděli, že z bytu odjel včas na autobus. Měl odjíždět kolem půlnoci. Bohužel dál už žádné informace nebyly a po Jendovi jakoby se slehla zem.

Ale nakonec ho přece jen našli, bohužel ne živého. Vůbec jsme tomu zpočátku nechtěli uvěřit. Dokud ho neuvidím na vlastní oči, tak to odmítám přijmout. Trvala jsem na svém, že pojedu do Anglie s manželem.

Strašlivé chvíle mého života

Identifikace byla mým nejotřesnějším zážitkem v životě. Ale na druhé straně jsem měla jistotu. I když naprosto šílenou jistotu. Dozvěděla jsem se také konečně, co se tenkrát stalo. Mého syna cestou na nádraží v jedné boční uličce přepadli.

Chtěli asi především jeho kufr a peníze. Bohužel můj syn byl zvyklý se bránit. Dělal mnoho let karate a byl v něm dobrý. Ti darebáci, co ho přepadli ale měli nůž, kterým ho pobodali. Jeho tělo pak schovali, vzali mu všechny věci včetně dokladů. Proto tak dlouho trvalo, než zjistila policie, o koho jde.

Můj život se změnil

Jistě, všichni mi říkají, že mám štěstí, že mám ještě dva syny a velkou rodinu. Jenže, co je to platné. Ta strašlivá rána v mém srdci se už nikdy nezahojí. Nevím, jak žít dál. Navíc jsme do naší rodiny přijali i Zuzanku, která je i rok po Jendově smrti sama.

Zatím žádného jiného muže nechce. Stále miluje Jendu, stejně jako my. Pomáháme jí splácet hypotéku na byt, který si s mým synem pořídili, určitě by si to tak přál.

Iveta H. (59), Pardubice

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé