Domů     Někdy se prostě stanou věci, které už nečekáte
Někdy se prostě stanou věci, které už nečekáte
5 minut čtení

Neměla jsem na partnery nějak štěstí. Než jsem potkala toho pravého. Myslím, že si ho zasloužím.

Skromnost stranou, tohle si vážně myslím. Já vlastně nikdy nečekala nějakého prince na bílém koni. Věděla jsem, že nežiju v pohádce a že se takové věci hodí spíše do romantických filmů, u kterých si pobulíme.

Chtěla jsem nějakého normálního chlapa, kdyby mi byl oporou, tím líp, ale stačilo, kdyby se s ním dalo žít.

Přišla záchrana

Nechtěla jsem zůstat na ocet, chtěla jsem, jako každá žena, mít rodinu, děti, aspoň trochu spokojený život. Jenže mi to dlouho nebylo dopřáno. Ivan vypadal jako Matuška zamlada a mě se líbily ty jeho uhlíkové oči a ta energie, která z něho sálala.

Že to byl omyl, jsem poznala už měsíc po svatbě. Pár let jsem čekala, že se změní, že snad vyroste. Mezitím se narodil Ivánek a třebaže jsem už Ivana skoro nesnášela, Ivánka jsem milovala od první chvíle, co se ozval na tomhle světě. Byl mojí záchranou.

Rozvod byl vysvobozením

Rozvod byla taková dlouhá otravná záležitost. Soudkyně jako by si na mě zasedla, že chci rozbít rodinu. Proč dělá rozvody, když nechce rozvádět? ptala jsem se v duchu pro sebe. Nechala bych jí Ivana i zadarmo, ať si s ním zkusí žít. Pak by asi mluvila jinak.

Jenomže on se jí evidentně líbil a já byla ta špatná. Nakonec nás rozvedla, asi ji to muselo stát hodně přemáhání.

Pár let sama

Skutečně jsem byla pár let sama, tehdy se ještě nedávaly děti otcům, což bylo moje štěstí. Ivánka bych Ivanovi nedala. Pak jsem potkala Staníka. Že já si nikdy nic dřív nerozmyslela, než jsem do toho šla. Zase omyl. Staník byl milý chlap. Až moc milý.

Pro víc žen. Ivánek mu říkal pro jistotu „Strejdo“ a u toho zůstalo rok, než jsem přistihla Staníka v mém bytě, jak si užívá s jinou. Nečekal, že se vrátíme od babičky tak brzo. Jenže Ivanek začal stonat, tak jsme se vrátili.

Já končím!

Když jsem Staníka vyhazovala, napadala mě slova, že jsem sama byla překvapená, že nějaké taková znám. Ženskou ale nesmíte ranit, jinak se z ní může stát raketomet. Staník byl rád, že z toho vyvázl s jedním kufrem na chodbě a několika krámy pod oknem.

Kdybych tenkrát nevětrala, abych se z toho šoku a ponížení vůbec mohla vydýchat, asi by měl sklenář tenkrát práci. Zapřísáhla jsem se, že s chlapama končím. Ivánek to i ve své pubertě chápal. Byla to pro něho škola, jak se nemá k ženám chovat.

Pak jsem si uvědomila, že by se mohl žen bát. Jenže si našel milou blonďatou Jarmilu a zamiloval se. Oddechla jsem si.

Léta všechno zahojí

Ve dvaceti se Ivánek oženil. „Je to moc brzo,“ varovala jsem ho spíš z obavy, zda ti dva se mají opravdu rádi. „Tobě bylo pětadvacet a vidíš, jak si dopadla,“ poznamenal syn smutně. Měl pravdu, věk ještě nemusí znamenat, že máte rozum.

Běžela léta s já se stala dvojnásobnou babičku. Jarmila zůstala pořád tou milou, jak jsem ji poznala. Brala jsem ji skoro jako dceru. Ivánkovi jsem nikdy nenadržovala, třebaže bych jako máma na to měla právo. Nechtěla jsem se jim montovat do života.

Moje zkušenosti mě dost varovaly. Pavlínka s Pavlíkem mi jako vnoučata stačila. Věnoval jsem jim veškerou energii. Na svoje trable s chlapama už jsem si ani nevzpomněla.

Příjemný společník

Chodívala jsem s vnoučaty na hřiště už odmalička. Všichni jsme se tam znali a jak děcka pomalu odrůstala, začalo se měnit i osazenstvo.

Pavlík už si s klukama hrál na koloběžkách na závodníky, Pavlínka ještě s ostatními holčičkami promenádovaly s kočárky a chlubily se navzájem jak je mají vymóděné.

Za nějaký ten měsíc už dětem nebude stačit hřiště ani park, budou mít zájmy, kam babička už moc nezapadá. Mají mě rády, ale vím, že ten čas přijde, říkala jsem si. Pak se na lavičce objevil usměvavý pán, kterého jsem n hřišti ještě neviděla. Sympaťák.

Dali jsme se do řeči a já zjistila, že je to velice milý společník. Vdovec, hlídá dceři vnuka, který právě cosi boří klukům na pískovišti. „Je ještě nemotora,“ poznamenal s úsměvem.

Láska na hřišti

Ještě několikrát jsme se na lavičce potkali a pořád mě bavil. Byl decentní a galantní. Žasla jsem, že takoví ještě existují. Pan Mirek mi začal s dovolením říkat Bětuško a mě to hřálo na duši. Takhle mi žádný z mých partnerů neříkal. Partnerů?

Já vlastně už tehdy jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že takového chlapa bych chtěla mít ve svém životě. Nečekala jsem, že bych se v mých letech mohla ještě zamilovat. A vidíte, žijeme spolu už deset let a pořád si máme o čem povídat.

Někdy mě Mirek jen tak drží za ruku v parku na jiné lavičce, kde tolik neběhají děti, a díváme se, jak za stromy zapadá slunce. Tiše vnímáme jeden druhého a je nám spolu krásně.

Myslím, že jsem si na stará kolena, jak to ještě říkala moje generace, tuhle lásku zasloužila.

Alžběta D. (61), Plzeň

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud