Domů     Moje vnučka do zvláštní školy nepatřila
Moje vnučka do zvláštní školy nepatřila
5 minut čtení

Moc jsem se snažila zabránit snaze poslat vnučku do zvláštní školy. Nikdo ale nevěřil, že bych něco zmohla. Musela jsem všechny přesvědčit o opaku stůj co stůj!

Moje dcera se založením rodiny moc nepospíchala. Ne, že by byla nějaká kariéristka, nebo že by o děti nestála. Jen měla stále něco důležitějšího na práci. Tu nějaké cestování po světě a potom zase zakládání jakéhosi dobrovolného spolku na ochranu lesů.

Prostě byla vytížená od rána do večera a na nějaký soukromý život neměla myšlenky. Táhlo jí na čtyřicet, když přišla domů s novinkou.

Vnučka byla moje sluníčko

„Mami, čekám dítě, ale jméno otce po mě nechtěj,“ oznámila mi dcera, jako by se nechumelilo. Nevěděla jsem, zda se mám rozčílit, nebo radovat, že konečně budu mít vnouče. „Myslela jsem, že budeš mít radost!

Ale když nemáš, odstěhuji se!“ křičela na mě ta moje dosud hodná holka dost hystericky. Nakonec jsme ji musela utěšovat a taky přemlouvat, aby nikam neodcházela. Také proč. Byt jsem měla velký a sama bych ho ani z důchodu neutáhla.

Takhle ji budu moct se vším pomoct. Naše malá Žofinka se narodila za dost dramatických okolností jednoho hodně deštivého rána. Vše bylo zahalené mlhou a šedí. Dcera tak tak stihla dojet do porodnice!

Na svět přišlo to nejkrásnější stvoření, jaké jsem si uměla představit! Velká modrá kukadla koukala zvědavě na svět, a když jsem si ji mohla poprvé pochovat, vykouklo zpoza mraků sluníčko.

Předháněli se v diagnózách

Brala jsem to jako dobré znamení! A nemýlila jsem se. Žofinka nám přinesla jen samou radost. Každý den strávený s ní byl pro mě požehnáním. „Mami, nezdá se ti, že je Žofka jiná, než ostatní děti?“ Zeptala se mě jednou dcera zamyšleně a já nadšeně souhlasila.

Samozřejmě, že byla jiná. Chytřejší, hezčí, milejší… Dcera mně zarazila: „Ale já to myslela úplně jinak. Myslím, že je nějak postižená. Možná má autismus nebo něco takového!“ Zůstala jsem na dceru koukat a nevěřila, že to, co vyslovila, myslí vážně.

„Naše Žofinka? A postižená?“ Dcera ale nedala pokoj a šla s Žofinkou k lékaři. Potom k dalšímu a potom ještě k jednomu. Diagnózy se sice různily, ale verdikt byl v podstatě podobný.

„Ta holka není v pořádku a do normální školy jít nemůže!“ přeložila mi dcera všechny ty závěry učených odborníků, ale já se s nimi nehodlala smířit.

Zdravý rozum se vytratil

Proč by tak chytrá holčička nemohla jít do první třídy s ostatními dětmi? Vždyť umí vyjmenovat snad všechny druhy ptáků a rostlin, zná vlajky států a recituje básničky jako na běžícím pásu… Ani ve školce si na ni nikdy nestěžovali.

Snad jim vadilo jen to, že si nehrála s ostatními dětmi. Nebyla tak říkajíc kolektivní… „A o to právě jde. Je sice chytrá, ale to není všechno. Musí do speciální školy, to je jisté!“ uzavřela dcera všechny naše dlouhé debaty a už s ní nebyla řeč.

Moje námitky, že speciální škola je jen jiný název pro zvláštní či pomocnou školu, nebrala v potaz. Nemínila jsem se s tím smířit, přestože mi všichni tvrdili totéž. Zašla jsem pro radu ke svojí staré, pětadevadesátileté učitelce.

Bydlela u svých dětí a byla stále čilá. Trpělivě mě vyslechla a podpořila v mém názoru. Prý, že dneska se na všechno dávají diagnózy a zdravý rozum chybí!

Návštěva u pana Čerta

Moje další kroky vedly na úřady, kde jsem si vyhádala konzultaci u nějakého školního inspektora. Měl snad deset titulů a tvářil se jako starý čert. Sama jsem se ho lekla, natož Žofinka, kterou jsem vzala tajně, aby dcera nevěděla, s sebou.

Už za týden totiž měla nastoupit do té své speciální školy a já stále doufala v zázrak! Pan Čert, jak jsem si ho v duchu pojmenovala, se mě nejdřív asi hodinu vyptával na všechno možné a potom si zavolal vnučku.

Neměla vůbec trému a svým chováním inspektora nadchnula. „Tedy, jsem dost překvapený. Čekal jsem něco úplně jiného, ale vy ale asi budete mít přece jen pravdu!“ řekl nakonec s lehkou nevolí a zatřásl hlavou, jako že jsem mu přidělala další starosti.

Já ale ocenila, že je čestný a netrvá na svém. A tak se Žofinka přece jen domohla první třídy v normální škole. Na zkoušku. S dětmi se moc nekamarádila, ale se všemi vycházela celkem dobře.

Měla jsem pravdu

Až na paní učitelku, která byla o všem informována. „Myslím, že se pan inspektor spletl. Odborníci na psychiatrii toho přece jen vědí víc!“ řekla mi jednou dost kousavě a ukázala prstem na Žofinku. Ta si hrála samotná v koutku hřiště. Nikoho si nevšímala.

„Vidíte? To přece není normální, jak se chová…“ pokračovala dál učitelka a ušklíbla se tak, že do mě vjel vztek. „Když se vám moje Žofinka nelíbí, může jít jinam!“ řekla jsem asi zbytečně hlasitě a hned se odebrala do ředitelny.

Hned od druhého dne byla vnučka přeřazena z áčka do béčka. Hodná a milá paní učitelka si ji od první chvíle oblíbila. Učinila z ní svoji pomocnici a občas jí dala slovo, když se probíralo učivo o přírodě. Žofinka získala potřebné sebevědomí a úplně rozkvetla.

„Mami, měla jsi pravdu, omlouvám se!“ řekla dcera, když v ruce držela vysvědčení z první třídy. Byly na něm samé jedničky!

Petra P. (62), Praha

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může