Domů     Mateřská láska ze mě udělala jiného člověka
Mateřská láska ze mě udělala jiného člověka

Nikdy jsem netoužila po tom být matkou, starat se o děti a o rodinu. Myslela jsem si, že budu strašná máma. Opak se ale stal pravdou, mateřská láska je opravdu mocná!

Od dětství jsem měla jasno. Odejdu z rodné vesnice, budu studovat a vybuduji si skvělou pracovní pozici. Odpoutat se od své rodiny se stalo pro mě nejsilnějším motorem k tomu, abych na sobě pracovala. Veškerý svůj volný čas jsem zasvětila jedinému cíli.

Dostat se na vysokou školu do Prahy a domů se už nevrátit. Tam už mě nikdy nikdo neuvidí! Říkala jsem si.

Představa, že bych se provdala za některého ze svých spolužáků a budovala si šťastnou rodinu s mnoha dětmi v některém z místních domků, bylo mou noční můrou.

Chtěla jsem do světa a kdyby to tehdy bylo jen trochu možné, zamířila bych do velkoměsta mnohem většího, než je to naše. V Praze jsem ale už zůstala…

Mocná šéfová

Byla jsem tahoun nejen jako student na vysoké škole, ale také v pracovním procesu. Po revoluci v roce 1989 jsem se nespokojila se svým dobrým postavením ve státním podniku, okamžitě jsem si založila tři firmy a vrhla se na podnikání. A i tam mi bylo přáno.

Stala jsem se železnou šéfovou, která seděla na několika židlích, a zvládala své podřízené. Byli jimi především muži. Musím sebekriticky říci, že jsem je nešetřila.

Tehdy jsem se musela hodně smát pořadu v televizi, ve kterém vystupovala jistá paní ředitelka a ptali se jí, jaké to je šéfovat mužům? Blondýna sklopila své andělské oči a kuňkla: „Všichni mě mají rádi, říkají mi Haničko…“ Bylo mi té holčičky líto.

To mě museli podřízení říkat paní ředitelko. Za intimní oslovení padaly pokuty nebo vyhazov. Nikdo nevěřil – a já sama nejméně ze všech – že by se ze mě někdy stala matka.

Neplánované!

Nemohla jsem pochopit, proč mě děti i přes to, jaká jsem byla, milovaly. Kde jsem na ně narazila, tam se ke mně hrnuly. A já, která jsem se nebála nikoho a ničeho, jsem z nich měla panickou hrůzu.

Můj dlouholetý kamarád, nesmírně vzdělaný a moudrý člověk, se v takových chvílích smál a říkal: „Ty budeš skvělá máma a děti to cítí. Ví, že na to máš nejen srdce, ale také sílu…“ Připadalo mi to šílené. Dnes se ale před tímto člověkem hluboce skláním.

Jak ukázal život, měl pravdu. Otěhotněla jsem neplánovaně a dítě nechtěla. Bylo to na nátlak rodiny a hlavně mého partnera, který na mě visel. Byl to můj podřízený a připomínala jsem mu zřejmě jeho matku.

Dominantní ženu, která vládla tvrdou rukou nejen otci, ale i dvěma synům. Přítel si mou krutovládu nejspíš masochisticky užíval. Už mi bylo pětatřicet a všichni se na moje dítě těšili. Jen já ne. Však jen počkejte! Říkala jsem si.

Budete hlídat, až se z vás bude kouřit. Hned po porodu se vrátím do práce. S touto představou jsem si mezi věci do nemocnice, když se chystal porod, přibalila notebook. Abych něčím užitečným vyplnila čas v porodnici…

Uzlíček neštěstí

Narodil se mi kluk jako buk. Tak se to aspoň zpočátku jevilo. Váha i míra a termín byly ideální. Byla jsem navzdory svému věku hned po porodu činorodá.

Poskakovala jsem po svém nadstandardním pokoji kolem počítače, protože jediný problém, co jsem měla, byly stehy, kvůli kterým jsem nemohla sedět. Jinak jsem se cítila plná síly.

Vedle pracovních záležitostí jsem stíhala telefonovat a úkolovat podřízené, kteří se na můj porod a mateřskou těšili nejvíce. V mezičase mezi prací mi přiváželi synka, kterého jsem se snažila kojit. Nezapírám, že jsem se toho malého drobečka bála.

Hlavně ať nebrečí! Říkala jsem si. Syn byl ke mně milosrdný. Spal a spal. Bylo to hodné miminko. Až podezřele apatické. Tak tomu bylo tři dny. Čtvrtý den ráno ke mně nakráčela dětská lékařka a v závěsu s ní další žena v bílém.

Z jejich výrazu jsem pochopila, že se něco děje. Lékařka mi vysvětlila, že nalezla u syna srdeční vadu. Nemohla prý stále přijít na to, proč ztrácí v noci teplotu. Až se to ukázalo. Můj syn si tři dny držel můj rytmus srdce!

Psycholožku nikdy!

Druhá žena, jak se vzápětí ukázalo, byla psycholožka. Kdybych se prý jako maminka zhroutila. Vedla ke mně krátkou řeč, ani nevím, co v ní bylo, a pak mi řekla, kde ji najdu. Syna přesunuli na speciální oddělení do inkubátoru. Měla jsem k němu přístup kdykoliv.

Bylo jasné, že si v nemocnici pobudu. Čekala ho různá vyšetření. Tu noc jsem nezamhouřila oči. Stála jsem u okna a dívala se na spící Prahu a na Vltavu. Usnula jsem až k ránu. Pravidelně jsem se chodila na syna dívat nejen tu noc, ale i přes den.

Ležel tam jako uzlíček neštěstí. Stála jsem nad ním i další noc a pak mě to napadlo: „Musí být v inkubátoru? Nemohu si ho vzít k sobě do postele?“ Sestra byla hodná. Řekla, ať si syna vezmu, pokud mi to nebude vadit.

Ale ať ho ráno přinesu před tím, než dorazí lékařka. Odnesla jsem si dítě, položila na sebe a poslouchala tichou hudbu z notebooku. Bylo mi jasné, že neusnu. Když začalo svítat, vyskočila jsem z postele. Sestra si už pro dítě šla. Společně jsme uložili syna na jeho místo v inkubátoru.

Lékařka nevěřila

Dětská lékařka syna prohlížela nečekaně dlouho. Až to bylo podezřelé. Stále dokola. Pak se na nás podívala a řekla: „Co jste s tím dítětem v noci dělaly?“ Sestra se očividně lekla.

Já ale, protože jsem od přírody a díky své práci ženský nebojsa, jsem odpověděla na rovinu. Přiznala jsem, že jsem přesvědčila sestru, aby mi syna půjčila do postele. Údiv v očích dětské lékařky se zvětšil. Po dramatické pauze vydechla s obdivem:

„ To je neuvěřitelné! To je úplně jiné dítě, než jsem viděla včera večer! Je fantastické, jak dítěti dokáže pomoct blízkost matky. Jestli na to máte sílu, spěte s ním, co nejvíce. Tím mu pomůžete víc, než my, lékaři!“ Tuto radu jsem si vzala k srdci.

Syn si svou dětskou postýlku neužil. Od té chvíle spal se mnou, a tak tomu bylo dlouhá léta. Vznikla tak mezi námi silná vazba, která se dá nazvat až telepatickou. Naše duše jsou spolu propojeny dodnes. I přes to, že syn nemluví, tak si rozumíme beze slov.

Lada M. (47), Plzeňsko

reklama
Související články
23.5.2024
Odstěhoval se do staré hájovny na kraji lesa, s nikým se nebavil, zamračený, zanedbaný a mrzutý. Byl to velice záhadný muž. Byl to místní podivín. Odstěhoval se z vesnice, která mu připadala asi příliš rušná, ač to byl zapadákov, do staré hájovny na kraji lesa. S nikým se nebavil, a když, tak jednoslabičně. Bylo mi jasné, že je to chlapík s tajemstvím, a babička mi to tajemství prozradila. B
22.5.2024
Můj první muž byl omyl. Ostýchám se to přiznat jen proto, že máme děti. Musela jsem si ho vzít z vděku. On byl vyučený, já jsem měla vysokou školu. Nijak neopovrhuji lidmi s nižším vzděláním, leč s mužem jsme měli jiné zájmy, byli jsme jiné povahy. On byl výbušný, já klidná. Proč jsme se tedy brali, říkáte si? Nebýt jeho, nebyl by tu Gustav kdysi jel kolem vážné nehody. Auto narazilo do m
22.5.2024
Moje dcera Hanička se ocitla v nelehké životní situaci. Je nemocná, a navíc ji trápí manžel. Jak já jako máma mohu pomoct? Vždy byla statečná a nechtěla od nikoho pomáhat. Bylo jedno, jestli šlo o vystřihovánky v dětství, nebo vymalování bytu v dospělosti. Teď mi to dochází. I za manželství si musela obstarat spoustu věcí, které spíš náleží mužům. „Mami, přestaň si už konečně dělat zbytečné sta
21.5.2024
Nedávno jsme oslavili pětadvacáté výročí svatby. V té chvíli by mě ani nenapadlo, že budu podávat žádost o rozvod a láska se promění v prach. Bylo to fantastické. Uspořádali jsme večírek pro naše blízké přátele. A protože bylo pěkné počasí, konal se na zahradě. Nechyběly květiny a nádherné dárky, úžasný dort, momenty plné emocí, úsměvů a přání. Láska na první pohled Potkali jsme se v posl
12.5.2024
Můžete se rozhádat, na řadu let ztratit. Pravé přátelství však vydrží. To naše s Danou však mělo velké šrámy. Bylo to ve školce. Pamatuji, jak jsem měla lakovky a ta copatá blondýnka mi je záviděla. Schválně mi šlapala na nohu zablácenou botou. Tehdy jsme se pohádaly. Ale pak jsme se potkaly i ve škole, a jelikož jsme se znaly, nějak jsme se skamarádily. Nerozlučné kámošky od školy V prvn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Magické MSG Sphere: Největší kulovitá stavba světa
epochalnisvet.cz
Magické MSG Sphere: Největší kulovitá stavba světa
Nová lasvegaská dominanta se pyšní hned dvěma světovými rekordy. Předně na světě nenajdete větší kulovitou stavbu a zároveň je fasáda MSG Sphere opatřena největší LED obrazovkou! Displej zabírá úctyhodných 54 000 metrů čtverečních, a tak by do kapsy strčil i pražský Václavák!   K začátkům této unikátní stavby se musíme vrátit do února 2018, kdy
Krémové houbové rizoto
tisicereceptu.cz
Krémové houbové rizoto
Provoňte ho aromatickými bylinkami, jako je rozmarýn nebo tymián. Ingredience 250 g kulatozrnné rýže 200 g hub, nejlépe hříbků 80 ml bílého vína 100 g másla 30 g šalotky 70 g parmazánu 6 l
Holubího reka nechali vycpat
historyplus.cz
Holubího reka nechali vycpat
Obránci francouzské pevnosti Vaux, střežící přístup k Verdunu, se už dlouho neudrží. „Tohle je naše jediná šance,“ říká velitel a vysílá jejich posledního poštovního holuba es žádostí o pomoc… Nezbývá než doufat, že holub Vaillant poselství doručí. Od 2. června 1916 Němci útočí na opevnění Vaux, střežící severovýchodní přístup k městu Verdunu. Major Sylvain Eugène Raynal (1867–1939) tuší,
Janis Joplin: Královna blues, která uhořela na hranici slávy
epochaplus.cz
Janis Joplin: Královna blues, která uhořela na hranici slávy
Drogy, sex a rock’n’roll. Život Janis Joplin, legendární zpěvačky s nakřáplým hlasem, která se stala ikonou hippies a symbolem ženské svobody, byl plný vášně, excesů a tragického konce v pouhých 27 letech.   Hudební svět ještě nestihl smířit se ztrátou Jimiho Hendrixe, a už 4. října 1970 truchlí znovu. Na předávkování drogami umírá v prokletém věku
Cyklická pentózofosfátová dráha chrání hostitele zároveň před patogenem i před vlastní imunitní reakcí
21stoleti.cz
Cyklická pentózofosfátová dráha chrání hostitele zároveň před patogenem i před vlastní imunitní reakcí
Nový článek Michaliny Kazek a Lenky Chodákové z Laboratoře molekulární integrativní fyziologie drozofily, který vyšel v prestižním časopise Plos Biology, ukazuje, jak důležité je pro organismy nastavi
Ničí si Farna zdraví kvůli penězům?
nasehvezdy.cz
Ničí si Farna zdraví kvůli penězům?
Zpěvačka Ewa Farna (30) je na vrcholu kariéry, a tak nechce vynechat ani jedno vystoupení, dokud vyprodává haly. To však znamená, že své tělo rozhodně nešetří. Málo spí a jídlo si koupí tam, kde to z
Sennheiser přináší technologie vlajkových lodí širšímu publiku
iluxus.cz
Sennheiser přináší technologie vlajkových lodí širšímu publiku
Společnost Sennheiser dnes oznámila zahájení prodeje nejnovějších plně bezdrátových sluchátek – Sennheiser Accentum True Wireless. Sluchátka vynikají mimořádnou ergonomií, hybridním aktivním potlačení
Tajemství berlínského podzemí: Je to labyrint plný duchů?
enigmaplus.cz
Tajemství berlínského podzemí: Je to labyrint plný duchů?
Síť podzemních tunelů a bunkrů pod hlavním městem Německa má především souvislost s obdobími druhé světové války a následné studené války, která rozdělila svět i samotný Berlín. Se zdejším podzemím je
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
nejsemsama.cz
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
Prodávala jsem různé předměty, většinou suvenýry z našeho města. Měla jsem ale i několik vzácných kousků z daleké ciziny. Ten člověk vstoupil do mého obchodu s orien­tálními předměty krátce po obědě. Nade dveřmi se rozklinkal malý zvonek a já vzhlédla očima od pultu v okamžiku, kdy muž vcházel. V tuto dobu do obchodu mnoho lidí nechodilo a já si toho člověka mohla lépe
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
skutecnepribehy.cz
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
Prodávala jsem různé předměty, většinou suvenýry z našeho města. Měla jsem ale i několik vzácných kousků z daleké ciziny. Ten člověk vstoupil do mého obchodu s orien­tálními předměty krátce po obědě. Nade dveřmi se rozklinkal malý zvonek a já vzhlédla očima od pultu v okamžiku, kdy muž vcházel. V tuto dobu do obchodu mnoho lidí nechodilo a já si toho člověka mohla lépe
Zoo Chomutov: Zahrada, ve které můžete i bydlet
epochanacestach.cz
Zoo Chomutov: Zahrada, ve které můžete i bydlet
Zoologická zahrada nebo přesněji Zoopark Chomutov se mezi českými zoo může pochlubit jedním prvenstvím. Je totiž sice jednou z nejmladších, ale současně svou rozlohou 112 hektarů největší českou zoo, téměř dvakrát tak velkou, než je ta pražská. Zakladatel a jeho velký sen Přitom tradice chovu zvířat na stejném místě pochází už z předválečného období. Ve zdejším městském