Tak dlouho mi šeptal sladké nesmysly, až jsem uvěřila. Jak jsem byla hloupá!

Když tak někdy v zaměstnání poslouchám stížnosti kolegyň na adresu jejich manželů, kteří jsou buďto líní, nebo nevěrní, v duchu děkuji bohu za svého muže. Před lety mi ho seslalo samo nebe. Je to poklad.

Trhala bych si vlasy, když si vzpomenu na příběh, který jsme si před svatbou prožili a který málem nedovolil té naší krásné pohádce, aby vůbec začala. Nebýt partnerovy tolerance a velkomyslnosti, žijeme každý zvlášť. Seznámili jsme se na taneční zábavě.

Bylo mi devatenáct, Radkovi o dva roky více. Láska na první pohled. Všechno báječně klapalo, říkali jsme si, jak je úžasné, že jsme jeden druhého našli, a tak brzy. No, možná až příliš brzy. Zřejmě jsem ještě nebyla na životní lásku dostatečně zralá. Čekala nás zkouška.

Říkal, že beze mě nemůže žít

Nechci se chlubit, ale tehdy jsem bývala to, čemu se říkalo „kočka“. Dlouhovlasá blondýna s modrýma očima a vyzývavou figurou. A tak si mě mimo jiné všiml i můj někdejší šéf. Pětatřicetiletý charismatický elegán, ženatý, dvě děti. Všiml si mě důkladně.

Začal se mi dvořit, vemlouval se, nosil květiny, dárky, tvrdil, že život beze mě nemá smysl a že to jeho manželka zaručeně pochopí. A já, husa hloupá, jsem tomu uvěřila. Snad to lze omluvit mým mládím. Bláznivě jsem se do nadřízeného zamilovala.

Tvrdil mi, že se rozvede a vezme si mě. Ohraná písniška, ale pro mě to byla božská slova. Oznámila jsem Radkovi, že je konec, že jsem poznala někoho, kdo je pro mě vším. Zoufalý Radek byl nucen se odstěhovat, aby uvolnil „hnízdečko“ mému šéfovi.

Možná se budete divit, ale šéf se v mém bytě skutečně objevil. S kufrem a sdělením, že definitivně odešel od ženy. Už jsem v duchu slyšela svatební zvony.

Žiji krásný život plný lásky

Jenomže nadřízený strávil v mém bytě jedinou noc. Brzy ráno jsem jej zastihla, jak pochoduje po kuchyni a vykřikuje, že tohle ženě a dětem přece nemůže udělat, že je nucen své rozhodnutí změnit. Vzal kufr a vrátil se k rodině. Onemocněla jsem z toho.

Ležela jsem v horečkách, nešťastná, oklamaná, podvedená. Blouznila jsem. Kdosi mě ošetřoval, vařil mi čaj, podával léky. Když horečky opadly, zjistila jsem, že je to Radek. Od mých rodičů se dověděl, jak vše dopadlo, a vrátil se, aby mi byl oporou.

Nikdy mi nic nevyčítal, nikdy se o té nešťastné záležitosti slovem nezmínil. Udělali jsme tlustou čáru. Tehdy jsem pochopila, jak je ryzí, velkorysý, chápavý. Za to, jak je můj život krásný, vděčím jen jemu.

A také tomu, že mi tehdy dokázal odpustit, ačkoli to pro něho jistě nebylo snadné.

Aneta, 52 let, Třebíč