Měla to být úplně normální dovolená u moře s kamarádkami. Taková dámská jízda. Že bych se zrovna tam mohla zamilovat, navíc do Itala, by mě ani ve snu nenapadlo…

Ubytování jsme měly zajištěné v malém penzionu. Když nás na recepci vítal vysoký opálený Ital, bylo mi jasné, že to bude jistě báječná dovolená. Brzy jsme zjistily, že se onen Ital jmenuje Marco a že v penzionu není pouze recepční, ale také synem majitele.

A taky, že je to velký svůdník, který rád flirtuje. Ale protože jsem já, ani kamarádky nebyly zadané, tak nám jeho pozornost a komplimenty rozhodně nebyly proti mysli. Navíc to byl opravdový fešák, který se hned tak nevidí.

Vysportovaný, vysoký, delší hnědé vlasy, které nosil stažené do culíku, a krásné hnědé oči. Při pohledu na něj mě napadla nejedna hříšná myšlenka.

Červená jako rak

První den dovolené jsem si jaksepatří užila. Vychutnávala jsem si koupání v moři i horké slunce, na které jsem se tolik těšila.

Jenže večer na pokoji jsem zjistila, že se rozhodně neopaluji do atraktivní bronzové barvy, ale naopak, že má kůže je rudá jako rak a na dotek děsně pálí a bolí.

Nechápala jsem, jak je to možné, protože jsem se svědomitě natírala krémem s vysokým ochranným faktorem. Teprve, když jsem zkontrolovala obal, odhalila jsem proč. Krém byl už tři roky prošlý!

V duchu jsem proklínala tetičku, která mi ho dala, a přemýšlela jsem, čím spáleniny zmírnit. Žádnou zklidňující pěnu nebo krém jsme s sebou neměly.

A tak jsem se vypravila na panem „Fešákem“, jak jsme mu s kamarádkami přezdívaly, jestli náhodou v hotelové lékárničce nemá něco na podobné případy.

Zůstala jsem na pokoji

Když Marco viděl moji račí barvu, neubránil se smíchu. Ani jsem se mu nedivila. Vypadala jsem opravdu komicky. Podíval se do lékárničky a našel tam chladivý gel s panthenolem.

Když mi ho podával, řekl mi, že má i domácí mastičku na spáleniny, kterou vyrábí jeho babička, a že mi ji příští den přinese. Tiše jsem poděkovala a odplížila jsem se do pokoje.

Bolestí jsem téměř nezamhouřila oko a druhý den by mě na pláž nedostali ani párem volů.

Zatímco kamarádky se vypravovaly na pláž, já jsem měla náladu pod psa, protože mi bylo jasné, s ohledem na to, jak dlouho se takové spáleniny hojí, že jsem si pokazila téměř celou dovolenou.

Přinesl mi léčivou mast

Četla jsem si knížku, kdy se najednou ozvalo klepání na dveře. Byl to Marco. Anglicky se zeptal, zda může jít dál. Odpověděla jsem, že ano. Vešel a v ruce držel malou zavařovací skleničku. Ihned mi došlo, že to je ten balzám, o kterém mluvil.

Marco se nabídl, že mi ošetří spálená záda a ramena. Vděčně jsem poděkovala. Mezitím, co mě Marco natíral, dali jsme se do řeči. Marco i já jsme mluvili slušně anglicky, takže náš rozhovor nenuceně plynul. Povídal mi hodně o své rodině.

Líbilo se mi, jaký má s rodiči a sourozenci blízký vztah. Více než jeho slova jsem však vnímala jeho doteky, které mi byly velice příjemné.

Milostné dobrodružství

Ten balzám od Marcovy babičky byl hotový zázrak. Během dne mě kůže přestala pálit a následující den jsem se probudila už s normální barvou. Rozhodla jsem se za Marcem zajít a jako poděkování jsem ho pozvala na večeři.

Po pár sklenkách vína bylo jasné, že pouze u večeře nezůstane. Tu noc jsme se oddali jeden druhému a zbytek dovolené jsme strávili spolu. Horké dny střídaly žhavé noci. Čas nemilosrdně plynul a nadešel den odjezdu. Oběma nám bylo jasné, že víc než letní láska se z toho může jen těžko vyvinout.

Napsala jsem mu

Myslela jsem si, že na románek s Marcem brzy zapomenu, ale ani několik týdnů po návratu domů jsem na Marca nedokázala přestat myslet. Jednou večer, když se mi po něm stýskalo, jsem si zadala jeho jméno na Facebooku.

Chvíli jsem se rozmýšlela a nakonec jsem mu poslala zprávu. Odpověď mi přišla během chvilky. Začali jsme si psát. Každý den jsme si poslali několik desítek zpráv. Podívali jsme si úplně o všem.

Brzy mi došlo, že jsem do Marca bláznivě zamilovaná a podle všeho i on do mě. Jenže, copak má takovýto vztah budoucnost?

Další léto plné lásky

I když se to zdálo nemožné, rok jsme s Marcem udržovali náš vztah prostřednictvím zpráv. Když přišlo další léto, bylo naprosto jasné, na jaké místo vyrazím. Užívali jsme si každičkou minutu, kdy jsme byli spolu. Nehnuli jsme se od sebe na krok.

Dlouhé procházky po pláži střídaly romantické večeře a noci plné vášně. Když jsme se po deseti dnech loučili u autobusu, neplakala jsem. Byla jsem šťastná. Vždyť jsem našla svou spřízněnou duši. Některým lidem se to nepodaří za celý život.

Osudové rozhodnutí

Ještě než jsem dojela domů, uvědomila jsem si, že Marca miluji a nechci ho ztratit. Rozhodla jsem se, že všechno vsadím na jednu kartu.

Vypověděla jsem nájemní smlouvu na byt, v práci dala výpověď, rozdala a prodala jsem všechny věci, které by nešly přestěhovat. Nejtěžší ale bylo, vysvětlit své rozhodnutí rodině a blízkým.

Chvíli si mysleli, že jsem se zbláznila a ženu se jako šílená za dovolenkovou láskou. Nakonec mě ale pochopili a pomohli mi vyřídit všechny doklady.

Itálie je můj domov

Cestou do Itálie jsem pochybovala, zda jsem udělala správné rozhodnutí, ale jakmile jsem uviděla Marca, který dojetím jen stěží zadržoval slzy, pochopila jsem, že jsem udělala dobře.

Nastěhovala jsem se k Marcovi a seznámila se s celou jeho rodinou, která mě přijala s otevřenou náručí. Začala jsem pracovat v rodinném penzionu a naučila jsem se italsky. Teď už žiju v Itálii dvanáct let, s Marcem jsme už dávno manželé a čekáme třetí dítě.

Ilona J. (45), Itálie