Domů     Má svatba skončila hroznou rvačkou
Má svatba skončila hroznou rvačkou
6 minut čtení

Asi jen málokdo si dovede představit jaké peklo nastalo, když jsem doma představila svého snoubence. Nebyl jím totiž nikdo jiný, než jediný syn největšího rivala mého tatínka.

Dnes, když se dívám zpátky, musím se vlastně už jen smát. Pravdou však je, že tehdy mi do smíchu ani trochu nebylo a měla jsem strach, co nám budoucnost přinese. Prožila jsem si totiž vztah jako vystřižený z dramatu o Romeovi a Julii.

Ke své tehdejší smůle jsem se zakukala do největšího lumpa ve městě, který byl navíc synem majitele konkurenčního pekařství mých rodičů.

Ačkoli my jsme měli obchod na jednom konci a Hellerovi zas na druhém, považovali se naši otcové odjakživa za nesmiřitelné rivaly. Co si budeme povídat, na jedno malé město byly dvě pekařství zkrátka příliš.

Obě ale měly dlouho tradici a ani jeden z majitelů nehodlal přistoupit na jakoukoli dohodu. A tak si tihle dva dělali neustálé schválnosti, podrazy a jiné nepěkné věci. Od začátku mi bylo jasné, že našemu vztahu ani jedna rodina nebude nijak zvlášť nakloněna. Vzdát jsme se nehodlali, ale na válku takových rozměrů jsme připraveni nebyli.


Vyhrožovali nám vyděděním

V okamžiku, kdy prasklo, že se s Vladimírem scházíme, nastalo nám doma hotové peklo. Jeden jak druhý jsme poslouchali, že jsme ostudou rodiny a že pokud vztah neukončíme, nejsme už víc dětmi svých rodičů.

Několikrát také padla zmínka o tom, že budeme vyděděni a nedostaneme od našich podnikavých otců ani halíř. Já jsem měla oporu alespoň v mamince, která se vždycky snažila situaci uklidnit a vrátit do našeho domu harmonii.

Vladimír byl ale doma jako mezi mlýnskými kameny. Několikrát jsme si už říkali, že se raději rozejdeme, aby byl klid. Největší krizi jsme prožívali po té, co se naši otcové poprali v hospodě jako malí kluci a zničili téměř veškeré vybavení.

Všem ve městě byli pro smích, lidé si na ně ukazovali prstem a začali si o jejich žabomyších válkách vyprávět vtipy. Pro mého otce to bylo neskutečné ponížení, považoval se totiž za váženého občana města a ne za veřejného kašpara.


O svatbě nechtěli nic slyšet

Když mě Vláďa požádal o ruku, byl to pro mě důkaz, že si za naším vztahem stojí a bude o něj bojovat do posledního dechu. Sebral dokonce veškerou odvahu a pokusil se, jak se sluší a patří, zajít za mým otcem pro požehnání.

Ten ho ale už ve dveřích přetáhl svou dubovou vycházkovou holí a vyhodil ho, čímž samozřejmě ještě více podpořil nenávist mezi rodinami. A aby si tatínek pojistil, že se třeba nevdám tajně bez jeho svolení, zašel za starostou a zakázal mu nás oddat.

Pomalu mi docházel dech a svěřila jsem se mamince, že takhle už dál nemůžu ani já ani pronásledovaný Vladimír a že společně utečeme. To ji strašně vyděsilo a okamžitě se vydala tatínkovi domluvit, aby se začal chovat jako dospělý člověk.

Zprvu nechtěl o svatbě ani slyšet, ovšem představa, že mu uteče jediné dítě, ho přiměla se sebezapřením tedy svolit. Podobně to probíhalo i na druhé straně u Vladimíra.


Ostuda jakou město nezažilo

Myslet si, že všechno proběhne bez problémů by bylo tehdy asi dost bláhové, přesto jsem v to tajně doufala. Už během příprav na svatbu došlo na hádky a urážky. Tu kvůli dortu, tu kvůli koláčkům či pohoštění.

Otcové se neustále předháněli, kdo toho víc zařídí nebo kdo bude vůči nám štědřejší. Když jsem v den své svatby ráno vstávala, měla jsem divný pocit kolem žaludku. Maminka se smála a říkala, že takovou ostudu město ještě nezažilo.

Byla totiž přesvědčená, že se příbuzenstvo porve ještě před tím, než si navlečeme prstýnky. Bohužel nebyla vůbec daleko od pravdy. První strkanice na nás čekala už při odjezdu do kapličky, kdy se ti dva nemohli dohodnout, čí vůz pojede v koloně jako první. A to byl jen začátek.


Nezůstal kámen na kameni

Obřad proběhl až na občasné dramatické zakašlání z řad nespokojených příbuzných celkem v klidu. Maminky plakaly dojetím, zatímco tatínkové po sobě nenápadně pošilhávali a nejspíš kuli další pikle.

Řekli jsme si své ano, navlékli prstýnky a vykročili pravou nohou do nového společného života. V překvapivém klidu jsme se přesunuli o pár metrů dál do hospůdky, kde měl proběhnout oběd a následné veselí.

Jakmile se ale hosté a rodina usadili ke stolům, postavili se téměř naráz oba naši otcové a chtěli přednést svůj připravený proslov.

Nedokázali se však dohodnout, kdo začne první, což nejdřív vyvolalo divokou hádku nad dortem, která se volně rozvinula ve strkanici a následně v pěstní souboj. Svatebčané chvíli váhali, zda je to součást programu nebo nechtěná kulturní vložka.

Nejprve se přihlížející hosté snažili ty dva odtrhnout, když však schytali také pár ran, bili se s nimi. Postupně se přidávalo více a více hostů až to v sále vypadalo jako bojišti za války. Nic nezůstalo na svém místě.


Zklidnila je až studená sprcha

Vzduchem létaly židle, stoly byly sem tam bez nohou a po zemi se válely střepy z talířů a sklenic. Naše rodiny se na svatbě servaly zkrátka jako koně.Zoufalý hospodský zavolal na pomoc kamarády z dobrovolných hasičů a ti rváče pěkně zchladili vodou z rybníka.

Jak tam tak všichni stáli mokří jako myši, koukali jeden po druhém a hledali zřejmě způsob, jak omluvit své naprosto otřesné chování. Já plakala, maminka křičela a tatínek si ždímal rukávy. Takhle jsem si svou svatbu tedy nepředstavovala.

Všichni se nakonec rozešli domů s ostudou na krku. Horké hlavy našich otců se zklidnily až po letech, kdy se nám narodily děti. Zřejmě se jim nechtěli rvát i na narozeninových oslavách…


Marie V. (70), České Budějovice








Související články
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
2 minuty čtení
Celé roky jsme žili s tím, že se naše dcera narodila předčasně. Ale co když ne? Co když je jejím otcem někdo jiný? Je směšné, co dokáže život vymyslet. Byla to jen krátká záležitost. Flirt! Krátký románek s kolegou, který byl ženatý. Nečekala jsem od toho nic! Jen vášeň! Až se objevil můj budoucí muž. Během měsíce jsem ukončila vztah s kolegou a začala žít s mužem, do kterého jsem se zamilovala
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.