Domů     Má svatba skončila hroznou rvačkou
Má svatba skončila hroznou rvačkou
6 minut čtení

Asi jen málokdo si dovede představit jaké peklo nastalo, když jsem doma představila svého snoubence. Nebyl jím totiž nikdo jiný, než jediný syn největšího rivala mého tatínka.

Dnes, když se dívám zpátky, musím se vlastně už jen smát. Pravdou však je, že tehdy mi do smíchu ani trochu nebylo a měla jsem strach, co nám budoucnost přinese. Prožila jsem si totiž vztah jako vystřižený z dramatu o Romeovi a Julii.

Ke své tehdejší smůle jsem se zakukala do největšího lumpa ve městě, který byl navíc synem majitele konkurenčního pekařství mých rodičů.

Ačkoli my jsme měli obchod na jednom konci a Hellerovi zas na druhém, považovali se naši otcové odjakživa za nesmiřitelné rivaly. Co si budeme povídat, na jedno malé město byly dvě pekařství zkrátka příliš.

Obě ale měly dlouho tradici a ani jeden z majitelů nehodlal přistoupit na jakoukoli dohodu. A tak si tihle dva dělali neustálé schválnosti, podrazy a jiné nepěkné věci. Od začátku mi bylo jasné, že našemu vztahu ani jedna rodina nebude nijak zvlášť nakloněna. Vzdát jsme se nehodlali, ale na válku takových rozměrů jsme připraveni nebyli.


Vyhrožovali nám vyděděním

V okamžiku, kdy prasklo, že se s Vladimírem scházíme, nastalo nám doma hotové peklo. Jeden jak druhý jsme poslouchali, že jsme ostudou rodiny a že pokud vztah neukončíme, nejsme už víc dětmi svých rodičů.

Několikrát také padla zmínka o tom, že budeme vyděděni a nedostaneme od našich podnikavých otců ani halíř. Já jsem měla oporu alespoň v mamince, která se vždycky snažila situaci uklidnit a vrátit do našeho domu harmonii.

Vladimír byl ale doma jako mezi mlýnskými kameny. Několikrát jsme si už říkali, že se raději rozejdeme, aby byl klid. Největší krizi jsme prožívali po té, co se naši otcové poprali v hospodě jako malí kluci a zničili téměř veškeré vybavení.

Všem ve městě byli pro smích, lidé si na ně ukazovali prstem a začali si o jejich žabomyších válkách vyprávět vtipy. Pro mého otce to bylo neskutečné ponížení, považoval se totiž za váženého občana města a ne za veřejného kašpara.


O svatbě nechtěli nic slyšet

Když mě Vláďa požádal o ruku, byl to pro mě důkaz, že si za naším vztahem stojí a bude o něj bojovat do posledního dechu. Sebral dokonce veškerou odvahu a pokusil se, jak se sluší a patří, zajít za mým otcem pro požehnání.

Ten ho ale už ve dveřích přetáhl svou dubovou vycházkovou holí a vyhodil ho, čímž samozřejmě ještě více podpořil nenávist mezi rodinami. A aby si tatínek pojistil, že se třeba nevdám tajně bez jeho svolení, zašel za starostou a zakázal mu nás oddat.

Pomalu mi docházel dech a svěřila jsem se mamince, že takhle už dál nemůžu ani já ani pronásledovaný Vladimír a že společně utečeme. To ji strašně vyděsilo a okamžitě se vydala tatínkovi domluvit, aby se začal chovat jako dospělý člověk.

Zprvu nechtěl o svatbě ani slyšet, ovšem představa, že mu uteče jediné dítě, ho přiměla se sebezapřením tedy svolit. Podobně to probíhalo i na druhé straně u Vladimíra.


Ostuda jakou město nezažilo

Myslet si, že všechno proběhne bez problémů by bylo tehdy asi dost bláhové, přesto jsem v to tajně doufala. Už během příprav na svatbu došlo na hádky a urážky. Tu kvůli dortu, tu kvůli koláčkům či pohoštění.

Otcové se neustále předháněli, kdo toho víc zařídí nebo kdo bude vůči nám štědřejší. Když jsem v den své svatby ráno vstávala, měla jsem divný pocit kolem žaludku. Maminka se smála a říkala, že takovou ostudu město ještě nezažilo.

Byla totiž přesvědčená, že se příbuzenstvo porve ještě před tím, než si navlečeme prstýnky. Bohužel nebyla vůbec daleko od pravdy. První strkanice na nás čekala už při odjezdu do kapličky, kdy se ti dva nemohli dohodnout, čí vůz pojede v koloně jako první. A to byl jen začátek.


Nezůstal kámen na kameni

Obřad proběhl až na občasné dramatické zakašlání z řad nespokojených příbuzných celkem v klidu. Maminky plakaly dojetím, zatímco tatínkové po sobě nenápadně pošilhávali a nejspíš kuli další pikle.

Řekli jsme si své ano, navlékli prstýnky a vykročili pravou nohou do nového společného života. V překvapivém klidu jsme se přesunuli o pár metrů dál do hospůdky, kde měl proběhnout oběd a následné veselí.

Jakmile se ale hosté a rodina usadili ke stolům, postavili se téměř naráz oba naši otcové a chtěli přednést svůj připravený proslov.

Nedokázali se však dohodnout, kdo začne první, což nejdřív vyvolalo divokou hádku nad dortem, která se volně rozvinula ve strkanici a následně v pěstní souboj. Svatebčané chvíli váhali, zda je to součást programu nebo nechtěná kulturní vložka.

Nejprve se přihlížející hosté snažili ty dva odtrhnout, když však schytali také pár ran, bili se s nimi. Postupně se přidávalo více a více hostů až to v sále vypadalo jako bojišti za války. Nic nezůstalo na svém místě.


Zklidnila je až studená sprcha

Vzduchem létaly židle, stoly byly sem tam bez nohou a po zemi se válely střepy z talířů a sklenic. Naše rodiny se na svatbě servaly zkrátka jako koně.Zoufalý hospodský zavolal na pomoc kamarády z dobrovolných hasičů a ti rváče pěkně zchladili vodou z rybníka.

Jak tam tak všichni stáli mokří jako myši, koukali jeden po druhém a hledali zřejmě způsob, jak omluvit své naprosto otřesné chování. Já plakala, maminka křičela a tatínek si ždímal rukávy. Takhle jsem si svou svatbu tedy nepředstavovala.

Všichni se nakonec rozešli domů s ostudou na krku. Horké hlavy našich otců se zklidnily až po letech, kdy se nám narodily děti. Zřejmě se jim nechtěli rvát i na narozeninových oslavách…


Marie V. (70), České Budějovice








Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud