Domů     Říkali mi: Odjeď, dokud můžeš
Říkali mi: Odjeď, dokud můžeš
6 minut čtení

Všichni lidé, které jsem v tom podivném zapadlém městečku potkala, mě varovali, abych se tam dlouho nezdržovala. Dodnes lituji, že jsem je neposlechla…

Před dvěma měsíci jsem si udělala výlet do Polska, do Varšavy. Jela jsem tam na několik dní za kamarádkou. Při zpáteční cestě jsem míjela jedno malé městečko, které mně čímsi učarovalo. Bylo na samé hranici České republiky a Polska. Musela jsem zastavit a jít se do jeho křivolakých uliček podívat.

Zatuchlé městečko

Procházela jsem jím a nechápala, proč mě do svých útrob tak vtahuje. Městečko, nebo spíše vesnička, se ničím zvláštním nevyznačovalo. Snad jen tím, že se zdálo být mimořádně ošklivé a na první pohled opuštěné.

Domy i ulice byly zanedbané, silnice rozbité a špinavé. Rozhlédla jsem se kolem sebe a povzdechla jsem si. Kéž by tu byla alespoň nějaká hospůdka, napadlo mě. Od rána jsem nejedla a měla jsem hlad jako vlk. Šla jsem dál a pak jsem konečně uviděla místní lokál.

Venkovní tabule slibovala domácí jídlo, krajské speciality a moučníky jako od babičky. Směle jsem stiskla kliku a vstoupila do lokálu.

Místní hostinec

Uvnitř už to tak hezky nevypadalo. Jednalo se o obyčejnou vesnickou putyku se stěnami zčernalými od cigaretového kouře, nasycenou alkoholovým odérem. U jednoho rohového stolu sedělo několik štamgastů.

Kdybych nebyla tak hladová, otočila bych se ve dveřích a běžela pryč, ale žaludek si žádal jídlo, tak jsem směle zamířila k prázdnému stolu na konci místnosti.

Podivná varování

O pár minut později se ke mně přiloudal číšník. „Co si dáte?“ zeptal se znuděným hlasem. „Jaká je denní nabídka?“ opáčila jsem. „Gulášovka, tlačenka, utopence, smažený řízek a jablečný závin.“ Objednala jsem si gulášovou polévku s chlebem.

Zatímco jsem čekala na jídlo, rozhlížela jsem se kolem. „Co vás do našeho městečka zaválo?“ zeptal se jeden ze štamgastů. „Jste tu na návštěvě?“ přidal se druhý. „Jenom projíždím,“ řekla jsem neurčitě.

„Radil bych vám, abyste se tu moc dlouho nezdržovala,“ řekl s vážným, až znepokojivým výrazem ve tváři další. I když jsem mu vůbec nerozuměla, slabě jsem přikývla. V tu chvíli přede mě číšník postavil jídlo a konverzace skončila.

Posílali mě pryč

Když jsem snědla polévku, která naštěstí lépe chutnala, než vypadala, zaplatila jsem a zvedla jsem se k odchodu. Už jsem byla u dveří, když mě cosi donutilo, abych se ještě otočila. Ani ne metr ode mě byl jeden ze štamgastů. „Věřte mi,“ řekl.

„Opravdu bude lepší, když rychle pojedete pryč.“ „Ale proč?“ nechápala jsem. „Zdržovat se tady není pro vás bezpečné,“ prohodil, načež se otočil a šel si sednout zpátky ke stolu. Pokrčila jsem rameny a s hlavou plnou otazníků jsem lokál opustila.

Ztratila jsem se

Procházela jsem pustým městečkem a hlavou mi vrtalo, co všichni mají. Proč mi každý radí, abych odjela? Co se tu stalo? Šla jsem zamyšleně nějakou dobu, až jsem se ocitla na malém náměstí, ze kterého vedlo několik uliček. Rozhlédla jsem se kolem sebe.

Nikde ani živáčka. Nevěděla jsem, kudy jít dál. Neměla jsem ponětí, jak jsem se tam ocitla a jak se dostanu zpátky k autu. Když jsem si uvědomila, že jsem se nejspíš ztratila, zachvátila mě malá vlna paniky.

Záhadný muž

Bezradně jsem stála na místě a zvažovala, jakou cestou se vydat, když jsem na protější straně náměstí uviděla stát muže. „Haló,“ zavolala jsem a zamávala na něj. Nejspíš mě neviděl, ani neslyšel, protože se náhle otočil a zmizel v jedné postranní uličce.

Jelikož to byl jediný člověk, kterého jsem během procházky potkala, dlouho jsem se nerozmýšlela a rozběhla jsem se za ním. „Pane,“ volala jsem za běhu. „Prosím, zastavte se. Potřebuji se vás na něco zeptat.“ Muž však nezastavil, ani nezpomalil.

Spíš se mi zdálo, že ještě přidal na tempu. Zrychlila jsem, abych ho neztratila z dohledu.

Noc v hotelu

Viděla jsem, jak na konci ulice vešel do jedné budovy. Byl to malý hotýlek. Vešla jsem dovnitř. Paní na recepci jsem se zeptala, kam dotyčný muž šel. Odpověděla mi, že nikdo jiný, kromě mě, do hotelu nevstoupil. „Ale ano, viděla jsem ho,“ trvala jsem na svém.

„Vysoký muž, na sobě měl bílou košili a modré džíny.“ Recepční na mě koukala, jako na blázna. Musím přiznat, že i já jsem měla pocit, jako bych začínala bláznit. Ale přece jsem ho viděla, ujišťovala jsem se v duchu. Byla jsem z toho zmatená.

A také jsem byla unavená. Tak jsem se rozhodla, že v hotelu přespím.

Živý sen

Vešla jsem do pokoje a natáhla se na postel. Přemýšlela jsem nad vším, co se v posledních hodinách odehrálo. Nic z toho mi nedávalo smysl. Najednou mě přemohla šílená únava. Zavřela jsem oči a vzápětí jsem usnula. Zdál se mi sen o muži z náměstí.

Měl rozepnutou košili, která odhalovala jeho mužnou hruď. Přistoupil ke mně, jakoby plul ve větru, a vášnivě mě políbil. Byla jsem jako zhypnotizovaná. Srdce mi divoce bušilo. Tělo se mi otřásalo v křeči rozkoše. Pak se vše ponořilo do milostné tmy.

Stále ho vidím

Ráno mě probudily ostré sluneční paprsky. Otevřela jsem oči. V první chvíli jsem nevěděla, kde jsem, co je skutečnost a co jen sen. Šíleně mě bolela hlava, jako bych měla silnou kocovinu. Opláchla jsem si obličej a opustila hotel.

Ani nevím, jak jsem se z toho městečka vymotala a dostala se zpátky k autu. Po návratu domů se vše vrátilo do starých kolejí, jen jedna věc se změnila. Ten muž v košili mi nedá spát. Myslím na něj ve dne, v noci. Občas mám pocit, že ho i vidím. Nejsem si však vůbec jistá, zda je skutečný nebo je jen výplodem mé fantazie.

Alice K. (50), západní Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Zastavila jsem stopaři. Byl to divný týpek. Jako po smrti. Netušila jsem, že jsem skutečně vezla nebožtíka na druhý břeh. Na poslední chvíli jsem dupla na brzdu! V záři reflektorů se objevila jedna z nejpodivnějších bytostí, které jsem mohla potkat. V první chvíli jsem si myslela, že mám co do činění se sebevrahem. Doslova mi skočil před auto. Neuvěřitelně hubená lidská postava. Bílý ošuntělý b
5 minut čtení
Nemyslela jsem si, že mají někteří lidé dar vidět budoucnost druhých. Babička mé spolužačky však vyčetla z karet můj osud úplně přesně. V mládí jsem si život rýsovala podle svých představ. Kartám ani horoskopům jsem nevěřila, ale ukázalo se, že skutečně nelžou. Přestala jsem pochybovat Je to až k neuvěření, ale můj život se skutečně odvíjel podle předpovědi kartářky, ačkoli můj první doje
3 minuty čtení
Ten starý kousek mi dala maminka před svou smrtí. Pochopila jsem, proč před ním tak ráda po smrti otce sedávala. Je to už sedm let, co nám se sestrou Aničkou zemřela maminka. Než umřela, řekla mně i sestře, abychom si z bytu každá vzala jedno velké staré zrcadlo. Měla jich v bytě několik a velmi často před nimi vysedávala, zejména v noci. Nikdy jsme nepochopily proč. A pak mi na smrtelné postel
3 minuty čtení
Byly jsme šťastný a spokojený pár, plánovali jsme svatbu. Partner mi ale jednou z cest přivezl podivný dárek, který málem zničil náš vztah. Nikdy bych nevěřila, že se může v kusu neživé hmoty, v kamíncích a koženém provázku, ukrývat taková energie, která se postará o neštěstí, nebo dokonce zkázu. To, co se mi ale stalo, mě přesvědčilo o tom, že takové nebezpečné předměty existují. Že do nich
3 minuty čtení
Nikdy na ten sen nezapomenu. Spatřila jsem bledou tvář svého umírajícího táty a vzápětí do dveří vstoupil egyptský bůh smrti - Anubis. Rodiče provozovali kousek od Písku malou restauraci. V patře měli byt a já se tam nastěhovala v době, kdy jsem utekla od svého záletného muže i s naším malým dítětem. Bylo mi tenkrát osmadvacet. Na rozdíl od jiných nešťastných žen jsem ale měla kam jít. U rodičů
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více