Domů     Říkali mi: Odjeď, dokud můžeš
Říkali mi: Odjeď, dokud můžeš
6 minut čtení

Všichni lidé, které jsem v tom podivném zapadlém městečku potkala, mě varovali, abych se tam dlouho nezdržovala. Dodnes lituji, že jsem je neposlechla…

Před dvěma měsíci jsem si udělala výlet do Polska, do Varšavy. Jela jsem tam na několik dní za kamarádkou. Při zpáteční cestě jsem míjela jedno malé městečko, které mně čímsi učarovalo. Bylo na samé hranici České republiky a Polska. Musela jsem zastavit a jít se do jeho křivolakých uliček podívat.

Zatuchlé městečko

Procházela jsem jím a nechápala, proč mě do svých útrob tak vtahuje. Městečko, nebo spíše vesnička, se ničím zvláštním nevyznačovalo. Snad jen tím, že se zdálo být mimořádně ošklivé a na první pohled opuštěné.

Domy i ulice byly zanedbané, silnice rozbité a špinavé. Rozhlédla jsem se kolem sebe a povzdechla jsem si. Kéž by tu byla alespoň nějaká hospůdka, napadlo mě. Od rána jsem nejedla a měla jsem hlad jako vlk. Šla jsem dál a pak jsem konečně uviděla místní lokál.

Venkovní tabule slibovala domácí jídlo, krajské speciality a moučníky jako od babičky. Směle jsem stiskla kliku a vstoupila do lokálu.

Místní hostinec

Uvnitř už to tak hezky nevypadalo. Jednalo se o obyčejnou vesnickou putyku se stěnami zčernalými od cigaretového kouře, nasycenou alkoholovým odérem. U jednoho rohového stolu sedělo několik štamgastů.

Kdybych nebyla tak hladová, otočila bych se ve dveřích a běžela pryč, ale žaludek si žádal jídlo, tak jsem směle zamířila k prázdnému stolu na konci místnosti.

Podivná varování

O pár minut později se ke mně přiloudal číšník. „Co si dáte?“ zeptal se znuděným hlasem. „Jaká je denní nabídka?“ opáčila jsem. „Gulášovka, tlačenka, utopence, smažený řízek a jablečný závin.“ Objednala jsem si gulášovou polévku s chlebem.

Zatímco jsem čekala na jídlo, rozhlížela jsem se kolem. „Co vás do našeho městečka zaválo?“ zeptal se jeden ze štamgastů. „Jste tu na návštěvě?“ přidal se druhý. „Jenom projíždím,“ řekla jsem neurčitě.

„Radil bych vám, abyste se tu moc dlouho nezdržovala,“ řekl s vážným, až znepokojivým výrazem ve tváři další. I když jsem mu vůbec nerozuměla, slabě jsem přikývla. V tu chvíli přede mě číšník postavil jídlo a konverzace skončila.

Posílali mě pryč

Když jsem snědla polévku, která naštěstí lépe chutnala, než vypadala, zaplatila jsem a zvedla jsem se k odchodu. Už jsem byla u dveří, když mě cosi donutilo, abych se ještě otočila. Ani ne metr ode mě byl jeden ze štamgastů. „Věřte mi,“ řekl.

„Opravdu bude lepší, když rychle pojedete pryč.“ „Ale proč?“ nechápala jsem. „Zdržovat se tady není pro vás bezpečné,“ prohodil, načež se otočil a šel si sednout zpátky ke stolu. Pokrčila jsem rameny a s hlavou plnou otazníků jsem lokál opustila.

Ztratila jsem se

Procházela jsem pustým městečkem a hlavou mi vrtalo, co všichni mají. Proč mi každý radí, abych odjela? Co se tu stalo? Šla jsem zamyšleně nějakou dobu, až jsem se ocitla na malém náměstí, ze kterého vedlo několik uliček. Rozhlédla jsem se kolem sebe.

Nikde ani živáčka. Nevěděla jsem, kudy jít dál. Neměla jsem ponětí, jak jsem se tam ocitla a jak se dostanu zpátky k autu. Když jsem si uvědomila, že jsem se nejspíš ztratila, zachvátila mě malá vlna paniky.

Záhadný muž

Bezradně jsem stála na místě a zvažovala, jakou cestou se vydat, když jsem na protější straně náměstí uviděla stát muže. „Haló,“ zavolala jsem a zamávala na něj. Nejspíš mě neviděl, ani neslyšel, protože se náhle otočil a zmizel v jedné postranní uličce.

Jelikož to byl jediný člověk, kterého jsem během procházky potkala, dlouho jsem se nerozmýšlela a rozběhla jsem se za ním. „Pane,“ volala jsem za běhu. „Prosím, zastavte se. Potřebuji se vás na něco zeptat.“ Muž však nezastavil, ani nezpomalil.

Spíš se mi zdálo, že ještě přidal na tempu. Zrychlila jsem, abych ho neztratila z dohledu.

Noc v hotelu

Viděla jsem, jak na konci ulice vešel do jedné budovy. Byl to malý hotýlek. Vešla jsem dovnitř. Paní na recepci jsem se zeptala, kam dotyčný muž šel. Odpověděla mi, že nikdo jiný, kromě mě, do hotelu nevstoupil. „Ale ano, viděla jsem ho,“ trvala jsem na svém.

„Vysoký muž, na sobě měl bílou košili a modré džíny.“ Recepční na mě koukala, jako na blázna. Musím přiznat, že i já jsem měla pocit, jako bych začínala bláznit. Ale přece jsem ho viděla, ujišťovala jsem se v duchu. Byla jsem z toho zmatená.

A také jsem byla unavená. Tak jsem se rozhodla, že v hotelu přespím.

Živý sen

Vešla jsem do pokoje a natáhla se na postel. Přemýšlela jsem nad vším, co se v posledních hodinách odehrálo. Nic z toho mi nedávalo smysl. Najednou mě přemohla šílená únava. Zavřela jsem oči a vzápětí jsem usnula. Zdál se mi sen o muži z náměstí.

Měl rozepnutou košili, která odhalovala jeho mužnou hruď. Přistoupil ke mně, jakoby plul ve větru, a vášnivě mě políbil. Byla jsem jako zhypnotizovaná. Srdce mi divoce bušilo. Tělo se mi otřásalo v křeči rozkoše. Pak se vše ponořilo do milostné tmy.

Stále ho vidím

Ráno mě probudily ostré sluneční paprsky. Otevřela jsem oči. V první chvíli jsem nevěděla, kde jsem, co je skutečnost a co jen sen. Šíleně mě bolela hlava, jako bych měla silnou kocovinu. Opláchla jsem si obličej a opustila hotel.

Ani nevím, jak jsem se z toho městečka vymotala a dostala se zpátky k autu. Po návratu domů se vše vrátilo do starých kolejí, jen jedna věc se změnila. Ten muž v košili mi nedá spát. Myslím na něj ve dne, v noci. Občas mám pocit, že ho i vidím. Nejsem si však vůbec jistá, zda je skutečný nebo je jen výplodem mé fantazie.

Alice K. (50), západní Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Jen jsem zavřela oči, zase tu ten sen byl. Podlehla jsem zvědavosti a vyrazila do míst, o kterých se mi zdálo. Nevím, kde se tak najednou vynořil sen, ve kterém jsem se pohybovala v prostředí, které rozhodně nevyhledávám. Za celý svůj život jsem se nezajímala o sport. Možná jedině krasobruslení v televizi nebo tanec, jinak jsem byla sportem neoslovená. Proto jsem byla hodně překvapená, že se mi
3 minuty čtení
Do sklepení a tajemných chodeb je třeba lézt s velkou přípravou, a hlavně si zjistit, co se o místě píše v místních kronikách. S Jiřím, mým mužem, jsme se často toulali po vlastech českých. Když byly děti malé, omezovali jsme se na místa, kde by je to mohlo bavit. Když se syn i dcera dostali do puberty, měli okruh svých kamarádů a s námi už tak moc jezdit nechtěli. Nadšení pro objevování nových
5 minut čtení
Když mi zemřel bratr, odešel i kus mé samé. Dlouhé měsíce pro mě život neměl smysl, pak se ale jedné noci stal zázrak. Když mi zemřel můj milovaný bratr Martin, už jsem neměla radost ze života. Po tomto rodinném neštěstí jsem se málem zhroutila. Najednou mě přestalo všechno bavit. Už jsem se ani nevěnovala svým oblíbeným koníčkům, které mě dříve tolik bavily. Zavřela jsem se doma mezi čtyři stě
3 minuty čtení
Myslela jsem, že ten dům dobře znám. celé dětství jsem tam strávila. Moje děti ale objevily velké tajemství. O něm nevěděl nikdo ‒ ani babička! Můj rodný dům naší rodině původně nepatřil. Ležel v Sudetech, tam, kde žilo společně s Čechy také mnoho Němců. Tento dům náležel k těm, které zůstaly prázdné a osídlovaly se po druhé světové válce. Tak k němu přišla moje babička a dědeček. Já se už tady
3 minuty čtení
Potkala jsem ji v mládí, ukryla jsem se tehdy před deštěm v malé kapličce, kde byla i ona. Mladá a krásná. Z ruky mi vyčetla osud. Celý týden chumelilo a pak najednou vyšplhaly denní teploty nad nulu. Ten den bylo krásné, slunečné počasí, začala obleva. Byla jsem zrovna na cestě do sousední vsi k babičce. Před několika měsíci se ze mě stala studentka filozofie. U babičky jsem nacházela onen pří
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Má sestra mě nikdy neměla ráda
skutecnepribehy.cz
Má sestra mě nikdy neměla ráda
Říká se, že rodina je vším. Že bychom si měli být oporou v dobrém i ve zlém. Jak mám ale soucítit s někým, kdo mě podrazil? Můj vztah se sestrou byl už od mládí trochu komplikovaný. Ne že bychom se neměly rády, pár „ale“ tam ovšem bylo. Já byla mladší o pět let, takže na mne někdy žárlila jako
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Zlověstný duch Krvavé Mary: O koho vlastně jde?
enigmaplus.cz
Zlověstný duch Krvavé Mary: O koho vlastně jde?
Teorií o tom, kdo tato žena ve skutečnosti je, existuje mnoho. Někteří badatelé tvrdí, že se jedná o jakousi zlou čarodějnici z minulosti. Jiní ji ztotožňují s ďáblovou dcerou či nevěstou. Další dokon
Samet: Milují ho vládci, čalouníci i módní návrháři
epochaplus.cz
Samet: Milují ho vládci, čalouníci i módní návrháři
První zmínky o výrobě sametu pocházejí z Číny. Zpočátku se vyrábí z hedvábí, což z něj dělá extrémně drahý materiál, dostupný jen šlechtě a panovníkům. Znalosti se rozšíří do Evropy, v Itálii vzniká cech tkalců sametu už ve 13. století. A dnes? Stále si zachovává punc luxusu, elegance a sofistikovanosti. Hebký na dotek, lesklý na
Českým olympionikům měří čas Primky
iluxus.cz
Českým olympionikům měří čas Primky
Zápěstí členů české olympijské výpravy zdobí hodinky tradiční české značky PRIM již od roku 2012/2017. Náramkové hodinky, speciálně vytvořené pro tuto výjimečnou příležitost, budou naše sportovce a je
Umělec na Montmartru si užíval zelenou hodinku
epochalnisvet.cz
Umělec na Montmartru si užíval zelenou hodinku
Štětec letí po plátně. Pod jeho tahy se rodí hřmotná postava muže s černým kloboukem a výraznou červenou šálou. Henri de Toulouse-Lautrec právě maluje plakát k představení svého přítele, kabaretiéra Aristida Bruanta, v jehož podniku Le Mirliton na Montmartru bývá víc než doma.   „Svou situaci řeší tak, že se obrní humorem, malířstvím a nestřídmostí,“
Rituál klidu a pohody
nejsemsama.cz
Rituál klidu a pohody
Víte, že to nejlepší pro svou pokožku často najdete doma v kuchyni? Mořská sůl, kávová sedlina nebo sušené bylinky dokážou v koupelně zázraky. Ztlumte světla a zapalte svíčky. Vedle vany si připravte župan a třeba časopis. Tahle chvíle bude jen vaše. A aby byla ještě lepší a voňavější, můžete použít koupelovou sůl nebo peeling, který jste si sama vyrobila.
Bojovaly s nemocemi Drimlovy loutky?
historyplus.cz
Bojovaly s nemocemi Drimlovy loutky?
Ministerský úředník nemusí být nudný patron. Karel Driml rád hovoří ve verších, ovládá několik jazyků, a především zasvětí život tomu, aby dětem pomocí loutek zajistil zdravější život. Když na počátku 20. let minulého století přijímá čs. ministerstvo zdravotnictví nového referenta, nemůže mít šťastnější ruku. Vystudovaný lékař a rodák z východočeské Chocně Karel Driml (1891–1929) od
Zlato z Darkova jako zdroj výjimečné relaxace
epochanacestach.cz
Zlato z Darkova jako zdroj výjimečné relaxace
Léčivé účinky zcela unikátních jodobromových pramenů dokážou v historických Lázních Darkov využít naplno. Po pobytu zde celé vaše tělo zajásá. Oblast okolo Karviné má spousta lidí spojenou s černouhelnými doly a měsíční krajinou, které je lepší se vyhnout. Ale nevěřte všemu, co se povídá. I tady narazíte na spoustu skvostů. A Lázně Darkov jsou jedním z nich. Léčí nervy i klouby
Vydrží Badinková jeho žárlivost?
nasehvezdy.cz
Vydrží Badinková jeho žárlivost?
Svého manžela Kristýna Badinková Nováková (42) ze seriálu Polabí vždy nazývala gentlemanem ze staré školy. Jenže vztah s choreografem Viktorem Badinkou (38) už dávno nemá být zalitý sluncem a zdá
Nejkrásnější pláže Turecka – komplexní průvodce středomořským rájem
21stoleti.cz
Nejkrásnější pláže Turecka – komplexní průvodce středomořským rájem
Turecko se stalo synonymem dokonalé dovolené díky spojení orientální pohostinnosti, antické historie a dechberoucího pobřeží. Pokud hledáte místo, kde tyrkysové moře omývá zlatavý písek, Turecká a Ege
Netradiční hovězí polévka
tisicereceptu.cz
Netradiční hovězí polévka
Do polévky můžete samozřejmě přidat nudle. Naložte je do horkého vývaru, počkejte, až změknou, a servírujte. Ingredience silný hovězí vývar 500 ml bílého vína 4 krajíce chleba 40 g másla 1 l