Domů     Byla jsem naivní a to se mi hodně vymstilo
Byla jsem naivní a to se mi hodně vymstilo
6 minut čtení

Kvůli manželovým dluhům jsem skončila v ubytovně pro bezdomovce. Ušetřit nějaké peníze jsem neměla šanci, a proto jsem začala krást. Těžko se něco takového přiznává.

Vychovala jsem dvě děti a měla celkem spokojené manželství. Děti bydlely daleko a navštěvovaly nás zřídka kdy. Já pracovala v továrně na vlnu. Seděla jsem u takové velké mašiny a dávala pozor, aby se nic nezacuchalo nebo neporouchalo.

Odpoledne mě bolela záda jako čert. Doploužila jsem se domů a musela si jít lehnout. Potom jsem něco připravila Tondovi k večeři a koukala na televizi. Takhle to šlo den za dnem. Ani jsem si nevšimla, že se můj muž nějak změnil.

Ne, že by měl nějakou ženskou, na to on nikdy moc nebyl. Ale začal chodit ven, jak říkal. Myslela jsem, že chodí jako ostatní chlapi do hospody, ale po příchodu domů z něho nikdy nic netáhlo. Natož aby byl opilý. Moc jsem o tom nepřemýšlela a on také nic neříkal.

Manžel nás zadlužil

O to větší bylo překvapení, když mi jednou u snídaně, když jsem měla největší spěch, abych stihla ranní autobus do práce, podstrčil nějaký papír. „Podepiš mi to!“ přikázala a já, abych měla pokoj, podepsala.

Vůbec jsem nevěděla co, ale myslela jsem, že je to nějaká pojistka nebo tak něco. Vlastně mě to vůbec nezajímalo. O tyhle věci se staral vždycky on. Tak proč to měnit? Asi za půl roku se situace opakovala. Podstrčil mi další papír a prý, abych to podepsala.

Tentokrát jsem si ale všimla razítka. Byla to taková ta známá firma na půjčování peněz. „Ty si chceš půjčit peníze? A na co?“ zeptala jsem se a on vybuchnul: „Nestarej se ženská a koukej to podepsat!“ Vůbec jsem ho nepoznávala.

Nedala jsem si to líbit a pohádala se s ním. Nakonec se přiznal. Hraje na automatech a má ohromné dluhy! Musela jsem si sednout, úplně se mi zatočila hlava. Takový průšvih jsem nečekala ani ve snu. Na stará kolena něco takového!

V bytě mi řádil exekutor

Ten den jsem do práce nedorazila. Celé dopoledne jsem řešila, co bude dál. Dlužili jsme přes půl milionu a měsíčně splácet dost velkou částku. Za dvě poslední půjčky jsem ručila já, ale Tonda jich měl pár jen na sebe.

„To nezvládneme, Tondo, budeme se muset přestěhovat do nějakého menšího bytu!“ rozhodla jsem nakonec, ale on nesouhlasil. Prý už zkoušel něco najít, ale nájmy byly stejně vysoké, nebo i vyšší, než v tom našem stávajícím bytě. Byla jsem v koncích.

A to jsem netušila, že ten můj dobrák už to má vymyšlené. Druhý den ráno byl pryč. Vzal si kufr věcí a odstěhoval se neznámo kam. Zůstala jsem sama v drahém bytě a s dluhy na krku. Ze svého platu jsem toho moc splácet nemohla. Dluhy narůstaly.

Než jsem se stačila z toho všeho vzpamatovat, zabouchal mi na dveře bytu exekutor. Moc se se mnou nebavil. Na televizi a ledničku nalepil nějaké štítky a postupně těmi štítky oblepil snad všechno, co jsem měla v bytě. Myslela jsem, že oblepí i mě!

Skončila jsem na ubytovně

„Do zítřka se vystěhujte!“ řekl suše a bouchnul za sebou dveřmi. Netroufla jsem si neposlechnout. Sbalila jsem si svých pár švestek a šla poprosit o ubytování v takém útulku pro bezdomovce. Bylo to tam docela hrozné.

Špinavé zdi, zima a sociální pracovník, kterého by se bál snad i samotný Lucifer. Přidělil mi deku a postel. Spala jsem v místnosti s dalšími osmi ženskými, a že to nebyly zrovna žádné lidumilky, asi nemusím zdůrazňovat. Bylo mi to ale celkem jedno.

Cítila jsem se jako v nějakém zlém snu. Jakoby všechno, co se mi děje, nebyla pravda. Doufala jsem, že se ráno vzbudím ve své posteli. Jenže tahle zdánlivá samozřejmost už byla jen snem…Lucifer, jak jsem tomu démonickému chlapovi říkala, mě překvapil.

Vyslechnul mě a nabídnul pomoc. Musela jsem vyplnit stohy papírů a hlavně si udržet práci, abych měla z čeho splácet. Vypočítal, že když budu hodně šetřit a ještě víc pracovat, budu za pět let z nejhoršího venku. „Pět let?“ nevěřila jsem svým uším.

To by mi bylo lépe snad v kriminálu!“ neubránila jsem se zoufalství. „Tam skončíte, pokud se nebudete mými radami řídit!“ odpověděl Lucifer a šel si po svých.

Pracovala jsem a šetřila

A tak mi začalo moje nejhroznější životní období. Děti se od nás odvrátily. Prý jsem s Toníkem nezodpovědní a můžeme si za všechno sami. To, že jsem žádný z dluhů nezpůsobila, je nezajímalo. Uplynuly dlouhé čtyři roky a mě začala svítat naděje na konci tunelu.

Lucifer už v ubytovně dávno nepracoval, ale já se stále těmi jeho radami řídila. Nic jiného mi nezbývalo. Pomalu jsem začínala počítat dny, kdy budu moc odejít. Ale ať jsem pracovala sebevíc, na nájem bytu a ještě nějaké zařízení jsem prostě nenašetřila.

„Budeš si muset všechno nakrást!“ řekla mi moje „sousedka“ z vedlejší postele. Hrozně pořád kašlala a já jí vařila cibulový čaj. Docela jsme se spřátelily. „Jak to myslíš, nakrást?

Nikdy v životě jsem nic neukradla, tedy mimo pár balíčků vlny od nás z fabriky,“ ptala jsem se jí naivně a ona se rozesmála: „Tedy, tobě fakt není pomoci. Prostě si udělej seznam věcí, které do toho svého podnájmu potřebuješ a postupně je ukradni!“

Kradla jsem snad všude

Nejdřív jsem se tomuhle nápadu vzpírala, ale potom jsem musela uznat, že mi asi nic jiného nezbývá. A tak jsem začala krást. Stala se ze mě zlodějka. Prvním ukradeným zbožím byla sklenička z nádražní hospody. Následovala lžička a hrníček.

Potom jsem se přesunula do obchodního centra a taky nemocnice. Měla jsem ručníky, toaletní potřeby a dokonce obrázky na zeď.

„K čemu ti jsou obrázky, když nemáš postel ani židle?“ ptala se výsměšně ta moje kašlající sousedka a já jí, nechtíc, musela dát za pravdu. Matraci s peřinami jsem ukradla v jednom nově otevřeném hotelu. Byl tam takový zmatek, že si mě vůbec nevšimli.

S židlemi a stolem jsem to provedla skoro stejně. Ukradla jsem je z předzahrádky cukrárny na náměstí. Prostě jsem popadla dvě židle a šla. A tak jsem si postupně nakradla všechno, co jsem potřebovala. Pyšná na to nejsem, ale neměla jsem na výběr.

Bydlím v jedné pronajaté místnosti a jsem spokojená. Od života víc nechci. Jen klid a teplo domova.

Jana P. (63), severní Čechy

Další článek
Související články
3 minuty čtení
Rozvod je hodně bolavá záležitost. Kdo si jím prošel, snad mě pochopí. Měla jsem pocit, že už budu jen nešťastná. Tolik jsem se mýlila. Neunesla jsem rozvod. Bez mučení to přiznávám. Dnes už ano! Chovala jsem se jako šílená, připadala jsem si nepopsatelně ukřivděná. A to jsem tedy byla. Můj muž mi utekl s milenkou ve věku naší dcery, bylo jí dvacet, naší dceři Alici devatenáct. Málem jsem se z 
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
enigmaplus.cz
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
V roce 1972 svět žasne nad fotografiemi amerického hudebníka a vědce Roberta Rinese (1922–2009) pořízenými u jezera Loch Ness. [gallery ids="158512,158511,158513"] Zřetelně je na nich vidět útv
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
epochalnisvet.cz
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky.   Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
21stoleti.cz
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se ch
Barvy podzimu ve špercích LOEE
iluxus.cz
Barvy podzimu ve špercích LOEE
Podzim je obdobím, kdy příroda maluje své nejkrásnější tóny – zlatavé, cihlově červené, hořčicově žluté, borovicově zelené. A my se chceme obklopovat teplými barvami, které podtrhují emoce, eleganci i
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
skutecnepribehy.cz
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
nasehvezdy.cz
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
Nečekaný příchod herečky Sandry Novákové (43) do seriálu Ulice okamžitě vyvolal vlnu nevole mezi fanoušky, ale očividně měl také rychlý dopad na její manželství s režisérem Vojtěchem Moravcem (38).
Perfektně naložení utopenci
tisicereceptu.cz
Perfektně naložení utopenci
Na utopence nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Po popíjení se budou hodit. Ingredience 20 ks kvalitních špekáčků náplň 3 feferonky nakrájené na kolečka
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
historyplus.cz
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
Zcestovalý panovník Edwarda VII. chytla u srdce česká příroda Britský král Edward VII. (1841–1910) rád cestuje. Do světa vyráží reprezentovat svou zemi, jednat se státníky nebo ze zdravotních důvodů. Mariánské Lázně poprvé navštíví v roce 1897, tedy v době, kdy ještě nesedí na trůnu (vládl od ledna 1901). A byť se záměrně ubytuje pod jiným jménem, jeho
Letadlo těžší než vzduch
epochaplus.cz
Letadlo těžší než vzduch
Už nejstarší mýty vypráví o létání. S křídly to zkouší už Ikaros, který ale vyletí příliš blízko slunci, jež jej spálí. Křídla se i v průběhu středověku a novověku staví z peří, ale i z jiných materiálů, a odvážní vynálezci s nimi skáčou z věží a pod věžemi si lámou nohy. I Leonardo da Vinci (1452–1519) propadne létání a navrhne hned
Už vám není dvacet? A co má být?
nejsemsama.cz
Už vám není dvacet? A co má být?
Právě nyní nejlépe víte, že zralá pleť chce pravidelnou péči, něhu a respekt. My vám zase prozradíme ty nejlepší triky. Spolu se středním věkem přichází i menopauza, kdy dochází ke snížení tvorby ženských hormonů estrogenu a progesteronu. To má mimo jiné vliv i na pleť a pokožku. Asi nejčastěji se menopauza na pokožce projeví suchostí. Proto je potřeba
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i