SkutečnéPříběhy.cz
Domů     Když nastal ten pravý čas
Když nastal ten pravý čas

Se svými rodiči jsem to nikdy neměla jednoduché. Vyrůstala jsem tak trochu ve stínu afér mé starší sestry Adriany. Té bylo o deset let víc a stačila během dospívání provést snad všechno, čeho se může mladý člověk dopustit.

Její útěky z domova bych ani nespočítala, stejně tak její pochybné známosti – jednou dokonce žila s ženatým mužem, o třicet let starším. Zpočátku se po každém průšvihu vracela pokorně domů a naši ji – byť se spoustou řečí a podmínek – přijali.

Později našla Adriana svoji hrdost a s rodiči komunikovala jen na dálku. Nakonec zůstala v cizině, konkrétně ve Francii, s jedním rozvedeným mužem.

reklama

Nebylo proto divu, že otec a mamka nechtěli, aby se něco podobného opakovalo se mnou a zasahovali tudíž do mého života víc, než bylo zdrávo.

Kontrolovali každý můj krok

Zpočátku mi to nevadilo. Ne všechno, co Adriana prováděla, se mi zamlouvalo a v lecčems jsem s rodiči souhlasila – důvodem bylo i to, že mě vlastně starší sestra opustila a já cítila tak trochu zradu.

Jakmile jsem se však začala snažit žít vlastním životem, přišly potíže. „Kam jdeš? Kdy se vrátíš? S kým tam jdeš? Co budete dělat?“ podobnou palbu otázek jsem musela poslouchat pokaždé, když jsem odcházela někam za zábavou nebo na rande s klukem.

reklama

A já jsem poslušně odpovídala a nenapadlo mě se vymlouvat nebo si něco vymýšlet. Můj život tak byl – i když s dobrými úmysly – podrobován nelítostné cenzuře.

Dalo se to tak nějak vydržet, ovšem jen do doby, než jsem začala chodit s Arturem To byl kluk, který se zejména mamce absolutně nezamlouval.

Když jsem ho přivedla po třech schůzkách domů představit – stejně jako všechny své ostatní předchozí ctitele – řekla mi po jeho odchodu: „Tak tohohle kluka tedy ne, Markétko.“ S údivem jsem se na ni podívala: „Co tím myslíš?

Vždyť je hodný a je do mě zamilovaný. Líbí se mi a já jemu…“ „Já poznám, kdo se k tobě hodí nebo ne,“ namítla mamka k mé nevoli. Nechápala jsem její důvody, až později mi došlo, že tím hlavním, co jí vadilo, byly Arturovy plány.

reklama

Ty zahrnovaly samozřejmě cestování po světě kvůli práci – a z toho pro mamku vyplývalo, že by ztratila i druhou dceru. Nedokázala se smířit s představou, jak jednou za týden volá Adrianě do Francie a mně někam do jiné země. Tehdy mi to takhle přímo neřekla, vlastně by to nepřiznala ani sobě.

Vzbouřila jsem se

Bylo to poprvé, co jsem se jasně postavila proti vůli rodičů. S podporou otce jsem totiž nemohla počítat, protože stál vždy na straně mamky.

Když viděli, jak reaguji, tak si mi samozřejmě netroufli Artura přímo zakázat… ostatně byla jsem už plnoletá a tak by se jim to stejně nepovedlo. Navenek se tvářili, že – jakkoliv tím trpí – do mého vztahu s Arturem nijak nezasahují.

Věci dospěly tak daleko, že jsem si svého miláčka chtěla po půl roce chození vzít a to už bylo pro rodiče příliš. Vyhrožovali, že mi na svatbu nepůjdou, že se mnou přestanou mluvit. A když tato taktika nezabrala, vymysleli mnohem zákeřnější.

Setkali se několikrát s Arturem za mými zády a podařilo se jim ho přesvědčit, že na ženění je ještě brzy. Ne, nepomlouvali mě, nesnažili se vyvolávat hádky kvůli falešným důvodům… jenže Artur byl dost ovlivnitelný a skutečně začal z plánované svatby couvat.

To se mě pochopitelně hluboce dotklo. Nejprve jsem se urazila a doufala, že se Artur bude snažit o usmíření a svatba, po které jsem opravdu toužila, se tím urychlí.

Jenže nic takového se nedělo a po dvou měsících postupného skomírání vztahu jsme se v klidu a bez emocí rozešli.

Dávali jsem jim vinu

Svůj hněv jsem obrátila proti našim, protože jsem jim dávala za vinu, jak to dopadlo… a myslím, že právem. „Jde přece o můj život a já mám právo vybrat si, s kým ho chci prožívat,“ vztekala jsem se.

„Jsi naše dcera, Markétko, a my máme zase právo na náš názor,“ oponovala mamka. Nesouhlasila jsem s tím a v duchu jsem si přísahala, že další vztahy, na kterých mi bude záležet, před svými rodiči utajím.

A také jsem se rozhodla, že domov, který jsem do této doby využívala jako své bezpečné „hnízdo“, co nejdříve opustím. K obojímu se mi naskytla příležitost přibližně za čtvrt roku.

To jsem potkala Oldu, u kterého mi bylo od začátku jasné, že by našim do oka nepadl. Zamilovala jsem se a když mi Olda nabídl, abych se k němu přestěhovala, váhala jsem jen krátce.

Doma z toho bylo samozřejmě pozdvižení. Mamka úplně zpanikařila a skoro se nervově složila. Po Adrianě jsem nyní její ochranná křídla opouštěla i já… Snažila se mi to rozmlouvat, ale tím mě vlastně jen přesvědčovala, že činím dobře.

„Nebudu přece bydlet daleko, jen na druhém konci města,“ namítala jsem. „Občas sem přijdu na návštěvu a budeme v pravidelném kontaktu,“ ujišťovala jsem mamku. Ta se mě snažila dál přesvědčovat, že můj krok je zbytečný a chybný… a otec se jí v tom snažil pomoci.

Marně. Bylo mi jasné, že tohle prostě udělat musím, i kdybych měla svého rozhodnutí litovat. To, jak se ukázalo, se později i stalo, nicméně v danou chvíli nebylo jiné řešení.

Cítila jsem svobodu

Hned od prvních chvil po přestěhování k Oldovi jsem cítila obrovskou úlevu a svobodu. Poprvé jsem byla na delší dobu z domova, bez dohledu rodičů, bez toho, abych musela myslet na to, jak se budou na moje chování tvářit.

Vlastně teprve nyní jsem se cítila dospělou, i když podle dokladů jsem jí už byla dávno. Rodičů mi nebylo ani trochu líto, naopak jsem si říkala, že mají, co si zasloužili. Argument byl jasný: to, co provedli mně a Arturovi.

Pod vlivem opojného pocitu osvobození jsem nebyla dostatečně kritická vůči svému novému příteli. Jak se ukázalo, asi jsem měla být.

Olda, jakkoliv sympatický a hodný se mi zprvu jevil, byl totiž značně nespolehlivý a – což bylo mnohem horší – také citově nestálý. Poprvé mi byl nevěrný dva týdny poté, co jsem se k němu nastěhovala. Zaskočilo mě to. Zklamalo. Cítila jsem se jako v pasti.

Jen tak odejít jsem nemohla – přece se nebudu potupně vracet k našim. Odpustit Oldovi jeho prohřešek se jevilo jako snadnější. Jenže po prvním přišel druhý a třetí… a já bych si asi přestala vážit sama sebe, kdybych s Oldou dál zůstávala. Kam ale jít?

Napadlo mě podívat se po inzerátech, jestli někdo nehledá spolubydlící. Takových inzerátů jsem našla víc, ale většina z nich se týkala hlavního města.

Právě tehdy mě napadlo, že bych mohla změnit svůj život definitivně a odstěhovat se úplně mimo vliv rodičů, do Prahy. Příliš dlouho jsem neváhala.

V práci jsem se dohodla na výpovědi koncem měsíce – ostatně přišlo jim to právě vhod, protože se chystalo částečné propouštění. Rodičům jsem jen zavolala, že odjíždím do Prahy a že se ozvu. Mamčiny protesty jsem utnula rázným ukončením hovoru.

Když se dnes zpětně ohlížím na tu dobu před několika roky, vidím, že mě vlastně osud sám postrkoval vstříc mému štěstí. Věci se odehrávaly vždy, když nastal ten pravý čas.

Pokud by naši nezničili můj vztah s Arturem, patrně by se dříve či později rozpadl sám – a já bych třeba ještě dlouho hledala odvahu k tomu, odejít z domova.

Kdyby Olda nebyl slaboch a holkař a já to hned zpočátku neprohlédla, nic by mě nenutilo opustit ho a zamířit do neznáma a do nejistoty.

A taky bych neprožila následné putování z práce do práce, z bytu do bytu, od jedné spolubydlící k jiné partě mladých kluků a holek… zkrátka můj život by byl jednotvárný a v zajetí stereotypu.

Tím hlavním argumentem, potvrzujícím všechny kroky, které jsem udělala, je pro mě ovšem skutečnost, že bych jinak nepotkala Romana…

Zbyli jsme si

Stalo se to rok poté, co jsem se přestěhovala do Prahy. Měla jsem dost starostí s bydlením i s prací a jejich neustálým střídáním, takže jsem si nijak nekomplikovala život ještě citovými zápletkami.

Roman v té době chodil s jednou dívkou… tedy vlastně se s ní už rozcházel. Společně sdíleli jeden pokoj ve velkém bytě tři plus jedna ve starém činžáku. Já jsem bydlela v dalším pokoji a v tom třetím ještě jedna dívka.

Poté, co se Roman se svojí slečnou rozešel a ta ze třetího pokoje bydlení rovněž vzdala, zůstali jsme v bytě sami. Nejprve jsme situaci řešili jako dva skoro kamarádi, kteří se ocitli v nepříjemné situaci.

Došlo nám, že bychom nájem neutáhli a než hledat pracně další zájemce o spolubydlení, bylo lepší najít si něco takhle ve dvou… zatím ve vší počestnosti a bez důvěrného vztahu. Šlo to rychle, i v tomhle nám byl osud nakloněn.

Do měsíce jsme bydleli spolu v malém dva plus jedna na sídlišti Jižní Město. Kdo by v té chvíli tušil, že za necelé tři roky budeme mít před sebou svatbu…

Po celou dobu svého pobytu v Praze jsem jezdila domů k rodičům spíše výjimečně. Často to nedopadlo dobře, protože jak mamka, tak otec se snažili mít dál na mě vliv a vyzvědět všechno, co dělám, s kým chodím a podobně.

Dvakrát jsem s prásknutím dveří odjela dřív, než jsem měla v úmyslu. Nevadilo mi to, vrátit jsem se měla kam. Když jsme se pak s Romanem rozhodli, že se vezmeme, váhala jsem, zda by neměl oficiálně požádat rodiče o moji ruku.

Nakonec jsem udržela ten vztah i svatbu „v utajení“ do poslední chvíle. Mrzelo mě, co jsem musela rodičům provést, ale jinak to opravdu nešlo.

Nehodlala jsem riskovat, že by zabránili mému vztahu s Romanem nebo že by do něj zasahovali tak, jako tomu bylo před čtyřmi lety, když mě rozeštvali s Arturem. A tak jsem uprostřed jednoho týdne zavolala domů. „Mami, v sobotu se vdávám,“ řekla jsem do telefonu.

Na druhé straně zavládlo mlčení. Věděla jsem, že v tuhle chvíli se rozhoduje o tom, jak to bude mezi mnou a rodiči dál. Moje stanovisko ale bylo jasné – a muselo být jasné i mamce.

Slyšela jsem, jak potlačuje pláč, ale pak se vzpamatovala a začaly jsme se bavit ryze prakticky: kdy a kde to bude a jak naši přijedou.

Šťastní jsou všichni

Svatba byla nakonec přesně taková, jakou jsem si přála: malá, komorní, ale hezká. S rodiči jsem si vše vyříkala později.

Padly samozřejmě nějaké výčitky i nějaké vzájemné omluvy, ale naše vztahy se konečně plně stabilizovaly a mamka s otcem mě začali brát jako dospělou… i když definitivně k tomu došlo až letos, kdy z nich narození malého Románka udělalo babičku a dědečka!

Markéta (25), Praha

reklama
Související články
17.3.2023
Táta od nás včas utekl a založil novou rodinu, daleko od nás, protože s mámou se zkrátka nedalo žít. Ale já jsem s ní zůstat musela. To nemohlo dobře dopadnout. Máma byla samý chlap. Její výchova spočívala v tom, že mi dávala najíst, občas, po delší době, vyprala oblečení a někdy i podepsala domácí úkoly. Jejím hlavním zájmem bylo lovit muže. Asi nemusím dodávat, že táta utekl a nechal mě mámě
15.3.2023
Do existenčních potíží se může dnes dostat každý. Když se to stalo našemu Tomášovi, neváhala jsem ani na malou chvíli a peníze mu půjčila. Když za mnou můj milovaný vnuk Tomáš přišel s prosbou o půjčku, neváhala jsem a dala mu peníze. Všechny. Bylo to osmdesát tisíc. Vím, že to není moc, ale pro důchodce to je důležitá rezerva. Sliboval, že mi je budou se ženou Věrkou splácet. Zdálo se, že j
15.3.2023
Visí na svém manželovi jako liána, a ten ji přitom jen podvádí. Měla odejít hned! Teď je pozdě si stěžovat a brečet nad rozlitým mlékem. Moje dcera Ilona se o tom, že ji manžel podvádí, dozvěděla už po pěti letech. Místo toho, aby odešla, tak zůstala. S naiv­ní vírou, že Petr dodrží svůj slib a už to nikdy neudělá. Ten ji ale podváděl dál. A ona mu to vždycky odpustila. Přitom jsem tu byla já,
12.3.2023
Nezavolala, nepřišla a doma také nebyla. Naše rodinná kamarádka, vždy spolehlivá a dochvilná, se ztratila. Jako kdyby se po ní slehla zem! Nikdo nám nevěřil, že se muselo stát něco špatného. Museli jsme ji s manželem začít hledat samotní! Bylo to skoro jako v nějaké detektivce. Byla vlastně sama Naše sestřenice Tonička jednoho dne nepřišla na nedělní oběd. Byla to tradice už spoustu let a
10.3.2023
Manžel mi tvrdí, že jsem intrikánka, ale myslí to dobře, proto se na něho nezlobím. A co jsem tedy vyvedla? Zabránila jsem synovi, aby si vzal zlatokopku. Kolikrát za život asi tak můžete ženit syna... Když si to sedne, tak to může vyjít jenom jednou. Ne že bych mu přála nějaké turbulence v životě, které znamenají rozvody a sňatky, ale byla jsem nastražená, aby to jednou bylo. Chráním syna
Nenechte si ujít další zajímavé články
Manželská krize Jany Švandové?
nasehvezdy.cz
Manželská krize Jany Švandové?
Momentálně září Jana Švandová (75) v oblíbeném seriálu ZOO a další nabídky se jí jen hrnou. V osobním životě se jí prý ale už tolik nedaří. Říká se, že ačkoli je se svým manželem Pavlem Satoriem (73
Elegantní rapsodie v černé a zlaté
rezidenceonline.cz
Elegantní rapsodie v černé a zlaté
Základem exkluzivního stylu sofistikovaného interiéru, překypujícího tvorbou designéra Carla Donatiho, jsou jedinečné kousky, inspirované ikonickým modernistickým hnutím v architektuře a designu pod t
Putování po Labi: Od pramene až k moři…
epochanacestach.cz
Putování po Labi: Od pramene až k moři…
Putování po Labi vás dovede do překrásných míst, která stojí za to navštívit a shlédnout. Pojďme se projít alespoň k hranicím naší vlasti. Labe je jednou z největších řek i vodních cest Evropy. Jeho
Nešťastná Radka Třeštíková. Zoufalé ženy někdy tropí zoufalé hlouposti
nasehvezdy.cz
Nešťastná Radka Třeštíková. Zoufalé ženy někdy tropí zoufalé hlouposti
Od rozchodu s fotografem Tomášem Třeštíkem (45) jako by se ve spisovatelce Radce Třeštíkové (41) probudilo její divoké já. Nedávno znovu obnovila svůj profil na sociálních sítích, který v jakémsi a
Slavnostní paštika se slaninou
tisicereceptu.cz
Slavnostní paštika se slaninou
Ochutnejte drůbeží paštiku se slaninou, červeným vínem a zavařenými třešněmi. Ingredience 500 g drůběžích jater 3 velké cibule 250 g slaniny 2,5 dcl červeného vína 150 ml smetany na vaření
Umělá inteligence jako hrozba budoucnosti?
21stoleti.cz
Umělá inteligence jako hrozba budoucnosti?
Umělá inteligence (AI) dokáže usnadnit práci napříč obory. Od medicíny přes reklamu, výrobní proces až po investování na burze. Stále častěji se však setkáváme se strachem, zda se nevyplní apokalyptic
Znovuzrození ikonického outdoorového modelu Alpina
iluxus.cz
Znovuzrození ikonického outdoorového modelu Alpina
Ikonická řada Extreme, která se poprvé objevila téměř před dvaceti lety, se nyní vrací v novém designu. Hodinky se sportovní DNA a nezaměnitelným designem mají za úkol zdůraznit dobrodružného ducha zn
Kdy se klobouk stal symbolem stavovské cti?
epochaplus.cz
Kdy se klobouk stal symbolem stavovské cti?
„Čepici, kuklu, helmu nebo hučku?“ Ať si narazím na hlavu cokoli, jednoznačně dám najevo, co jsem zač. Nikdo se mnou nemusí promluvit ani slovo, ale přesto má hned jasno. Policista, nebo bohatá dáma?
Sen mě upozornil, že je paní Svatava v nebezpečí
skutecnepribehy.cz
Sen mě upozornil, že je paní Svatava v nebezpečí
Pracovala jsem v domově pro seniory a oblíbila si tam starou milou paní. Jedné noci se mi o ní ale zdál děsivý sen. Ukázal se jako varování. Pracovala jsem léta v domově pro senio­ry. Poznala jsem za tu dobu mnoho různých stařečků, ale jedna žena se mi zapsala do paměti nejvíce. Byla to paní Svatava. Měla jsem ji jako
Co se skrývá za létajícím mexickým přízrakem?
enigmaplus.cz
Co se skrývá za létajícím mexickým přízrakem?
Do prašné cesty jsou vytlačeny podivné otisky neznámého tvora. Se zájmem v očích je roku 1908 sleduje obyvatel mexické obce Villa García ležící 570 kilometrů severně od Mexico City.   [gal
Mrazivá předpověď: Do roku 2100 zmizí polovina ledovců na Zemi
epochalnisvet.cz
Mrazivá předpověď: Do roku 2100 zmizí polovina ledovců na Zemi
Ledovce jsou krásné a majestátní. Vytvářejí horské štíty, vyhloubily malebná údolí a mnohé jsou rájem pro lyžaře. Na jiných koncích světa poskytují tolik potřebnou sladkou vodu. Brzy se stanou jen vzp
Krůtí maso se zeleninovým salátem
tisicereceptu.cz
Krůtí maso se zeleninovým salátem
Bezchybná volba, pokud hubnete. Krůtí maso patří k nejdietnějším. Ingredience 1 cibule 1 salátová okurka 1 červená kapie 1 žlutá kapie 1 zelená kapie 5 rajčat 150 g měkkého salámu 3 vejce