Domů     Kvůli lásce dokážu cokoliv
Kvůli lásce dokážu cokoliv
9 minut čtení

Stačilo jedno setkání u kamarádky a hned jsem byla do Milana zamilovaná až po uši. Zkrátka typická láska na první pohled. Také já jsem mu byla sympatická, to prostě holka pozná.

Dal to najevo pěkně nahlas, že jsem se musela začervenat. „Netušil jsem, že kamarádíš s princeznou, Zdeno,“ řekl kamarádce a díval se přitom na mě. „Já jsem normální holka, nepřeháněj to, prosím tě,“ bránila jsem se skromně.

„Ba ne, nejsi, podívej se na sebe do zrcadla. Tobě by ta korunka opravdu slušela, mohla bys hned hrát v kterékoliv pohádce,“ usmíval se Milan mile. A dodal: „Já bych v té pohádce chtěl hrát taky – prince.“ To byla jasná nabídka k bližšímu seznámení.

Bylo mi hloupé namlouvat si někoho v přítomnosti kamarádky a tak jsem s potěšením přijala Milanovu nabídku na rande druhého dne.

V té čtvrt hodině, kterou jsme spolu u Zdeny ještě strávili, jsem zjistila, že máme hodně společného a že o čtyři roky starší Milan je přesně tím klukem, jakého jsem už dlouho hledala.

Můj zlozvyk se mu nelíbil

Netrpělivě jsem ho nazítří vyhlížela na domluveném místě. Abych si ukrátila chvíli čekání, protože jsem tam byla o deset minut dřív, zapálila jsem si cigaretu. Milan mě překvapil, přišel z druhé strany, než jsem ho očekávala.

„Nevěděl jsem, že kouříš, Jarko,“ ozvalo se za mnou náhle. Zhasla jsem cigaretu a nasadila omluvný úsměv: „Snad to tolik nevadí…“ „Mně bohužel ano,“ povzdechl si Milan. Stála jsem jako opařená.

Včera u Zdeny jsem dodržovala zákaz kouření, který u ní v bytě panoval. Kdyby mě býval viděl Milan s cigaretou už tam, nejspíš by mě na žádné rande ani nepozval.

„Tak… co s tím budeme dělat?“ zeptala jsem se plná zmatku a protichůdných pocitů. „My? Spíš co s tím budeš dělat ty, princezno. Já tě nechci nijak omezovat. Ale s holkou, která kouří, bych vážně chodit nedokázal,“ řekl Milan smutně.

„Ani kdyby to byla jediná chyba, kterou by dotyčná měla?“ snažila jsem se ho přemlouvat a všechno ještě obrátit v žert. „Ani tehdy,“ zavrtěl hlavou, „princeznám sluší úsměv a ne cigareta v puse. Kolik cigaret denně vykouříš?

Ale pravdu!“ „Někdy pět, někdy deset,“ odvětila jsem. Stále ještě jsem se nemohla vzpamatovat, že by tento můj uklidňovací zlozvyk mohl právě Milanovi tak vadit. „A od kdy?“ ptal se dál. „Od šestnácti. Naučily mě to vlastně holky na gymplu,“ prozradila jsem mu.

„Nikdy jsi neuvažovala o tom, že přestaneš?“ podíval se na mě. „Ano, mockrát,“ přikývla jsem, „jenže k tomu nemám silnou vůli… a vlastně jsem neměla ani důvod.“

„Tak teď ho máš,“ řekl Milan vážně.

Měla jsem si vybrat

Pochopila jsem, že mi dává na vybranou – buď vztah s ním, nebo cigarety. Zlý hlas ve mně mi našeptával, že mě tak chce omezovat.

Druhý, silnější hlas zase říkal, že jsem hloupá, protože kvůli věci, co mi beztak ničí zdraví, přijdu o vztah s klukem, který mohl být tím nejlepším, co jsem zatím prožila. „A pokud s kouřením přestanu?“ zeptala jsem se vyzývavě. „Dokážeš to?

Stojím ti za to?“ vyptával se Milan. „No, vlastně bych měla i kvůli sobě,“ řekla jsem po pravdě. „Já dokážu čekat. Na tebe určitě ano, princezno,“ sliboval Milan.

„Tak mi dej nějaký čas,“ navrhla jsem, „sama tě pak vyhledám a řeknu, jak to dopadlo.“ „Platí,“ souhlasil. „Řekni si sama, kolik času chceš a potřebuješ. Ale ze zkušeností kamarádů vím, že přestat se má najednou, ráz naráz.

Potom je hlavní překonat první týden nebo dva. Záleží na tom, jak moc sis už na cigarety zvykla.“ „Ozvu se ti za tři týdny,“ prohlásila jsem.

„Pak už budu buď nekuřačkou a začneme spolu chodit – a ty alespoň uvidíš, že pro mě dost znamenáš – nebo se mi to nepovede a já se budu muset nad sebou zamyslet, co dál.“

„Souhlasím se vším, co jsi řekla,“ usmíval se Milan. „Dnes je pátek, tak za další tři pátky tady na tom místě ve stejnou hodinu, ano?“ Podali jsme si na to ruce.

Odcházela jsem z toho rande, které skončilo naprosto nečekaným způsobem, hodně zamyšlená. Samozřejmě, že první, na co jsem dostala chuť, byla cigareta, abych se uklidnila. Bojovala jsem s pokušením hodně dlouho, ale nakonec jsem to nevydržela a zapálila si.

Přitom jsem cítila výčitky, vlastně poprvé v takové míře, od chvíle, kdy jsem tomu návyku propadla. V duchu jsem si zopakovala Milanovu větu, že princeznám sluší úsměv a ne cigareta. Párkrát jsem popotáhla a pak jsem cigaretu uhasila a hodila na zem.

Přidala jsem k tomu odvážné gesto – krabičku se zbývajícími kusy jsem hodila do odpadkového koše. A novou si jen tak nekoupím, rozhodla jsem se. Když přestat, tak asi opravdu ráz naráz.

Byla jsem rozhodnutá vytrvat

Doma jsem nenápadně navázala rozhovor s mámou, která pracovala jako psycholožka. Řekla jsem jí, že bych ráda přestala s kouřením a že k tomu mám vážný důvod. Jaký, to jsem jí neprozradila, ale ona si to nejspíš stejně domyslela.

„Existuje celá spousta způsobů, od žvýkaček pro nekuřáky až po zaměření pozornosti jiným směrem, Jarko,“ řekla máma. „Ale bez opravdového chtějí, jsou ty metody k ničemu.“

„Já opravdu chci,“ dupla jsem si. „To je správné. Pokud máš důvod a motivaci, bude to všechno jednodušší, ale nečekej, že to půjde úplně snadno,“ varovala mě máma. Měla pravdu.

Nebyla jsem v závislosti na nikotinu ještě tak daleko, abych kvůli tomu nemohla usnout, nicméně musela jsem často během následujícího večera na cigaretu myslet.

Naštěstí nebylo kde brát, otec i matka patřili odjakživa k nekuřákům a brácha, který vykouřil i krabičku denně, bydlel už v jiném městě.

Mrzelo mě, že jsem si neřekla o Milanovu fotografii. Vždy bych se na ní v těžké chvíli podívala a pomohlo by mi to. Takhle jsem si musela vždycky vybavit jeho tvář před očima. Udělala jsem to mnohokrát během následujícího víkendu. Ten byl opravdu náročný.

Zrušila jsem zamýšlenou diskotéku a místo toho jsem se vydala na návštěvu ke Zdeně. Jednak proto, že u ní cigaretové pokušení nehrozilo a za druhé jsem se chtěla dozvědět o Milanovi další informace.

Všechno, co mi o něm řekla, mě jen přesvědčilo, že je to kluk, kvůli kterému stojí za to v započatém boji pokračovat do úspěšného konce. Zdeně jsem ale o svém rozhodnutí nechat kvůli Milanovi kouření neřekla.

Tak trochu jsem se styděla – částečně za to, že se zbavuji zlozvyku, který vadil i jí, částečně proto, že jsem nechtěla přiznat, jak moc mi na tom klukovi záleží.

Po víkendu jsem si mohla směle říct, že bitva zatím vyznívá v můj prospěch. Za sobotu a neděli jsem měla několikrát pokušení si zapálit, ale vydržela jsem to a cigaretu jsem nesháněla. Pracovní dny byly horší.

Pracovala jsem sice v nekuřáckém prostředí, ale s jednou kolegyní a jedním kolegou jsme chodili holdovat nikotinu na chodbu. Oba byli poměrně překvapeni, když jsem jim řekla, že s cigaretami končím.

„To sis určitě přečetla nějaký hloupý článek, jak kouření škodí zdraví, že?“ ušklíbl se kolega ironicky. „Mysli si, co chceš, já už prostě kouřit nebudu,“ prohlásila jsem. „To se uvidí,“ řekla pochybovačně kolegyně. Její nedůvěra na mě měla povzbudivý účinek.

Co si myslí – že to nedokážu? A zrovna ano!

Byla jsem na sebe pyšná

Cestou domů z práce jsem si – díky své zvýšené citlivosti na výskyt hořících cigaret mezi lidmi – začala všímat, jak jsou někteří kuřáci opravdu bezohlední.

Zejména mě zarazil obrázek matky s malým dítětem, která stála na chodníku, cigaretu držela v ruce a kouř šel přímo tomu mrněti do obličeje. Dřív bych něco podobného vůbec nezaznamenala.

Teď mě to dokonce rozčílilo natolik, až jsem měla chuť k dotyčné ženě jít a vynadat jí. A uvědomila jsem si naplno jednu věc: a sice, že cigareta je droga jako kterákoliv jiná a ten, kdo je v její moci, je narkoman, ať už se tomu slovu brání, jak chce.

To vědomí mi dodávalo sílu v dalších dnech. Milan měl pravdu, první týden byl skutečně nejhorší. Pociťovala jsem skutečný „absťák“ a musela vynaložit spoustu úsilí, abych ho překonala.

Ale potom už to bylo lepší a další dva týdny z mé lhůty uplynuly celkem v pohodě. Moc jsem se na setkání s Milanem těšila a byla jsem na sebe pyšná.

Když jsem za tři týdny od našeho přerušeného rande opět stála na domluveném místě, vzpomněla jsem si, jak jsem tehdy držela v prstech cigaretu. Zpětně jsem chápala, že to Milanovi vadilo a rozčarovalo ho to.

Spolu jsme silnější

Přišel přesně a už zdálky se usmíval, protože tušil, jak můj boj dopadl. Hrdě jsem mu to potvrdila. „A jak se cítíš?“ zeptal se. „Teď už dobře, ale začátky byly docela krušné,“ zasmála jsem se. „Mám dva lístky do kina na dnes večer, půjdeme?“ navrhl.

„Ty jsi mi věřil, že to dokážu, viď?“ nedala jsem najevo příliš velký údiv, že lístky koupil předem. „Doufal jsem, princezno, v duchu jsem byl pořád s tebou,“ vzal mě za ruku.

Ve tmě kinosálu jsem se pak k Milanovi přitulila a zašeptala jsem: „Jsem ti moc vděčná za to, že jsi mi dal takovou lekci a vlastně mě naučil mít rád.

Teď už vím, že v sobě mám sílu kvůli někomu druhému dokázat cokoliv.“ Neřekl na to nic, jen mě k sobě pevně přitiskl. Film vyprávěl o lásce a byl moc pěkný – ale já věděla, že vše, co mě čeká s Milanem, ten příběh ještě překoná!

Jarka (22), jižní Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Mimozemský život nemusí být založen na uhlíku
21stoleti.cz
Mimozemský život nemusí být založen na uhlíku
Šest protonů v jádře, schopnost vytvářet čtyři vazby, za pozemských teplot a tlaků pevné skupenství, tak takový je uhlík. Právě on je základním stavebním kamenem veškerého života, jak jej na naší plan
Zoologie: Mláďata goril a návrat losů – Dobré zprávy ze světa zvířat
epochaplus.cz
Zoologie: Mláďata goril a návrat losů – Dobré zprávy ze světa zvířat
Svět zoologie přináší na jaře samé dobré zprávy! Pražská zoologická zahrada se pyšní hned dvěma novými gorilími mláďaty, z nichž nejmladší, samička Gaia, byla slavnostně pokřtěna ikonickou primatoložkou Jane Goodallovou. Zároveň se po desítkách let v české části Krkonoš objevil los evropský, a potvrdil tak dobrou kondici zdejší přírody. Tyto události nejenže ukazují na úspěchy
Chrám Pumapunku: Postavili ho bozi primitivních domorodců?
enigmaplus.cz
Chrám Pumapunku: Postavili ho bozi primitivních domorodců?
Na území bolivijských And v nadmořské výšce 4000 metrů se nachází místo, jehož existence je záhadou. Ruiny chrámového komplexu zvaného Pumapunku jsou tvořeny kamennými bloky tak inženýrsky přesných tv
Vojtková už nebude skákat, jak on píská
nasehvezdy.cz
Vojtková už nebude skákat, jak on píská
Otočily se v manželství Romana Vojtka (53) a Petry Vojtkové (37) role a tentokrát to bude on, kdo bude žadonit o pozornost své lásky? Jeho žena totiž údajně začíná víc stavět samu sebe na první mí
Albrecht II. rázně potlačil pražskou vzpouru
historyplus.cz
Albrecht II. rázně potlačil pražskou vzpouru
„Já jim dám. Kacíři jsou to, a navíc i zrádci!“ rozčiluje se Albrecht Habsburský a s očima zapíchnutýma do podlahy přechází z jedné části komnaty na druhou. Hlavní adept na uvolněný český trůn umí být velkorysý a má smysl pro spravedlnost, ale zdejší kališníci u něj kolaborací s polským princem překročili únosnou mez. Za to
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
Naučila jsem se říkat pravdu do očí
skutecnepribehy.cz
Naučila jsem se říkat pravdu do očí
Lhát se prostě nemá. Nikdy! Ani ve chvílích, kdy člověk nepřizná pravdu jen proto, aby udělal druhým radost. To mě naučila až moje dcera. Jako holka z vesnice jsem byla vychovávána tak, že musím být za každou cenu slušná. Vždy a všude, i v případě, že mi to nebude úplně po chuti. A tak jsem občas snědla to, co jsem
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Moje sousedka mi začala dělat problémy
nejsemsama.cz
Moje sousedka mi začala dělat problémy
Nikdy jsem si nemyslela, že se v důchodu budu muset znovu učit říkat „ne“. Jmenuji se Irena, je mi 70 let a až do nedávné doby jsem byla přesvědčená, že mám vcelku klidný a vyrovnaný život. Byla jsem dlouhé roky šťastně vdaná, manžela mi před časem bohužel vzala rakovina. Měli jsme jedinou dceru, ta se
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve