Domů     Na stará kolena máme dům plný dětí
Na stará kolena máme dům plný dětí
3 minuty čtení

Po tom jsme vždycky snili, aby náš dům zněl smíchem Já i manžel jsme neměli sourozence a život nám dopřál jen jedno jediné dítě.

Naše Alenka nám to ale vynahradila. Máme čtyři vnoučky, Jeníka, Marušku, Davídka a Kačenku. Jsou za sebou jako ty schůdky.

Protože syn se snachou chodí do práce, vyzvedáváme s manželem děti různě ze školy a ze školky a často je bereme k nám.
 Někdo by řekl, že to musí být strašně náročné, ale my se těch dětí nemůžeme stále nasytit. V podzimu života se nám totiž splnil náš sen mít velkou rodinu…

Začaly rozum brát

Před pěti lety jsem chtěla udělat vnukům omelety. Mají je rády, tak jsem myslela, že se jim zavděčím. Ale to jsem se spletla. Maruška tehdy ve třetí třídě si přelouskala obal a prohlásila, že taková vajíčka jíst nebude.

Že jsou od slepiček v klecích, které jsou strašně nešťastné. Mladší sourozenci přikyvovali a když jsem se podívala na nejstaršího Jendu a doufala, že mu bude jako chlapovi jedno, co jí, zhluboka se nadechl a začal mi dělat přednášku.

Co jim to v té škole nakukali! Říkala jsem si v duši. „Proč, babičko, nemáte s dědou vlastní slepičky a králíčky?“ Neuměla jsem na tu otázku dost dobře odpovědět. Vlastně jsme o tom nikdy nepřemýšleli. „A kdybys měla, babičko, skleník, můžeš pěstovat i melouny!“

Pěstujeme BIO

Co bychom pro své vnuky neudělali! Celý večer jsme o jejich názoru diskutovali s manželem. Nebylo by špatné mít vlastní vajíčka a v koutě zahrady je místo na skleník. Manžel byl muž činu, a tak druhý den přinesl domů několik chytrých knih.

Já konzultovala chov slepic a králíků se starou Blažkovou, která měla doma hotovou farmu. Dopadlo to tak, že jsme si nakonec pořídili i husy a malého vepříka. Nebylo to ani zdaleka tak náročné, jak jsme si mysleli. Naši malou bio farmu zvládáme zatím dobře, protože nám chodí vnoučkové pomáhat.

Pozor na svá přání

Když jsem chystala sedmdesátiny, ptal se mě zeťák, co bych si přála za dárek. Z legrace jsem řekla, že mi ke štěstí schází už jen ten páv. Nikdy by mě nenapadlo, že to vezme vážně. Na oslavě před rokem jsem ho opravdu dostala.

V kleci vypadá nešťastně, tak ho občas pustím. Vždycky uteče, běhá po vesnici a jeho křik se rozléhá po celém okolí. Stal se takovou místní atrakcí, občas zazvoní u vrátek nějaký turista s dítětem, jestli by si mohli tu naší malou zoologickou prohlédnout.

Tak jsme se stali na stará kolena místní oázou, kam se stahují nejen naši vnuci, ale děti z celého okolí.

Jarmila (71), Táborsko

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.