Domů     Poslední výlet pro naše dítě
Poslední výlet pro naše dítě
3 minuty čtení

Bylo mu šestnáct, když nám oznámili, že asi umře. V hlavě našli synovi nádor jako tenisák, jeho odstranění bylo příliš riskantní.

Když jsme to před deseti lety zjistili, byl to pro nás takový osobní konec světa. S mužem jsme byli zhroucení, Matyáš se ale rozhodl bojovat. Byl to kluk plný života, výborně se učil, sportoval, měl talent na muziku a v hlavě plno snů a plánů.

Bylo to tak nespravedlivé! Musím přiznat, že nás svojí vnitřní sílou hrozně dojímal. Já jsem byla vnitřně úplně rozsekaná a na pokraji zhroucení.

Celé noci jsem proplakala a udělala bych cokoliv, abych ze syna to prokletí sňala, raději bych se bývala s nemocí prala sama. Jenže osud to bohužel rozhodl jinak.

Půjdu do toho!

Když jsme si vyslechli všechna rizika, spojená s operací, propadli jsme s manželem panice. Matyáš měl ale jasno. Buď všechno, nebo nic! Žádné chemoterapie, nebo snad jiné možnosti, chtěl problém řešit hned.

Se slzami v očích jsme stanovili s lékaři termín operace. Když jsme po tom rozhodnutí jeli domů, celou cestu jsme mlčeli. Matyáš se držel statečně, v pokoji si pustil svou oblíbenou hudbu a ponořil se do učiva, jako by se nedělo vůbec nic.

Když jsem mu dovařila jeho oblíbené jídlo, nahlédla jsem k muži do pracovny. Seděl u počítače. „Splníme synovi přání. Pojedeme příští týden všichni společně na poznávací zájezd do Itálie.

Přál si vidět Řím, Benátky, Florencii, Pompeje…Už jsem to zaplatil!“ Nebyla jsem schopná slov, jen jsem manžela pohladila vděčně po hlavě.

Výlet se vydařil

Slunce nám svítilo na cestu, počasí bylo nádherné, všechno se tak vydařilo, jako by to tomu našemu klukovi přálo celé nebe. Moc si to užíval. Občas jsme až zapomněli na to naše trápení. To na nás ale dolehlo hned po návratu jako temný mrak.

Když Matyáše operovali, modlila jsem se celý den. Začali v osm ráno a večer v sedm ještě nebylo hotovo. Po půlnoci jsme s manželem seděli na posteli a nemohli si lehnout, natož spát.

Čekali jsme telefon. A ten zazvonil až v půl čtvrté ráno. Visela jsem manželovi na rtech očima, když vzal sluchátko. Mlčel, a když ho položil, se slzami v očích mě objal a řekl: „Operace se povedla! Ten profesor musí být úžasný.

Trvalo to dlouho, bylo to těžké, ale náš syn žije a bude v pořádku.“ Vánoce, které krátce nato přišly, byly nejkrásnější v našem životě. Týden před Štědrým dnem totiž syna pustili domů.

Lucie (59), Zábřeh

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.