Stačila jediná chyba a z magického experimentu se stal téměř boj o přežití.
O věci mezi nebem a zemí jsem se zajímala už od mládí, i v době, kdy to v minulé režimu nebylo sice zakázáno, ale vlastně ani povoleno. S kamarádkou a dalšími přáteli jsme si vyměňovali opisy různých knížek. Zajímala mě hlavně magie v praxi. Možná trochu naivně jsem toužila být čarodějkou, která ovládá nadpřirozené síly. Pak jsem se provdala a protože můj manžel na takové věci moc nebyl, už jsem si o nich jen občas četla. Po sedmnácti letech bezdětného vztahu jsem se rozvedla a zůstala sama. Tehdy jsem se k magii vrátila.
Měla jsem volnou cestu
Získala jsem kontakty na lidi, kteří měli za sebou dlouho praxi a magickým experimentům opravdu rozuměli. Začala jsem se o některé věci také pokoušet. Teď už jsem to mohla dělat s klidným svědomím, když jsem žila bez partnera. Oproti mému mládí bylo také výhodou, že k dispozici byla i spousta oficiálně vydaných knížek o magii. Nejprve jsem zkusila jednoduché rituály. Měla jsem dost trpělivosti, takže když mi nevycházely tak, jak jsem si je představovala, pokoušela jsem se znovu a znovu. Naučila jsem se udělat před každým rituálem a kontaktem s nadpřirozenou bytostí ochranný kruh. Věděla jsem, zatím jen z teorie, že když se běžný smrtelník pokouší spojit se světem tajemných sil, může tam číhat nějaké nebezpečí – třeba v podobě démonů, kteří pak dotyčného posednou. Rozhodně jsem nechtěla, aby se mi něco takového stalo. Svým kolegyním v práci ani většině přátel jsem o svých pokusech neříkala, považovali by mě za blázna.
Udělala jsem chybu!
Jednoho dne se mi dostal do ruky překlad starého spisu z 18. století. V něm bylo dost přesně popsáno, jak se spojit s jedním mocným orientálním duchem – bytostí, která umí dodat životní energii navíc. Hrozně moc mě to lákalo, ale současně jsem se toho i bála. Věděla jsem, že ten rituál, kterým se onen orientální duch přivolává, je hodně riskantní. Zvědavost ale můj strach nakonec překonala. Dlouho jsem se odhodlávala, potom ještě delší čas připravovala a provedení rituálu jsem si naplánovala na prodloužený víkend. To abych měla čas se vzpamatovat z náročné akce. Chtěla jsem ji uskutečnit v noci ze čtvrtka na volný pátek. Pečlivě jsem se nachystala, nebo jsem si to alespoň myslela. Hned na začátku jsem totiž udělala chybu: špatně jsem uzavřela onen magický kruh. Když jsem se pak pustila do provádění rituálu, spatřila jsem ve světle svíček, že mezerou v kruhu vniklo dovnitř něho nějaké malé podivné strašidelné zvíře, které mě vzápětí kouslo. Rituál jsem okamžitě přerušila a celá vyděšená jsem všude v bytě rozsvítila. Prohlížela jsem si místo, kde jsem měla být zraněná, ale fyzicky jsem byla v pořádku. Ta událost mě natolik vystrašila, že už jsem se do dalších pokusů nepouštěla.
Nemoc nedokázali určit
Několik dnů poté jsem vážně onemocněla. Strašně moc mě bolelo místo, kam se mi zakouslo ono nadpřirozené zvíře. Měla jsem horečky, bylo mi neustále špatně. Šla jsem k doktorovi, ale ten nedokázal odhadnout, co mi přesně je – a pravdu jsem mu říct nemohla. Léky, které jsem dostala, nezabíraly. Během několika dnů jsem strašlivě zeslábla. Cítila jsem, jak mě něco užírá uvnitř, jak mi to bere sílu. Nezbývalo mi, než se obrátit na své známé, co se zabývali magií. Doporučili mi modlitby k dobrým silám. Trvalo to opravdu dlouho, než jsem se dostala do pořádku, skoro čtvrt roku a ještě dnes mě to místo občas pobolívá. Od té doby se magii vyhýbám. Bojím se jakýchkoliv dalších pokusů nebo rituálů. Vím, že to mohlo dopadnout ještě hůř!
Lucie D. (44), Litvínov
