Domů     Vnučku jsem si vyléčila sama
Vnučku jsem si vyléčila sama
4 minuty čtení

Naše dcera byla odjakživa hodně samostatná. Někdy až moc. Dělala si věci po svém a do ničeho jsme jí nesměli mluvit. Ani nás moc nepřekvapilo, když nám oznámila, že čeká dítě a bude svobodná matka.

„Na otce se mě neptejte! Žádný neexistuje a tak to zůstane!“ pravila kategoricky a my to s manželem respektovali. Vlastně nám to ani nevadilo. Byli jsme už oba čerství důchodci, protože jsme naši svéhlavičku Barunku měli hodně pozdě.

Těšili jsme se oba na vnouče a taky si dost dobře uvědomovali, že jsme naši dceru dost rozmazlili. Tak co bychom asi tam mohli čekat! Koupili jsme krásný kočárek a taky zařídili krásný dětský pokojíček.

Všechno muselo být zaručeně ekologické, bez chemikálií a umělých barviv. No, dcera prostě trochu vyšilovala, mladí už jsou asi takoví. Když se malá Laura narodila, neznala naše radost mezí. Tak krásnou holčičku svět neviděl!

Samozřejmě, že tohle říkají všichni čerství prarodiče, ale zřejmě, soudě podle nás, to všichni myslí smrtelně vážně.

Byla stále nemocná

Laura byla to nejhodnější miminko pod sluncem. Spinkala, papala a stále se usmívala. Jen byla taková bleďounká, jakoby neduživá. Potom začala marodit. Měla stále dokola horečky a antibiotika jedla dvakrát do měsíce. Někdy i častěji. Byla to hrůza!

Dcera byla na pohotovosti už jako doma. Vyzkoušeli jsme všechno, ale nic nepomáhalo. Bylinky, vitamíny, léčitel. Laurinka byla čím dál skleslejší. O nějakém nástupu do školky nemohla být řeč. Dcera ale byla stále sama a do práce jít musela.

Rozhodli jsme se, že budeme Laurinku hlídat my. Byly jí tři roky, když jí lékař diagnostikoval hodně sníženou imunitu, alergii snad na úplně všechno, poruchu krvetvorby a astma. Prostě, Laurinka byla jako stín a dcera z toho všeho zoufalství také.

Naplánovali jsme odjezd k moři

My s manželem stále přemýšleli, co bychom ještě pro ty naše dvě nešťastné holky mohli udělat. A potom nás to napadlo! Pojedeme k Severnímu moři. Tam jsme byli kdysi v Rostocku na dovolené a potkali pár s dítětem.

Bylo velmi nemocné a oni, na doporučení lékaře, s ním chodili na dlouhé procházky, aby dýchalo slaný vzduch.

„Doktor nám nařídil studené mořské prostředí, žádná vedra!“ tvrdili tehdy a já si na ten rozhovor jednou v noci, když jsem nemohla spát a myšlenky se mi honily hlavou, úplně jasně vzpomněla. Hned ráno jsme naše rozhodnutí sdělili dceři. Moc se jí to nelíbilo, ale v zoufalství souhlasila.

Vnučka jen spala

„Snad jí to pomůže, hlesla sklesle, aniž by se alespoň trošičku usmála. A tak jsme koupili pořádně velký stan a vybavení, všechno zabalili a vydali se na cestu. K moři do Rostocku jsme to měli šest set kilometrů. Laurinka ani nezlobila, jen spala.

A další dny u moře také. Chodili jsme s ní na dlouhé procházky a krmili tím nejlepším, co jsme sehnali. A denně jsme jí pěkně omývali mořskou vodou. Večer jsme byli tak utahaní, že jsme měli co dělat, abychom neusnuli dřív, než ona.

Byla to pěkná práce, zabavit tak malé dítě, ale výsledek stál za to. Asi po třech týdnech se pomalu začalo všechno měnit. „Babi, mám hlad!“ zatahala mě jednou za ruku a mě to znělo jako nejkrásnější píseň. Konečně!

Uzdravení zprvu nevěřil

Od té doby se nám Laurinka měnila pomalu před očima. Tváře jí zčervenaly, vyrostla a nabrala nějaké to kilo. Také aby ne, jedla minimálně za dva. Po dvou měsících pobytu už jsme jí nemohli ani uhlídat. Vlezla klidně i do ledové mořské vody, vůbec se nebála.

Stala se z ní úplně jiná holčička. Po návratu domů ji dcera ani poznat nemohla. „Mami, co jste to s ní udělali? Je to jako zázrak!“ nevěřícně kroutila hlavou a my se s manželem pyšně dmuli.

O tom, že za celou tu dobu Laurinka neonemocněla, natož aby musela užívat nějaké léky, snad nemusím vůbec mluvit. Ani její lékař nemohl uvěřit té proměně.

„Kdybych neviděl výsledky testů, neuvěřil bych,“ kroutil hlavou a slíbil, že o našem nápadu řekne i svým ostatním pacientům. A tak jsme si vnučku vyléčili sami. Už chodí do školy a za loňský rok nezameškala ani hodinu!

Tamara H. (68), Milevsko

Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud